Řecká vláda chce umožnit lidem pracovat až 13 hodin denně. Novinka má pomoci řeckým firmám překlenout narůstající nedostatek pracovní síly. Zaměstnancům slibuje vyšší mzdy. Stejným problémům čelí i Česko. Mohlo by se tedy i u nás uvažovat o prodloužení směn?
Řecko by se už tento měsíc mohlo stát po Velké Británii druhou zemí Evropy, která umožňuje lidem pracovat až 13 hodin denně. V Česku platí pro maximální délku pracovní doby mnohem přísnější omezení. Avšak v mnoha případech se obchází.
12 hodin ve dne, v noci jen 8
Podle tuzemského zákoníku práce platí, že běžná směna nesmí přesáhnout 12 hodin. Pracovní doba na plný úvazek činí 40 hodin týdně, přičemž v náročnějších provozech, v průmyslu nebo tam, kde se pracuje na výrobních linkách, může být kratší, například 37,5 hodiny.
Ještě přísnější limity platí pro práci v noci. Mezi 22:00 a 6:00 ráno by zaměstnanec neměl pracovat déle, než 8 hodin v kuse. Ve výjimečných případech zákoník práce připouští prodloužení noční směny až na 12 hodin. Podmínkou však je, že v průměru za vyrovnávací období (zpravidla 26 týdnů) zůstane pod hranicí osmi hodin.
Zaměstnanec musí mít mezi směnami nejméně 11 hodin nepřetržitého odpočinku, který lze v mimořádných případech zkrátit na 8 hodin. Celkově mu pak v týdnu musí připadnout alespoň 35 hodin nepřetržitého odpočinku.
Nedostatek pracovní síly jako impulz ke změně
Hlavním motivem k prodloužení maximální možné pracovní doby v Řecku je nedostatek pracovní síly. Ten souvisí se stárnutím populace a odlivu části mladé generace do zahraničí. Ze stejného důvodu země loni zavedla i možnost pracovat šest dní v týdnu. Šestidenní pracovní týden mohou využívat firmy v cestovním ruchu a dalších sektorech, které poskytují služby nepřetržitě.
Česko čelí podobným problémům. Podle průzkumu personální agentury ManpowerGroup má 66 % zdejších zaměstnavatelů problémy najít zaměstnance s potřebným profilem. I přes rostoucí nezaměstnanost (337 925 nezaměstnaných v zaří 2025) firmy stále hledají řemeslníky, elektrikáře a IT specialisty. Nabízí se tedy otázka, zda by se i Česko nemohlo v budoucnu vydat řeckou cestou.
Středula: Delší směny jsou cestou do pekel
Přestože se Česko dlouhodobě potýká s výrazným nedostatkem pracovní síly, napříč průmyslem, logistikou, zdravotnictvím i službami, neprobíhá tu žádná seriózní debata o prodloužení pracovní doby nebo legalizaci extrémních přesčasů. „Důvod je zřejmý: práce na hraně vyčerpání, na úkor zdraví a bezpečnosti lidí, není a nemůže být v Česku politickým tématem. A bylo by krajně neetické, kdyby se jím stala,“ argumentuje ředitel náboru ManpowerGroup Jiří Halbrštát.
Jakýkoliv zásah do délky pracovní doby vylučují i odbory. Podle předsedy ČMKOS Josefa Středuly je představa, že člověk ve stavebnictví nebo průmyslu podává výkon ve 13hodinové směně, „naprosto nemyslitelná“:
„Má to samozřejmě další konsekvence – odpočinek mezi směnami a další věci, které se tím extrémně narušují. Jestli chceme mít lidi, kteří jsou nebezpeční sami sobě a svému okolí, tak ano, toto je cesta. Ale je to cesta do pekel,“ tvrdí Středula.
Mohlo by vás zajímat
Zároveň připomíná, že český zaměstnanec už dnes odpracuje za 40 let ekonomicky aktivního života přibližně o devět let více než německý. „Právě díky tomu, že máme o něco delší průměrnou pracovní dobu. To samo o sobě ukazuje, že prodložení pracovních směn není cesta. Naopak se v mnoha případech uvažuje o zkrácení pracovní doby,“ upozorňuje Středula.
Work-life balance v centru pozornosti
Ostatně i evropské předpisy, jako je směrnice o slaďování osobního a pracovního života vedou členské státy Evropské unie k tomu, aby vycházely zejména rodičům malých dětí vstříc při plánování směn nebo práce z domova. Podle Středuly jde o zásadní požadavky.
Do českého právního řádu se část z nich dostala letos v červnu prostřednictvím novely zákoníku práce. Ta mimo jiné posílila postavení rodičů dětí do devíti let. Pokud například požádají o home office, zaměstnavatel musí případné nevyhovění žádosti písemně odůvodnit. Odmítnout jin může jenom z vážných provozních důvodů. „Jde o nárazově velký objem práce nebo finišování klíčové zakázky, nemocní kolegové nebo kolegové čerpající v létě dovolenou, kdy je nutné, aby se nacházel alespoň někdo na pracovišti, aktuální nutnost zaškolovat nové zaměstnance nebo například letní brigádníky,“ vysvětluje advokát z kanceláře Spring Walk Miroslav Hnilica.
Tabu, které existuje
Advokát Michal Peškar z kanceláře Rand Partners upozorňuje, že v Česku se o prodloužení pracovní doby sice oficiálně nediskutuje, ale v praxi k němu de facto dochází. „Výkon práce delší než 12 hodin je v České republice možný. Dochází k němu kombinací směny a práce přesčas,“ vysvětluje Peškar.
Zásadním limitem je podle něj povinný denní odpočinek. Zákon předepisuje nejméně 11 hodin, avšak zároveň povoluje zkrácení až na 6 hodin. „Ani limit 12 hodin pro délku směny neplatí plošně – existují výjimky pro specifické profese, například zdravotníky, kteří mohou mít směny dokonce v délce až 24 hodin, nebo zaměstnance v dopravě,“ popisuje Peškar.
V pasti levné práce
V neposlední řadě pak dochází k excesům, kdy se pravidla stanovená zákoníkem práce, ať už vědomě či nevědomě obchází. Často přitom podle zkušeností právníků i na žádost zaměstnance, který si chce vydělat více.
Podle Jiřího Halbrštáta z ManpowerGroup, je v Česku neformální přetěžování zaměstnanců běžnější, než se zdá. „V reálném provozu vídáme, že se limity pro přesčasy kreativně obcházejí – kombinací více úvazků, dohod nebo outsourcingu. Lidé pak reálně pracují deset i více hodin denně, často šest dnů v týdnu,“ říká.
Státem posvěcené 13hodnové směny by podle něj z ekonomického hlediska znamenaly udržování ekonomiky v roli montovny. „Jít cestou navyšování objemu práce bez zvyšování její přidané hodnoty znamená dál udržovat českou ekonomiku v roli levné montovny. Skutečně udržitelné řešení leží v automatizaci, digitalizaci a efektivnějším využívání lidské práce,“ vysvětluje Halbrštát
Prodloužení pracovní doby tak podle expertů oslovených Ekonomickým deníkem není v žádném případě cestou z krize nedostatku pracovní síly. Budoucnost českého trhu práce nespočívá v tom, kolik hodin zaměstnanci odpracují, ale jakou hodnotu v té době vytvoří.
