Vysoké daně v kombinaci s vysokými vládními výdaji a štědrým sociálním systémem nemusejí vždy vést k zaostávání. Stockholm funguje jako líheň evropských startupů.
Různé studie ukazují, že čím vyšší jsou vládní výdaje na osobu, tím méně startupů v přepočtu na jednoho pracovníka v dané zemi najdete. Vlastně se jedná o poměrně starou tezi, podle které vysoké daňové zatížení snižuje ochotu zakládat nové firmy. Proč na sebe přijímat riziko vlastního podnikání a ještě platit vysoké daně, když se zrovna daří.
Jenže Švédsko je nejen v tomto ohledu výjimkou. „Málokdo ví, že společnosti či aplikace jako Spotify, Klarna nebo King byly založeny právě zde,“ uvádí portál Citylab.com. A skutečným startupovým rájem je švédská metropole Stockholm. V přepočtu na osobu se zde zakládá druhý největší počet firem tohoto typu s obratem nejméně miliardu dolarů ročně hned po Silicon Valley.
Švédové si věří
Pokud se zaměříme na startupy, které na trhu přežijí nejméně tři roky, vzniká jich ve Švédsku dvacet na tisíc zaměstnanců za rok. Ve Spojených státech je to pouze pět. „Nejenže startupy mají ve Švédsku dlouhou životnost, ale i poměrně rychle rostou,“ řekl portálu Citylab.com Flavio Calvino, ekonom Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD).
Rovněž mínění Švédů o prostředí pro vznik a rozvoj startupů je překvapivě pozitivní. Téměř dvě třetiny z nich ve věku mezi 18 a 64 lety jsou přesvědčeny, že podmínky pro založení firmy jsou ve Švédsku velmi dobré. Naproti tomu si to ve stejné věkové skupině o USA myslí jen 47 procent Američanů.
Spojené státy za Stockholmem a celým Švédskem v oblasti startupů zaostávají i z hlediska jiných kritérií. V USA se dnes jako startupy dá označit pouhých osm procent z celkového počtu nově vznikajících firem. Ještě před téměř čtyřiceti lety to bylo procent patnáct. V zemi tří korunek je trend opačný. Tamní ekonomika se navíc za poslední čtvrtstoletí vyvíjí dynamičtěji než ta americká. „Co tedy Švédsko udělalo tak správného?“ ptá se Citylab.com.
Plody deregulace
Švédský startupový úspěch má několik faktorů, z nichž se mnoho váže k počátkům devadesátých let. Tehdy byly zavedeny reformy, které usnadnily malým nově vznikajícím firmám konkurovat těm velkým a zavedeným. Šlo vlastně jen o následování filozofie rakouského ekonoma českého původu Josepha Aloise Schumpetera. Ten mimo jiné tvrdil, že ekonomiku žene kupředu takzvaná kreativní destrukce. Tedy taková situace, kdy noví vstupující na trh vytlačují ty etablované.
Švédsko mělo po dlouhá léta velmi regulované hospodářství, v němž trhy ovládaly veřejně vlastněné monopoly. Díky tomu byl vstup na trh prakticky „zabetonovaný“. Tamní vláda si naštěstí uvědomila, že cesta k udržení prosperity vede přes deregulaci a posílení konkurenčního prostředí. Reformy byly částečně vynuceny hospodářskou recesí, která Švédsko po roce 1990 zasáhla.
Jako odpověď na ni přišla deregulace odvětví, která bychom mohli označit jako strategická. Šlo zejména o trh se elektřinou, železnice nebo vnitrostátní letecká doprava. Na telekomunikačním trh došlo k poklesu cen, což přilákalo nové zákazníky. Některé veřejné služby, jako například péče o seniory, byly outsourcovány soukromým firmám.
Nový antimonopolní zákon z roku 1993 zabraňoval fúzím a akvizicím velkých firem nebo používání praktik, které narušovaly volnou hospodářskou soutěž. „Zásadním poznatkem je, že musíte velkým firmám ztížit opanování trhu. Nové společnosti pak na něj vstoupí samy,“ uvedl Pontus Braunerhjelm, profesor Královského technologického institutu.
Snížit daně a otevřít se světu
Následovala reforma daňového systému, který do té doby upřednostňoval již zavedené společnosti před jednotlivci, kteří chtěli začít podnikat v malém. Kromě toho došlo k postupnému snížení daně ze zisku společností z původních 52 na současných 22 procent a bylo odstraněno dvojí zdanění. To se týkalo zejména individuálních podnikatelů, zatímco korporace mohly využít mnoho způsobů, jak své daňové břemeno výrazně snížit.
Před rokem 1990 bylo švédské hospodářství poměrně uzavřené. Cizincům bylo zapovězeno získávat rozhodující podíly ve švédských firmách. Ve společnostech vlastněných zahraničním kapitálem pracovalo necelých pět procent švédské pracovní síly. Pak došlo k uvolnění a do Švédska začal proudit kapitál zvenčí. To umožnilo získat zdroje pro zakládání a rozvoj nových firem. Během jednoho desetiletí se podíl zahraničního kapitálu ve švédských společnostech zvýšil ze sedmi na čtyřicet procent.
Severská země měla navíc štěstí v tom, že reformy realizovala v době, kdy začal nástup internetu a nových technologií. Příliv kapitálu zesiloval, a to i díky daňovým pobídkám, které švédská vláda udělovala podnikům, jež své zaměstnance vybavovali domácími počítači. Rozmach technologií byl ještě umocněn veřejnými investicemi do vybudování internetové infrastruktury a následného zvyšování přenosové rychlosti.
Dnes se Švédsko může pyšnit internetovou sítí, kde se průměrná rychlost přenosu dat pohybuje na 22,5 megabitech za sekundu. To je o třicet procent více než v USA. Švédům se zkrátka již před lety podařilo to, o co se mnoho jiných evropských národů stále jen marně pokouší.
-usi-
