Populistické řešení, které skoro nikdo nevyužije. Daňový expert Kristián Červinka z poradenské společnosti PKF Apogeo kritizuje režim EET off, který má podnikatelům umožnit neevidovat tržby. Tvrdí, že nová evidence tržeb dopadne hlavně na malé podnikatele, zatímco skutečné milionové daňové úniky zůstanou mimo kontrolu. V rozhovoru vysvětluje, proč stát míří především na gastronomii a proč může být osvobození dýšek jen přípravou na budoucí kontroly.
Jak hodnotíte návrh EET 2.0? Jakou bude mít roli v daňovém systému? Je legitimní, nebo jde o příliš silný nástroj?
Návrh EET jsme asi mohli všichni očekávat s ohledem na přístup nové vlády. Avizovala ho. Na druhou stranu se domnívám, že pro řadu podniků v pohostinství a gastronomii půjde o změnu přístupu k podnikání a změnu režimu. Vidíme v řadě podniků, že se například neberou karty. Můžeme se jen domnívat, z jakého důvodu. Zavedením EET dochází k evidování tržeb v zásadě na denní bázi, tudíž důvod, proč by měly preferovat platby v hotovosti, tím odpadá.
Myslím si, že pro spotřebitele je to spíše pozitivní zpráva. Pro provozovatele je to samozřejmě určitá administrativní zátěž. Obecně EET jako taková nemusí být špatná, ale je třeba se dívat, v jakých segmentech se zavádí. Jsou segmenty, ve kterých podle mě nedává smysl, protože stejně hotovostní platby nelze úplně stoprocentně uhlídat. Je i případ řemeslníků, kde stále funguje otázka „s dokladem, nebo bez dokladu?“ Řada řemeslníků si dodnes ani nevyzvedla přístupové údaje k datové schránce. Myslet si, že se dobrovolně přihlásí do EET, považuji za naprostou iluzi.
Kde reálně vidíte nejkritičtější místa nového systému?
Stát nabízí možnost, jak se EET 2.0 vyhnout. Já to nazývám „odpustkem“ za částku 1400 korun měsíčně. Problém ale je, že se to vztahuje na velmi úzký okruh poplatníků. První podmínkou je, že musíte být v paušální dani, mít příjem do milionu korun a být v prvním pásmu paušální daně. Už jsem na to upozorňoval i paní ministryni Schillerovou, že je to nesystémové řešení. První pásmo paušální daně totiž není vždy do milionu korun. První pásmo do milionu korun se vztahuje pouze na svobodná povolání, například advokáty, daňové poradce, auditory nebo lékaře. Ti ale odpustek pravděpodobně vůbec nevyužijí. Jsou to obory, kde se hotovost využívá minimálně. Veškeré tržby se evidují prostřednictvím fakturace. Na tu se povinnost evidovat tržby vztahovat nebude.
Nejvíce problematické by to naopak mohlo být pro gastropodniky, tedy živnostníky s 60% výdajovým paušálem, kde je první pásmo paušální daně limitováno hranicí 1,5 milionu korun. Pokud by se tedy například provozovatel gastropodniku rozhodl tento „odpustek“ využít, musel by zůstat v příjmech do jednoho milionu korun. Jenže v ten moment se pro něj paušální daň stává neefektivní. Paušální daň je totiž výhodná tehdy, když se podnikatel blíží horním hranici pásma. To znamená, že pro podnikatele s 60% výdajovým paušálem je první pásmo efektivní tehdy, pokud se blíží příjmům 1,5 milionu korun. Jinými slovy ten navrhovaný „odpustek“ tedy podle mě využije velmi málo osob. Je tedy otázka, jestli to není spíš populistické řešení. Veřejnosti se řekne: „My jsme vám tu možnost dali,“ ale ve skutečnosti ji skoro nikdo nebude využívat, protože to nebude výhodné.
Co by se stalo, kdyby živnostník využíval EET off a překročil během roku milion korun, i když to původně neplánoval?
Dle aktuálního návrhu zákona by mělo platit, že pokud podnikatel v režimu EET off během roku překročí příjmy jeden milion korun, zůstane v tomto režimu až do konce roku. Neměl by tedy začít evidovat tržby okamžitě ani zpětně. Režim by mu skončil až posledním dnem roku a od následujícího roku by už EET off využít nemohl.
Ministryně Alena Schillerová tvrdí, že EET 2.0 snižuje administrativní zátěž oproti předchozí verzi evidence. Je to skutečně tak?
Pokud se bavíme o tom, že se nemusí tisknout účtenky, tak určitá úspora tam samozřejmě je. Na druhou stranu paní ministryně počítá s tím, že před čtyřmi lety se něco zrušilo a teď se pokračuje dál, není potřeba moc času na vyzkoušení ani shovívavost při kontrolách. Zapomíná ale na to, že přibyla spousta nových podnikatelů, kteří s evidencí tržeb vůbec nemají zkušenost. Zejména ti se budou potýkat s problémy způsobenými administrativní zátěží. Myslím si tedy, že doba na vyzkoušení a sladění systémů by měla být delší.
Jak dlouhá by podle vás měla být?
Paní ministryně hovořila o měsících nebo prvním měsíci. Já bych ale doporučil například pilotní režim pro první celé období, tedy třeba první rok, alespoň pro subjekty, které s tím vůbec nemají zkušenost. Samozřejmě chápu, že pokud tu máme podniky, které fungují dvacet let a už si minulou vlnu evidence zažily, není úplně nutné jim dávat další rok na adaptaci.
Jedním z rozdílů oproti původní EET je také to, že se nebude v reálném čase přidělovat takzvaný fiskální identifikační kód. Nepůjde to na úkor kontroly?
Nepůjde. Myslím si, že stát zavádí EET primárně proto, aby mohla finanční správa monitorovat data rychleji. Dnes má data na měsíční bázi z kontrolních hlášení plátců DPH. Mimo kontrolu je ale skupina neplátců s příjmem přibližně mezi jedním a dvěma miliony korun. O těch finanční správa během roku v zásadě nemá žádná data. Získává je až z daňového přiznání a vidí jen výši příjmů. Domnívám se tedy, že ministerstvo financí cílí právě na tuto skupinu, protože zde mohou být nepřiznané příjmy v řádu vyšších stovek tisíc korun. Prostřednictvím EET získá monitoring v mnohem vyšší frekvenci.
V této skupině tedy očekáváte, že zavedení EET přinese největší dodatečný výběr daní?
Myslím si, že efekt může být zejména ve vztahu k registraci k DPH a povinnosti přiznávat veškeré příjmy. Na druhou stranu je potřeba upozornit, že se bavíme o potenciálních daňových únicích v řádu vyšších desítek tisíc nebo nižších statisíců korun. Úsilí finanční správy potřebné ke kontrole takového subjektu je ale poměrně vysoké. Nabízí se otázka, zda by stát neměl cílit spíše na jiné segmenty, kde jsou potenciální úniky v řádech milionů nebo desítek milionů korun. Kontrola fyzické osoby s potenciálním doměrkem v řádu desítek tisíc korun trvá stejně dlouho a je stejně náročná jako kontrola korporace s obratem desítek milionů.
Které oblasti konkrétně máte namysli?
Určitě transakce mezi spojenými osobami, holdingové struktury, zastřené zaměstnávání, úniky na DPH nebo řetězové transakce.
Když jsme mluvili o firmách těsně pod limitem pro DPH, jaký konkrtně tam očekáváte přínos EET k výběru daní?
Záleží, zda poskytují plnění plátcům, nebo neplátcům DPH. Pokud poskytují služby konečným spotřebitelům, může být přínos významnější, protože DPH se odvádí státu. Pokud ale poskytují plnění jiným plátcům DPH, ti mají většinou nárok na odpočet. V takovém případě je přínos minimální. Jediné, co to státu přinese, je pravidelný měsíční monitoring prostřednictvím kontrolních hlášení.
Dá se to ilustrovat na nějakém příkladu?
Pokud má někdo tržby milion korun a měl by odvádět 21% DPH, stát si může říct, že by do státní pokladny mělo připadnout 210 tisíc korun. Jenže dosáhnout milionového obratu bez nějakých nákladových vstupů není jednoduché. Pokud má podnik například marži 30 %, tak teprve z této části vzniká skutečné DPH odváděné státu. Takže nejde o 210 tisíc korun, ale o mnohem nižší částku. Navíc do toho nepočítám provozní výdaje nebo investice, ze kterých vzniká nárok na odpočet. Domnívám se tedy, že efekt bude spíše menší. Z tohoto pohledu přinese EET spíše administrativní zátěž.
S EET souvisí i daňové osvobození spropitného v gastronomii do limitu 7 %. Jak tuto novinku hodnotíte?
Ministryně financí Schillerová říká, že v gastro segmentu tvoří spropitné významnou část příjmů zaměstnanců. Chce proto těmto lidem umožnit, aby měli tyto příjmy oficiálně a mohli například získat hypotéku. Jenže potvrzení o zdanitelných příjmech dnes vůbec neobsahuje kolonku pro osvobozené příjmy ze zaměstnání. Zajímalo by mě, jak banky přistoupí k hodnocení toho, když zaměstnanec řekne: „Mám hrubý příjem 30 tisíc korun a k tomu 15 tisíc korun osvobozeného spropitného“. Domnívám se, že to ministerstvo financí nemůže úplně ovlivnit, protože to bude vždy záležet na metodice konkrétní banky.
Dalším argumentem je, že to pomůže lidem v důchodu, protože budou mít vyšší přiznaný příjem. Jenže pokud jde o osvobozený příjem, nebude vstupovat do základu pro výpočet důchodového pojištění. Takže jim to ani v důchodu nepomůže. Domnívám se proto, že hlavním důvodem, proč to stát dělá, je snaha získat data o výši spropitného. Pokud stát v budoucnu osvobození zruší, bude mít k dispozici data, díky nimž může začít kontrolovat, kde spropitné je a kde není.
Mohlo by vás zajímat
Jak vlastně stát pozná, že se někdo vešel do limitu 7 %?
Limit 7 % se vztahuje k měsíčním příjmům zaměstnavatele v sektoru stravovacích služeb, nikoli k příjmu jednotlivého zaměstnance. Pokud tedy bude mít restaurace tržby milion korun, pak 7 % představuje 70 tisíc korun, které může rozdělit jako osvobozené spropitné. Stát to může kontrolovat jen tak, že přijde ke konkrétnímu zaměstnavateli a podívá se, kolik rozdělil jako osvobozené spropitné.
Nebude to pro zaměstnavatele administrativně náročné?
Předpokládám, že už dnes existuje nějaký systém rozdělování spropitného. Vybere se určitá částka za den nebo týden a ta se rozdělí mezi směny. Teď bude navíc potřeba hlídat, co ještě spadá do osvobozeného spropitného a co už ne. Pokud část spropitného osvobozená nebude, stává se standardním příjmem ze závislé činnosti a podléhá sociálnímu, zdravotnímu pojištění a dani. Obávám se, že někdo bude přiznávat jen osvobozenou část a zbytek bude dál vyplácet neoficiálně. Pak budou data zkreslená a zaměstnanci stále nebudou mít vše oficiálně přiznané.
Co další profese? Kurýři, taxikáři nebo kadeřnice také dostávají od klientů spropitné, na osvobození ale mít nárok nebudou.
Ano, je to do jisté míry diskriminační. Podle mě ministerstvo cílí hlavně na gastro segment, protože tam cítí největší potenciální úniky.
Co považujete za největší riziko znovuzavedení EET?
Myslím si, že problém může být samotný start systému a nejasnosti v jeho výkladu. Už teď si dokážu představit, že někdo řekne: „Jsem v prvním pásmu paušální daně, takže jsem v režimu EET off.“ A přitom bude mít příjem 1,3 milionu korun, takže nebude mít na EET off nárok. S podobnými nepochopeními jsme se setkávali už u paušální daně. Všichni říkali „paušální daň do milionu a půl“, ale neřešili, že některá povolání mají jiné výdajové paušály. Pak je tu zvýšená administrativní zátěž, obavy z nefunkčních systémů a strach ze sankcí.
V čem konkrétně ta administrativní zátěž spočívá?
Je to další systém, který musím plnit. Musím být neustále připojen k internetu a vše reportovat. Pokud dnes provozuji například stánek s občerstvením a přijímám jen hotovost, v zásadě otevřu stánek a nic dalšího neřeším. Nově budu potřebovat aplikaci nebo systém, napojení na platby a budu muset vše evidovat.
Vedla minulá vlna EET k odhalení nějakých významných úniků, které by administrativní zátěž ospravedlnily?
Osobně takovou zkušenost nemám. Finanční správa už dnes má obrovské množství dat. U plátců DPH monitoruje data měsíčně, k tomu existují kontrolní hlášení, jednotné měsíční hlášení zaměstnavatelů, daňová přiznání a další informace. Nemyslím si tedy, že EET je nějaký spásný nástroj. Je to spíš další doplněk do balíčku dat.
Neočekáváte tedy zásadní posun v daňových kontrolách?
Nedomnívám se. Spíše to doplní pohled o konkrétních daňových poplatnících. Možná tam bude hrát roli i motivační efekt. Stát říká: „Teď na vás přes EET více vidíme, takže raději přiznávejte tržby.“ Nabízí se také možnost srovnávat firmy mezi sebou. Pokud mám subjekt, u kterého vím, že funguje správně, mohu jej porovnávat s jiným subjektem ve stejném segmentu a lokalitě. A pokud jeden vykazuje podíl hotovosti 30 % a druhý žádný, je důvod se ptát proč.
Dokážete si představit jiný způsob kontroly tržeb než EET?
Těžko říct. Pokud chce mít podnikatel klid a dělat věci z 99 % správně, základní administrativa spojená s EET je možná přijatelnější než následná detailní daňová kontrola. Ta už může kontrolovat mnohem širší oblasti než jen přiznání tržeb, například náklady nebo zaměstnávání. A to samozřejmě podnikatele zatíží mnohem více.
