Polovina evropských prodejců potravin, nápojů a drogerie někdy narazila na výrobce nebo dodavatele, kteří aktivně bránili nakupovat za hranicemi a znemožnili jim tak pořídit levnější nákup svých výrobků. Potvrdila to odborná studie, kterou si nechala zpracovat Evropská komise a jejíž výsledky zveřejnila minulý týden. S problémy se setkali i čeští maloobchodníci. Podle dokumentu prodražují podobné praktiky spotřebitelům jejich nákupy. Takové chování navíc porušuje pravidla vnitřního trhu EU. Svojí filozofií tomu však odpovídá i domácí poslanecký návrh na zavedení minimálních kvót na české potraviny v obchodech.
Polovina evropských prodejců rychloobrátkového zboží jako jsou netrvanlivé potraviny, nealkoholické nápoje či drogerie někdy zažila výrobce či dodavatele, kteří jim bránili nakupovat jeho zboží od kohokoli a kdekoli v Evropské unii. Problém se týká především nadnárodních obchodních řetězců, které působí, a mohou tedy i nakupovat, ve více státech. Vyplývá to z odborné studie, kterou si nechala zpracovat Evropská komise.
S územními překážkami obchodu se někdy setkalo 46 % oslovených subjektů
Autoři studie porovnávali oficiální statistická data a hovořili s obchodníky, dodavateli a výrobci. Součástí byly i nákupy vybraných kategorií výrobků v příhraničních regionech a porovnání jejich cen v různých zemích.
S tzv. územními překážkami obchodu se podle dokumentu již někdy setkalo 46 procent oslovených subjektů. Vedle toho se někteří výrobci snaží obchodníkům levnější nákup svých produktů v jiné zemi zkomplikovat také například odlišným balením anebo jazykovou mutací výrobku (uvedlo 30 procent respondentů), složením (27 procent) či množstevními limity (24 procent). Takové praktiky však podle Evropské komise značně prodražují spotřebitelům jejich nákupy. Navíc se jedná o zásadní porušení pravidel jednotného vnitřního trhu EU.
Nekalé praktiky zdražují nákupy
Jak Evropská komise popsala již v roce 2018 ve své strategii pro maloobchod 21. století, maloobchodníci, kteří obchodují s nadnárodními firmami, musí někdy například nakupovat u jedné konkrétní vnitrostátní dceřiné společnosti dané firmy. Stejnému problému pak čelí, pokud dodavatel brání přeshraničním nákupům svojí sítí nezávislých velkoprodejců.
Takové praktiky vedou podle Evropské komise k segmentaci trhu a významným rozdílům mezi velkoobchodními a spotřebitelskými cenami. Studie odhaduje, že zákazníci, kteří nakupují v zemích EU s obecně vyššími cenami rychlobrátkového zboží, by mohli v případě skutečně konkurenčního trhu při nákupu potraviny a nápojů zaplatit u pokladny až o 3,5 procenta, resp. o celkově zhruba 14,1 miliardy eur méně (asi 380 miliardy korun).
Výrobci však jakékoli úmyslné územní omezování dodávek odmítají. Argumentují tím, že popsané skutečnosti jsou důsledkem jejich vnitrofiremního nastavení. Regionální zastoupení podle nich obvykle nejlépe odráží maloobchodní strukturu a konkurenční prostředí v dané zemi. Také jim to umožňuje lépe reagovat na preference a potřeby místních zákazníků, což se může projevit právě v odlišném balení či složení výrobku.
V případě prokazatelného zneužití dominantního postavení může Evropská komise udělit hříšníkovi vysoké pokuty. Jako se to stalo v případě největšího světového pivovaru Anheuser-Busch InBev, kterému loni uložila pokutu 200 milionů eur (zhruba 5,4 miliardy korun) ze zneužití dominantního postavení na belgickém trhu piva. Firma podle tehdejších zjištění bránila belgickým obchodníkům nakupovat svou nejpopulárnější značku piva Jupiler levněji v Nizozemsku. Stejně tak omezovala prodej některých svých značek nizozemským obchodníkům, u nichž existovala možnost, že by její výrobky mohli dodávat na belgický trh.
Ceny se v různých zemích mohou zásadně lišit
Na rozdílných cenách výrobků nakoupených v různých státech se podle výrobců podílí i sami maloobchodníci svými maržemi. Je pravda, že ani autoři studie si v této souvislosti nejsou jistí, zda by se levnější pořízení zboží za hranicemi skutečně do konečné účtenky zákazníka u pokladny nakonec promítlo.
Evropské statistiky jsou nicméně neúprosné. Ceny za stejný výrobek se v různých zemích někdy opravdu liší. A to natolik, že to nelze podle autorů studie zcela vysvětlit faktory jako jsou odlišné daňové režimy nebo různě vysoké náklady na pracovní sílu, nákup surovin, výrobu či logistiku. K podobným závěrům ostatně došly v minulosti i jiné studie, včetně analýzy cen potravin z roku 2015 zpracované Evropskou centrální bankou.
Podle generálního ředitele evropského sdružení obchodníků EuroCommerce Christiana Verschuerena studie předkládá konkrétní důkazy, že územní omezování obchodu je v Evropě rozšířenou praktikou. Zatímco nadnárodní výrobci mohou suroviny pro své výrobky pořizovat volně na globálním trhu, odběratelé jsou nuceni akceptovat jejich podmínky. V případě značkových oblíbených výrobků, které jejich zákazníci na pultech očekávají, pak nemají na vybranou a musí na ně přistoupit. „Je proto na čase, aby vnitřní trh EU jednoznačně takové praktiky zarazil,“ konstatoval Verschueren v tiskové zprávě. „Po jejich odstranění budou moci spotřebitelé profitovat z konkurenčního prostředí, které jim nabídne větší výběr a nižší ceny,“ dodal.
V Česku jde o malé skupiny prémiových výrobků
Podobně jako v jiných státech prováděli autoři studie terénní průzkum i v České republice. Také zde hovořili se zástupci velkoobchodu, maloobchodu i výrobního sektoru a také s Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Podle dokumentu uvedli čtyři z pěti oslovených (a nejmenovaných) českých obchodních řetězců, že se někdy setkali s nějakým typem územního omezování. Především šlo o případy, kdy se snažili obejít lokálního distributora.
Ekonomickému deníku to potvrdila například mluvčí maloobchodního řetězce Globus Lutfia Volfová: „Globus zažil v minulosti několikrát situaci, kdy dodavatel odmítl dodat do ČR produkt v kvalitě srovnatelné se západními trhy EU. Proto zprávu Evropské komise vítáme, neboť jasně dokládá, že tyto nekalé tržní praktiky výrobců a dodavatelů nejsou marginální,“ uvedla.
O vizích Globusu jsme nedávno hovořili s jeho jednatelem Hanse Jörgem Bauerem
Problém se týká spíše mezinárodních řetězců působících v ČR než domácích maloobchodníků, kteří jsou na zdejším trhu malými hráči. Nicméně i na ně mohou mít takové praktiky nepřímý dopad. Nakupují totiž ve velkoobchodech a u místních dodavatelů známých a zákazníky oblíbených značek.
Silné konkurenční prostředí na českém trhu, kterému ze 72 procent dominuje pět největších řetězců, je navíc pokusům o nekalé praktiky silně nakloněno. I když je cenová hladina českého zboží v mezinárodním srovnání obecně nižší. Podle Eurostatu se pohybuje na 84 procentech průměrných cen v EU za potraviny a nealkoholické nápoje. „Nejde tady ani tak o obecnou cenovou hladinu, ale o ceny relativně malé skupiny prémiových výrobků. Ty lidé často nakupují a v nabídce je prostě mít musíte,“ vysvětluje prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza. „V takové konkurenci si nemůžete dovolit nemít hodně poptávaný výrobek, a právě na to dodavatelé spoléhají,“ sdělil Ekonomickému deníku.
Podle Prouzy se problém dotýká především alkoholických a nealkoholických nápojů, trvanlivých potravin nebo kávy. Například v případě kávy převládají v nákupních košících českých spotřebitelů ze tří čtvrtin výrobky tří nadnárodních firem Nestlé, Jacobs a Tchibo.
Omezováním přeshraničního obchodu jsou i kvóty na české potraviny
Podle Lutfii Volfové nicméně v poslední době přispěla v domácím prostředí k potírání nekalých praktik diskuse o tzv. dvojí kvalitě potravin. Respektive o zákazu prodávat stejné zboží v různých zemích ve stejném nebo velmi podobném obalu ale s odlišným složením. Ten je součástí dvou novel zákona o potravinách a ochraně spotřebitele, které nyní leží v Poslanecké sněmovně. „Nabízení zdánlivě totožného, kvalitou však rozdílného zboží se stalo neakceptovatelné. Nejen politicky, ale i ze strany zákazníků,“ konstatuje mluvčí Globusu.
Nejen o problému dvojí kvality v rozhovoru s prezidentem SOČR Tomášem Prouzou
Územní omezování obchodu má nadnárodním firmám přímo zakázat chystaná novela zákona o významné tržní síle při prodeji potravin a zemědělských produktů. Tu v současnosti připravuje ministerstvo zemědělství. Výslovně se zde uvádí, že „dodavatel nesmí bránit odběrateli v dodání, dovozu nebo prodeji potravin na trh na území ČR, které jsou dodavatelem určeny k prodeji na trhu v jiném členském státu EU“. Návrh je však stále ve fázi přípravy. Vzhledem k tomu, že jeho jiné části vyvolávají značné kontroverze, není jasné, zda a kdy bude vůbec projednán a schválen.
„Jde o značné objemy peněz a nepochybuji, že potravináři udělají všechno pro to, aby si zisky (z územních omezení) zachovali. Ostatně je to vidět i u nás, jak masivně investují do snahy prosadit v parlamentu kvóty na české potraviny,“ tvrdí Prouza s narážkou na poslanecké pozměňovací návrhy k již zmiňované novele zákona o potravinách. Ty usilují o stanovení minimálního podílu potravin českého původu, který by se měl v českých obchodech prodávat. „Svojí filozofií je to podobné. Nějakým způsobem omezíte konkurenci a hlavní výhodu jednotného trhu, tedy nakupovat bez překážek kdekoli v Evropě,“ dodává.
Evropský komisař pro vnitřní trh Thierry Breton ostatně již ministra zemědělství upozornil, že jakékoli kvóty na potraviny českého původu v obchodech jsou diskriminační a jednoznačně v rozporu s pravidly fungování Evropské unie. Přitom Česká republika se jako výrazně proexportní země paradoxně v rámci EU profiluje jako aktivní zastánce jednotného vnitřního trhu. Její zástupci jsou dokonce členem neformální skupiny stejně smýšlejících států, které prosazují další prohlubování vnitřního trhu ve všech jeho aspektech.
Helena Sedláčková
