STAN posiluje a ODS čelí novému soupeři
Jak podle vás dopadly senátní a komunální volby? Co ukázaly o nové parcelaci politiky?
Podle mě především ukázaly, že česká politika už není jednoduše rozdělená mezi dvě velké strany nebo dva pevné bloky. Komunální volby navíc vždycky část celostátní politiky rozbíjejí. Do hry totiž vstupují konkrétní lidé, místní značky, koalice i lokální problémy. Některé z nich by na celostátní úrovni vůbec nevznikly nebo by se neřešily.
Z hlediska stranických posunů je několik věcí docela zřetelných. STAN se ve statutárních městech posunul ze 41 zastupitelů před čtyřmi lety na 113. ANO naopak kleslo z 333 mandátů na 280. ODS ztratila z původních 140 mandátů na 121.
Lidovci si mírně polepšili. Navíc získali silný symbolický výsledek v podobě Jana Grolicha. Ten se stal senátorem už v prvním kole ve volebním obvodu Vyškov. A to navzdory poměrně silné snaze čelních představitelů ANO diskreditovat právě předsedu KDU-ČSL.
Vládní SPD naopak přišla ve statutárních městech o více než dvě třetiny zastupitelů. To považuji za jednoznačný neúspěch. Motoristé se voleb účastnili jen symbolicky. Největší radost mají ze zisku jednoho mandátu v Černoučku. To je samo o sobě vypovídající.
Je tu tedy více vítězů?
Nemluvil bych tedy o jednom vítězi. Spíše vidím změnu politické mapy. STAN dnes působí výrazně silněji jako samostatná opoziční značka. Lidovci zase ukázali, že jejich komunální kořeny mají pořád velkou hodnotu. Jako bonus se jim díky záměrně bizarnímu klipu podařilo zasáhnout i obyvatele, především v Praze.
ODS dostala několik významných varovných signálů. ANO potvrdilo svou sílu, ale zároveň ukázalo, že ani silná celostátní značka automaticky neznamená dominanci ve městech.
V Ústí například ANO po osmi letech vlády dostalo doslova na frak. V Ostravě sice vyhrálo, ale oslabilo. Zřejmě nebude vládnout ani v Brně.
A co nový subjekt z jihu Čech?
Ano, Martin Kuba. Jeho hnutí Naše Česko velmi silně uspělo na jihu Čech. Mimo domovský region však zatím podobný průlom nepředvedlo.
To je podle mě důležitá informace. Prostor pro novou regionální sílu existuje. Přenositelnost úspěchu do celostátní politiky se ale v tomto konkrétním případě zatím neukázala.
Ještě musíme počkat na výsledky senátních voleb. Uvidíme také, zda se Kubovi podaří kombinací vlastních a cizích senátorů postavit v Senátu vlastní klub.
Jak si podle vás vedly jednotlivé partaje?
STAN si z voleb odnáší několik velmi konkrétních argumentů ve svůj prospěch. Vyhrál Prahu, výrazně posílil zastoupení ve statutárních městech a jeho senátní kandidáti prošli prvním kolem velmi dobře.
V Praze se STAN posunul ze 7,8 procenta v roce 2022 na více než 23 procent. Získal 17 mandátů. Stejný počet zastupitelů má také SPOLU. Dříve nemyslitelná skutečnost.
Lidovci zase mohou ukazovat na Brno a Jana Grolicha. V Brně vyhrála společná kandidátka KDU-ČSL a STAN s 27,38 procenta. Grolich získal senátorský mandát už v prvním kole. Jeho výsledek byl velmi přesvědčivý.
ODS musí mít minimálně smíšené pocity. Ve statutárních městech celkově ztratila 19 mandátů. Velmi výrazně ji zasáhl odchod Martina Kuby v jižních Čechách. Například v Ostravě ale posílila.
V Senátu má ODS devět kandidátů ve druhém kole. Konečnou bilanci bych proto dělal až po tomto víkendu.
Pro ODS však musí být varovný zjevný trend posilování STAN. Starostové podle všeho neberou preference od ANO, ale především od ODS.
Jak je na tom Babišovo ANO?
ANO zůstává velmi silnou komunální stranou. Vyhrálo například v šesti krajských městech. Zároveň ale ztratilo několik dřívějších bašt. Ve statutárních městech přišlo proti roku 2022 o 53 zastupitelů.
Piráti ztratili ve statutárních městech patnáct zastupitelů. SPD dopadla výrazně hůř než před čtyřmi lety. Motoristé mají zatím komunální přítomnost spíše omezenou na několik lokalit. Nejvýrazněji jde o Ostravu.
STAN nyní zřejmě bude v Senátu bojovat proti svým někdejším koaličním spojencům, především z ODS. Stejný postup může uplatnit i při vyjednávání v komunální politice. Co to podle vás říká o aktuální profilaci STANu?
Vít Rakušan po volbách výslovně řekl, že STAN žádný útok na předsedu Senátu Miloše Vystrčila z ODS nepřipravuje. Uvedl, že je s jeho vedením Senátu spokojen. Zároveň chce respektovat pravidlo, podle kterého má předsedu nejsilnější klub. O to více jsem zvědavý, jaká bude realita.
Ani v Praze dnes nevidíme frontální rozchod s ODS. Naopak STAN začal povolební jednání právě se SPOLU. Petr Hlaváček navíc spolupráci s ANO výslovně odmítl.
STAN a SPOLU mají shodně 17 mandátů. Na magistrátu tak už nyní disponují většinou v zastupitelstvu. Podle všeho ale do této sestavy přiberou ještě Prahu sobě. Nová městská rada by v takovém případě měla opravdu zajímavou sílu k prosazení řady důležitých kroků.
Změnilo se však vyjednávací sebevědomí STANu. Ten už nemusí vystupovat jako menší partner ODS. Může mnohem důrazněji říkat: máme vlastní voliče, úspěšné starosty, vyhráli jsme Prahu a máme silné zastoupení v Senátu. To přirozeně mění dynamiku celé opozice. Až dosud totiž za jejího neformálního lídra platila ODS.
Kauza Dozimetr v Praze nezabránila vyhrát volby
Nebude nyní STAN v užších vztazích s vládním ANO, když budou strany řešit koalice? Nevrátí se hnutí kauza Dozimetr?
Z jednotlivých komunálních koalic bych vůbec nevyvozoval nový celostátní svazek. V místní politice se běžně potkávají strany, které proti sobě ve Sněmovně velmi ostře vystupují. Osobní vztahy, místní program a koaliční matematika tam mají mnohem větší význam.
Ani nejviditelnější příklad, tedy Praha, zatím žádné sbližování STANu s ANO neukazuje. Petr Hlaváček spolupráci s ANO odmítá. Jedná se SPOLU, Prahou sobě a potenciálně také s Piráty.
Dozimetr podle mě samozřejmě nezmizel. Soudní řízení pokračuje. Ještě 5. října u soudu Hana Kordová Marvanová mluvila o údajné netransparentnosti, tlaku a bossingu ze strany tehdejšího náměstka Petra Hlubučka a Stanislava Polčáka.
Zajímavé ale je, že kauza STANu v Praze nezabránila vyhrát volby. To není důkaz, že ji voliči přestali řešit. Ukazuje to spíše něco jiného. Reputační problém nemusí navždy zůstat dominantním tématem, pokud strana nabídne jiný příběh a jiné tváře.
A věřte, že uvnitř STANu nepochybně panovala obava z toho, jaký dopad bude mít kauza i letos. Tedy čtyři roky poté, co vypukla.
Nejsou nynější tahy proti ODS přípravou na volby do Poslanecké sněmovny? Chce být STAN díky větší viditelnosti v komunální politice opoziční jedničkou proti ANO?
Do motivů vedení STANu samozřejmě nevidím. Netvrdil bych proto, že každý jeho povolební krok představuje součást nějakého tajného plánu proti ODS.
Tyto volby však STANu strukturálně dávají přesně to, co se před sněmovními volbami hodí. Získal větší viditelnost, silnější lokální infrastrukturu a funkce ve velkých městech. Může také argumentovat, že umí vyhrávat mimo své tradiční prostředí.
Teď ale bude muset každý den dokazovat, že to opravdu dokáže i v praxi.
Jakou roli sehraje pražská politika?
Praha je v tomto ohledu obrovsky významná. Pokud strana, která měla před čtyřmi lety pět magistrátních zastupitelů, dnes získá sedmnáct mandátů a první místo, mění to její váhu v celé opoziční soutěži. Minimálně mentálně.
Nenazýval bych to nutně útokem na ODS. Jde spíše o přirozený boj o to, kdo bude pro opozičního voliče hlavní značkou proti hegemonovi ANO. Tento souboj bude podle mě v dalších letech velmi důležitý. Možná ale časem přijde ještě zajímavější otázka než to, kdo bude opoziční jedničkou.
Kdo z dnešní opozice jako první překročí pomyslný Rubikon a připustí, že vztah k ANO nemusí navždy zůstat no-go zónou?
Nemyslím tím, že by některá strana měla hned dnes uzavírat koalici s ANO. Jde spíše o otázku, zda by při jiné personální konstelaci v ANO mohla některá z dnešních opozičních stran začít otevřeně uvažovat o věcné spolupráci. A jednou třeba i o spolupráci koaliční.
To by českou politiku přeskupilo podstatně víc než samotný souboj STANu a ODS o pozici opoziční jedničky.
Tím, kdo s takovou myšlenkou přijde jako první, může, ale nemusí být právě ODS nebo STAN. Kdo tento Rubikon jednou překročí, velmi pravděpodobně změní celou logiku současné opoziční politiky.
Jaké dopady může mít vyjednávací taktika STANu na opozici? V ODS už se kvůli tomu dost zlobí…
Opozice teď musí zvládnout dvě věci současně. Musí spolupracovat proti vládě a zároveň mezi sebou soutěžit o stejného voliče. To není logický rozpor. Je to normální politická konkurence. Nejsem si ale jistý, že si to všichni uvědomují.
Riziko nastává ve chvíli, kdy se konkurence změní ve vzájemnou destrukci. STAN a ODS mají velký překryv mezi městskými, vzdělanějšími a spíše prozápadními voliči. Přirozeně o ně tedy soupeří.
Současně ale například v Senátu potřebují, aby se jejich voliči ve druhém kole dokázali vzájemně podpořit.
Proto bych řekl, že skutečný test opozice nebude v tom, zda se ODS a STAN hádají. Rozhodující bude, zda po hádce stále dokážou spolupracovat tam, kde mají společný zájem.
A predikujete to jak?
V tuto chvíli vidíme, že STAN veřejně deklaruje podporu pokračování Miloše Vystrčila. V Praze navíc jedná nejprve právě se SPOLU.
Pro ODS tím vzniká tlak, aby mnohem přesněji definovala, v čem se její nabídka od STANu skutečně liší. Pokud totiž oba subjekty dlouhodobě soutěží o podobnou část opozičních voličů, samotná role hlavního protivníka ANO už nemusí stačit jako rozlišovací znak.
Senát může změnit poměr sil. Tradiční značky potřebují výsledky
Jedním z nejsledovanějších senátních soubojů se odehrál na Plzeňsku, kde Karel Řehka a nepříliš známá kandidátka ANO převálcovali senátního matadora z ODS Lumíra Aschenbrennera. Máte vysvětlení, jak se jim to podařilo?
Nejdřív bych trochu opravil označení Lucie Kantorové za neznámou kandidátku. Celostátně nepochybně nemá Řehkovu známost. V Plzni je ale náměstkyní primátora pro školství a na radnici působí osm let. Její výsledek tedy není jen výsledkem značky ANO. Může vycházet také z její místní práce a známosti.
Řehka měl úplně jinou výhodu. Přicházel s mimořádně vysokou celostátní známostí, jasným profesním příběhem a bezpečnostní expertizou. Současně vystupoval jako nový člověk bez klasické stranické politické minulosti.
V prvním kole dostal 32,86 procenta. Kantorová získala 27,26 procenta a Aschenbrenner 20,10 procenta.
Proč nebodoval ostřílený matador Aschenbrenner?
U Aschenbrennera je navíc zajímavý jeden detail. Jeho dlouholetá starostenská základna na Slovanech neleží v tomto senátním obvodu. Výhodu silného lokálního starosty tedy nemohl ve volbě do Senátu využít úplně přímo.
Obecně bych řekl, že se tu střetly tři různé druhy politického kapitálu. Řehkovu celostátní profesní reputaci doplnila Kantorové místní exekutivní zkušenost a proti nim stála Aschenbrennerova dlouhá politická historie.
První kolo ukázalo, že samotná délka politické kariéry už automatickou výhodu nezaručuje.
Jak silné jsou po proběhlých volbách pozice předsedů stran? Třeba u ODS se hodně diskutuje o postavení Martina Kupky…
U Víta Rakušana jsou teď na stole velmi konkrétní výsledky. STAN zvítězil v Praze, výrazně zvýšil počet zastupitelů ve velkých městech a jeho kandidáti dosáhli velmi dobrých výsledků v prvním kole senátních voleb. To samozřejmě zvyšuje Rakušanův vyjednávací prostor uvnitř opozice.
Jan Grolich získal mimořádně silný osobní mandát už v prvním kole Senátu. Současně lidovci se STANem vyhráli Brno. To mu dává signál, aby pokračoval ve směru, kterým se KDU-ČSL pokouší měnit svou značku a své vnímání u voličů.
U Martina Kupky bych byl opatrnější s jednoduchým závěrem typu „prohrál Prahu, takže končí“. ODS má několik nepříjemných výsledků a celkově ve statutárních městech ztratila mandáty. Ve straně určitě panuje určitá skepse, ale jde o dlouhodobější záležitost.
Ale vnitřní tlaky na Kupku tu jsou…
Počkejte. Kupka postupuje s devíti kandidáty do druhého kola Senátu. A například v Ostravě ODS posílila. Finální obrázek proto bude záviset také na druhém kole a na tom, kolik radnic ODS skutečně udrží díky vyjednávání.
Martina Kupku, jak jsem ho poznal, považuji za velmi pracovitého člověka. Zatím se mu ale nedaří kolem své politické nabídky vytvářet silnější emoci. A právě ta je v politickém marketingu často rozhodující.
Co Babiš?
Andrej Babiš zase může argumentovat vítězstvími ANO v řadě měst. Zároveň ale strana ztratila některé bašty a celkově přišla o mandáty ve statutárních městech. Ani jeho výsledek tedy není úplně jednoznačný.
Martin Kuba dostal velmi silné potvrzení své pozice doma v jižních Čechách. Mimo region však Naše Česko zůstalo zatím výrazně slabší.
Pokud měla tato volební zkouška ukázat, zda se Naše Česko dokáže prosadit i za hranicemi Jihočeského kraje, úplný úspěch to také nebyl.
Jaký je podle vás aktuální vzkaz voličů tradičním stranám?
Podle mě rozhodně nezní: „Tradiční strany jsou mrtvé.“ Kdyby to tak bylo, nemohli by lidovci po těchto volbách patřit mezi strany s největším počtem komunálních zastupitelů. Jejich předseda by také nemohl získat senátorský mandát už v prvním kole.
V komunálních volbách zvlášť silně platí, že značka strany musí mít oporu v lidech, kteří jsou v místě známí, mají výsledky a umějí spolupracovat.
Zároveň se ukazuje, že nová nebo regionální značka může tradiční stranu velmi rychle vytlačit. Stačí, když s sebou přivede její silnou osobnost a strukturu.
Přesně to se stalo ODS v části jižních Čech po odchodu Martina Kuby. V Českých Budějovicích měla ODS před čtyřmi lety šestnáct mandátů. Letos získala čtyři, zatímco Naše Česko patnáct.
Vzkaz voličů bych formuloval takto: Tradiční značka je výhoda, pokud za ní stojí výkon. Bez výkonu se může velmi rychle stát jen historií. Nejlepším příkladem pro všechny je sociální demokracie.
Jak odhadujete výsledky druhého kola senátních voleb?
Rád bych se vyhnul tipování konkrétních vítězů. V tipování výsledků voleb opravdu nevynikám a vyhýbám se mu.
Ve druhém kole už totiž často nejde o otázku „kterou stranu mám nejraději“. Volič se spíše rozhoduje, který ze dvou zbývajících kandidátů je pro něj přijatelnější.
Proto jsou zásadní přelivy hlasů od vyřazených kandidátů, doporučení ostatních stran a schopnost znovu mobilizovat voliče při tradičně nižší účasti. K přesvědčivějšímu odhadu by bylo potřeba udělat analýzu pro každý obvod zvlášť.
První kolo každopádně vytvořilo velmi zajímavou situaci. Pět senátorů už bylo zvoleno přímo a opozice včetně STANu, ODS a lidovců vstupuje do druhého kola v řadě obvodů v silné pozici.
ANO má zároveň třináct finalistů. Jak už je ale zvykem, ve druhém kole se mu příliš nedaří.
Typickým příkladem je Plzeň. Řehka vede po prvním kole nad Lucií Kantorovou v poměru 32,8 ku 27,2 procenta. Více než třetina hlasů však připadla jiným kandidátům.
Může se zásadněji změnit obsazení Senátu?
Druhé kolo není pokračováním prvního. Je to nová soutěž o hlasy voličů, jejichž kandidáti nepostoupili.
Politicky bych sledoval dvě věci. Kolik finalistů ANO skutečně promění v senátorské mandáty a jak po druhém kole dopadne velikost klubů ODS/TOP 09 a STAN.
Právě to rozhodne, zda vůbec vznikne reálná debata o výměně v čele Senátu. Uvidíme také, zda výsledky přinesou další symbol posilující dominance STANu nad ODS.
