Kanadský premiér nabídl strategické partnerství Evropě. Měla by se zásadně prohloubit vojenská, technologická a surovinová spolupráce s cílem čelit rostoucímu tlaku v Arktidě ze strany Ruska, Číny i USA.
Kanada a evropský blok mají sdílet satelity, ale také spolupracovat v obraně celé arktické oblasti, o kterou má stále větší zájem nejen Rusko a Čína, ale také Spojené státy. Svou vizi úzké spolupráce nastínil kanadský premiér Mark Carney minulý týden v Evropském parlamentu.
Kanada se už stala prvním neevropským členem obranného úvěrového programu, další plány na zapojení kanadských zbrojovek do evropských grantů ale mohou narazit od odpor států, jako je Francie či Itálie.
Silné stránky Kanady
Kanadské satelity by mohly v následujících letech v reálném čase dodávat data o tání ledu monitorovací stanici v norském Tromsø, současně by společná fregata EU a Kanady hlídkovala v severozápadním Atlantiku v rámci sdíleného systému velení.
Zároveň se kanadské zbrojní firmy budou v evropském bloku ucházet o unijní zakázky na vývoj radarů, nebo se kanadští inženýři budou podílet na vývoji nové generace satelitů společnosti Airbus pro bezpečnou komunikaci IRIS².
Je to směr, na který poukázal Carney. Silné stránky Evropy a Kanady se doplňují právě v oblasti obrany, vesmírných technologií a přítomnosti v Arktidě.
Musíme se rychle přizpůsobit
Carney pojmenoval problém zcela jasně. „Začali jsme využívat roli Kanady jakožto prvního neevropského člena programu SAFE. Měli bychom si však uvědomit, že ekosystém, který jsme vybudovali, se zatím nevyrovná dravosti měnícího se klimatu a ani se nepohybuje dostatečně rychle, aby odpovídal rychlosti těchto otřesů,“ řekl evropským poslancům.
Jeho diagnóza hlubšího problému byla stejně přímá. „Suverenita jde dnes nad rámec schopnosti se uživit a bránit se. Vyžaduje bezpečný přístup k umělé inteligenci, polovodičům, kritickým minerálům, platebním systémům, technologiím čisté energie, vakcínám a vesmírné komunikaci,“ vyjmenoval klíčové oblasti, ve kterých by Kanada a EU měly spolupracovat.
Co již existuje
Právní a politická architektura je rozvinutější, než by mohly naznačovat ambiciózní rétorické proklamace. Politické zastřešení poskytuje Dohoda o strategickém partnerství z roku 2017. Na summitu EU–Kanada v červnu 2025 podepsaly obě strany zvláštní Partnerství v oblasti bezpečnosti a obrany (SDP), čímž institucionalizovaly dialogy na vysoké úrovni.
Pokud jde konkrétně o obranný průmysl, Evropský obranný fond (EDF) s rozpočtem 8 miliard eur (195 miliard korun) na období do roku 2027, umožňuje dceřiným společnostem kanadských firem se sídlem v EU ucházet se o granty. Této možnosti využívá několik kanadských hlavních dodavatelů.
První neevropský člen úvěrového programu
Ještě významnější je skutečnost, že se Kanada stala první zemí mimo EU, která se zapojila do úvěrového nástroje SAFE (Security Action for Europe). K tomu došlo na základě dvoustranné dohody uzavřené loni v prosinci.
Stávající evropské rámce ale mají svá pevná omezení. Granty v rámci programů EDF a SAFE u většiny finančních toků nadále vyžadují zapojení subjektů kontrolovaných Unií.
Konkurence s Američany
V Arktidě se unijní kompetence omezují převážně na civilní oblast. Žádný nástroj v oblasti tvrdé bezpečnosti se nevyrovná kanadským závazkům v rámci Severoamerického velitelství protivzdušné obrany (NORAD). Jedná se o společnou vojenskou organizaci USA a Kanady zajišťující obranu severoamerického vzdušného prostoru a vodních cest.
V případě společných energetických projektů v arktické oblasti by bylo nutné sladit kanadská pravidla pro posuzování dopadů na životní prostředí se směrnicí EU o územním plánování námořních prostor a směrnicí o bezpečnosti při průzkumu a těžbě ropy a zemního plynu na moři.
Carney poukázal na rozsah kanadského přínosu. „Kanada může významnou měrou přispět k energetické bezpečnosti Evropy dodávkami LNG a vodíku. Mimo jiné rozvojem a využitím nové přístavní infrastruktury na našem dalekém severu a na východním pobřeží,“ uvedl premiér.
Sporné body
Sporné body jsou zatím spíše hypotetické, avšak zásadní. První spor se pravděpodobně bude týkat suverenity v oblasti obranného průmyslu. Některé členské státy EU, zejména Francie a Itálie, vybudovaly své národní průmyslové šampiony i díky grantům Evropského obranného fondu (EDF). Zpřístupnění těchto grantů firmám se sídlem v Kanadě – byť v rámci reformovaných pravidel – narazí na odpor.
Druhý sporný bod se bude týkat správy arktické oblasti. Civilní kompetence EU se obtížně slučují s rolí Kanady v oblasti tvrdé bezpečnosti, kterou zajišťuje prostřednictvím organizace NORAD. Jakékoli rozhodnutí Rady EU o partnerství v Arktidě vyvolá debatu o tom, kde končí zahraniční a bezpečnostní politika EU a kde začíná politika NATO. Jde o hranici, kterou si některé členské státy úzkostlivě střeží.
Třetím bodem sváru je samotné označení vzájemného vztahu. Carney k tomu přistupuje pragmaticky. „Označení, tedy přesná terminologie, je věcí Evropy. Podstatný je obsah,“ řekl. Tento přístup však nemusí obstát při konfrontaci s unijními právníky, kteří se zabývají evropskými smlouvami. Pro ně totiž označení vztahu určuje, jaký právní základ se použije a které instituce budou mít rozhodovací pravomoc.
