INZERCE

Elektrárny typu V117 dánského výrobce Vestas. Zdroj: Vestas

Větrná liga: nejvíc elektřiny získávají z větrných turbin Dánové, nejmíň Slováci

Hlučné vrtule, které tak kazí ráz krajiny a zabíjejí za letu ptáky a netopýry. Takovou pověst si u svých kritiků získaly větrné elektrárny. Jenže díky rostoucímu výkonu a efektivitě už nejsou tou vysmívanou hračkou pro pár nadšenců, jak tomu bylo před dvaceti lety. Dnes je to velký byznys. Dánsko již získává z větrné energie skoro polovinu elektrické energie, Irsko bezmála 40 procent.

Pokud je některá země vítězem v oboru větrné energetiky, tak je to Dánsko. Nejen tím, že v loňském roce vyrobilo z větru 48 procent celkové produkce elektřiny. Dánský Ørsted je největším vlastníkem mořských větrných elektráren na světě. Celkem provozuje 7572 megawattů výkonu větrných elektráren, vedle domácího trhu také v Británii, Nizozemsku, USA či na Tchaj-wanu. Do roku 2025 chce své portfolio zdvojnásobit na 15 tisíc megawattů. Další dánská společnost Vestas soupeří s německým Siemensem o pozici největšího světového výrobce větrných turbin.

Druhé Irsko loni podle statistiky oborového sdružení Wind Europe vyrobilo z větrné energie 38 procent elektřiny. Po něm následují Německo a Velká Británie se shodným 27procentním podílem. Také Španělsko a Portugalsko, u kterých by pozorovatel očekával spíše orientaci na fotovoltaiku, získávají z větru zhruba čtvrtinu elektřiny. Nejvzornějším žákem ve třídě nových členských států Evropské unie je Litva s 13 procenty, těsně za ní následuje Rumunsko a Estonsko.

Podíl větrných elektráren na celkové výrobě elektřiny v roce 2020. Zdroj: Wind Europe

Naopak ve středu Evropy se zformoval blok zemí, které zřejmě vycházejí z předpokladu, že „u nás málo fouká“ a tudíž nedává smysl větrnou energetiku rozvíjet. Česko, Slovensko, Maďarsko i Slovinsko vykazují minimální podíl větrné energie na výrobě elektřiny. Přitom i ve jmenovaných zemích lze najít vhodné lokality. Například firemní skupina Portiva brněnské investorky Ivy Šťastné vykazuje u svých větrných elektráren v Česku využití instalované kapacity od 25 do 36 procent, což je v evropském měřítku slušný výsledek.

Výstavba větrných elektráren v Česku zamrzla, což souvisí i se zastavením dotační podpory pro nové projekty. Loni u nás nepřibyl ani jeden „větrník“ a letos to zatím vypadá také na nulové skóre. Plánované obnovení provozní podpory nicméně aktivovalo pozornost některých investorů. V procesu posuzování vlivu na životní prostředí (EIA) jsou větrné elektrárny, které chce stavět Windenergie u Vrbic na Karlovarsku, a také projekt skupiny RenoEnergie u Třebomi a Sudic na Opavsku.

David Tramba