Slovenská zkušenost se zavedením teritoriality a náhodného výběru exekutorů vyvolává smíšené dojmy

Seminář se konal na půdě Poslanecké sněmovny Foto: Helena Sedláčková

Tento týden se ústavně právní výbor Poslanecké sněmovny chystá projednat dlouho odkládanou novelu exekučního řádu, která by měla upravit pravidla přidělování exekučních řízení a případně omezit svobodnou volbu věřitelů vybrat si soudního exekutora. Princip teritoriality a náhodného výběru přitom platí již od 2017 na Slovensku, odkud tento týden přijeli zástupci ministerstva spravedlnosti, exekutorů i advokátů podělit se s českými poslanci i veřejností o své zkušenosti s novým systémem. Ty jsou však zatím nejsou jednoznačné. Vysoký počet exekucí i exekutorů se sice skutečně snížil, nicméně se zatím nepodařilo zcela jednoznačně prokázat, že se díky tomu zlepšila i vymahatelnost práva.

„Stejně jako u nás tak i na Slovensku není pohled černobílý a ve veřejném prostoru najdete vyjádření, která změnu velmi oceňují stejně jako ta velmi kritická,“ prohlásil předseda podvýboru ústavně právního výboru pro problematiku exekucí, insolvencí a oddlužení Marek Výborný (KDU-ČSL) minulý týden na poslaneckém semináři, kde z úst slovenských odborníků zazněly zkušenosti s novelou slovenského exekučního řádu z dubna 2017. Ta zcela změnila pravidla vymáhání pohledávek na Slovensku tím, že zavedla náhodné elektronické přidělování exekucí v kombinaci s teritorialitou soudních exekutorů.

Téma je to pro české poslance velmi aktuální, protože ve sněmovně již přes rok čeká na své druhé čtení novela exekučního řádu, která se může vydat podobným směrem jako na Slovensku, jež před třemi roky zcela skončilo s praxí svobodné volby soudního exekutora. Případy se rozdělují do několika košů podle předmětu vymáhání a výšky či druhu vymáhané pohledávky a přidělují místně příslušnému soudnímu exekutorovy podle obvodu krajských soudů. Zohledňuje se přitom i počet neskončených věcí exekutora a pravidlo, že při vícero exekucích se případy koncentrují u jednoho exekutora.

Méně případů i exekutorů

Podle generálního ředitele sekce civilního práva slovenského ministerstva spravedlnosti Martina Maliara vedla nová pravidla ke snížení počtu exekucí (ze 3,6 milionů v roce 2016 na 87 tisíc v tomto roce), přičemž snížení vymahatelnosti práva se zatím nepotvrdilo. „Průměrná vymahatelnost starých exekucí je 29 procent, nových 31 procent,“ uvedl Maliar, podle něhož se snížil také počet exekutorů. „Kolem roku 2014 jsme měli zhruba 400 úřadů, dnes je to kolem 270, tedy podobně jako v České republice,“ dodal ředitel. Zároveň však upozornil, že podmínky v jednotlivých zemích jsou neopakovatelné a každá legislativní úprava musí vždy zohlednit místní situaci.

Jaké velké pozitivum vnímá Maliar elektronizaci celého procesu a povinnost podávat návrhy výlučně elektronickým způsobem. To nejen že snížilo chybovost, zrychlilo proces přidělování a zaměstnalo méně lidí, ale také umožnilo přístup k reálným datům, která umožňují situaci lépe vyhodnocovat. Mezi dalšími pozitivy nové legislativy zmínil také přenos části rozhodování na exekutora, regulaci délky exekucí nebo zavedení paušálu 60 euro při neúspěchu exekuce. „A to není vysoká odměna, v zájmu exekutora je tedy konat,“ tvrdí generální ředitel.

Na druhou stranu se však podle něj příliš neosvědčila možnost měnit exekutora pouze po disciplinárním řízení vedeném Exekutorskou komorou. To údajně trvá dlouho a výsledky jsou sporné. „Nyní se proto zvažuje možnost předat disciplinární pravomoc Nejvyššímu správnímu soudu,“ dodal ředitel Maliar.

O seminář byl velký zájem Foto: HS

Pozitivně hodnotí nová pravidla prezident Slovenské exekutorské komory Miroslav Paller. Vysoký počet exekutorů před rokem 2017 vedl podle něj k vysoké konkurenci a tím i „hledání nepoctivých cest“ k udržení příjmů, například k dohodám s věřiteli, které byly za hranou zákona. V důsledku toho si velcí věřitelé podle něj vytvářeli malé skupinku „svých“ exekutorů, kteří ovládali většinovou část trhu. Významná část exekucí se pak koncentrovala na několika úřadech, což ovlivnilo rychlost řízení a vymahatelnost práva.  Soudy také čelily podezřením z manipulace a svévolného přidělování řízení mezi exekutory.

Podle Pallera zpřetrhala novela exekučního řádu tyto nezdravé vazby mezi exekutory a oprávněnými, snížila disproporce mezi úřady a eliminovala „fiktivní“ exekuce. Vymahatelnost a vynutitelnost exekučních titulů se podle něj zlepšila a stát jasně deklaroval veřejnoprávní charakter soudního exekutora.

Přesouvají se věřitelé k inkasním agenturám?

S takovými závěry však zásadně nesouhlasí místopředseda Slovenské advokátní komory Ondrej Laciak. Podle něj šlo o radikální zásah do systému, který vedl k poklesu vymahatelnosti práva a narušení principu tržní soutěže, které k svobodnému povolání, kterým exekutoři na Slovensku jsou, patří. „Realita je taková, že přidělování případů není proporční a algoritmus nefunguje tak, aby se mohlo objektivně říct, že exekutoři mají z kvalitativního i kvantitativního hlediska podobný nápad.“

Podle Laciaka plynula dlouhodobá spolupráce velkých věřitelů s několika vybranými exekutory z dobrých zkušeností, protože mezi exekutory jsou velké rozdíly v kvalitě. Pokles exekucí je způsoben hlavně tím, že věřitelé začali více využívat inkasní agentury. „Vrátili jsme se do modelu před patnácti dvaceti lety,“ dodal Laciak, který tak Česku nedoporučuje jít slovenskou cestou.

Soudní exekutoři mají úspěšnost vymáhání ke 30ti procentům Foto: Facebook

Změnu v chování velkých věřitelů potvrzuje i Michal Havrlent ze slovenské inkasní agentury EOS KSI, podle něhož počet exekucí u některých věřitelů klesl o 50 až 70 procent. Čísla prezentovaná Martinem Maliarem jsou podle něj rok stará a od té doby se úspěšnost vymáhání snižuje. „Jednoznačně také stouply interní náklady věřitelů, protože místo šesti musí najednou komunikovat třeba s dvěma stovkami exekutorů,“ dodal Havrlent.

S argumenty Laciaka a Havrlenta však prezident Miroslav Paller nesouhlasí. Co se týče kvality, tak na každý úřad se podle něj vztahují stejná pravidla ohledně odborné, materiální, personální i technické způsobilosti a všichni exekutoři musí mít prověrku Slovenské komory exekutorů. „Někteří velcí věřitelé skutečně zpočátku odmítali vymáhat své pohledávky exekucemi, což bylo někdy odůvodněno i technickou náročností. Tito však postupně přehodnocují své kroky a vrací se k vymáhání prostřednictvím exekucí,“ tvrdí Paller, podle něhož jakékoli jiné formy vymáhání pohledávek mají omezenější legislativní možnosti a inkasní společnosti mohou na dluh pouze upozorňovat.

Nesmí dojít k poklesu vymahatelnosti práva

Soudkyně Krajského soudu v Praze Martina Kasíková stála u vzniku institutu soudních exekutorů v České republice již v nultých letech a podle ní se návrhy na různá omezení svobodné volby exekutorů objevovaly již od začátku, nicméně zatím vždy zvítězil liberální princip. „Jako soudkyně si kladu otázku, zda vede teritorialita k vyšší ochraně účastníků řízení, vymahatelnosti dluhů, vyšší odbornosti exekutorů, větší předvídatelnosti práva a sjednocení soudního rozhodování. Podle mého názoru by k těmto cílům pravděpodobně vedla lépe než současný roztříštěný systém, ale konečnou odpověď nemám,“ prohlásila Kasíková. S odkazem na transparenční doložky dále uvedla, že úzká vazba exekutora na oprávněného má „neblahé dopady“ a může vést k vedení exekucí, které jsou nezákonné. Klíčové však podle ní je, aby zvolené řešení bylo citlivé a všechny strany měly dostatek času se na dohodnuté řešení připravit, aby nebyla ohrožena vymahatelnost práva.

Graf: Nařízené vs. Ukončené exekuce. Zdroj: EK ČR

Podle prezidenta Exekutorské komory ČR Vladimíra Plášila vychází projednávaná novela z materiálu, který předkládal v roce 2015 tehdejší ministr spravedlnosti Robert Pelikán. „Od té doby došlo k zásadní změně. Klesají počty exekucí i exekucí vůči lidem s méně četnými exekucemi,“ vysvětlil. Svoji roli podle něj sehrály i faktory jako zákon o spotřebitelském úvěru nebo lepší společenská situace. Nemá proto smysl přijímat složitá řešení typu „sněhulák“ (koncentrace všech exekucí povinného u jednoho exekutora – pozn.red.), což je nebezpečné pro všechny účastníky. „Jeho přijetím by došlo ke kolapsu vymáhání práva,“ uvedl.

Navíc předloha má podle něj již nyní tolik pozměňovacích návrhů, že rozplést tento „gordický uzel“ bude více než nadlidským úkolem. Apeloval proto na důkladnou diskusi na odborné úrovni a doporučil rozdělit pozměňovací návrhy na ty nezbytné, jako jsou technické změny, elektronizace, regulace marných exekucí apod., ty koncepční, které je třeba odborně promyslet, a ty nesouvisející, které je zapotřebí hned odmítnout. „Jako exekutorská komora voláme po vzniku meziresortní odborné pracovní skupiny pro exekuční právo, podobně jako existuje odborná skupiny pro právo insolvenční,“ dodal na závěr prezident Exekutorské komory.

Velcí věřitelé nechtějí spolupracovat se stovkami exekutorů

Zatím není jasné, jak česká novela exekučního řádu nakonec dopadne. „Je však třeba si uvědomit, že systém nebudujeme na zelené louce a jakékoli úvahy o teritorialitě je třeba důkladně promyslet. Ministerstvu spravedlnosti nevyšla při analýze teritoriralita přesvědčivě, proto jsme od toho ustoupili,“ popsal náměstek české ministryně spravedlnosti Michal Franěk. Podle něj se navíc nejedná o jediné opatření, které může něco zlepšit. V této souvislosti zmínil například omezení dětského zadlužování či úpravu soukromoprávních norem týkajících se splácení jistiny.

„Na stole teď máme různé varianty od čisté teritoriality až po sněhuláka, kterého, jak se zdá, v současné době nepodporuje již téměř nikdo,“ doplnil poslanec Marek Výborný, který sám navrhl kompromisní řešení v podobě „spotřebitelské“ teritoriality. Ta je kombinací krajské teritoriality v případě, že povinný není podnikající osoba, a svobodné volby, pokud se o podnikající osobu jedná.

Jinou možnou variantu představil na poslaneckém semináři předseda Mezinárodní unie soudních exekutorů Marc Schmitz. V jeho rodné Belgii jsou státní pohledávky distribuovány mezi všechny exekutory rovnoměrně, ale u soukromých věřitelů platí volný výběr. To exekutorovi zajišťuje podle Schmitze jistý minimální příjem, ale zároveň i možnost mít vliv na celkovou míru nápadu na jeho úřad.  „Nevím o žádném velkém věřiteli jako jsou banky, telefonní operátoři podobně, který by chtěli spolupracovat se stovkami různých exekutorů,“ dodal Schmitz.

Helena Sedláčková

Text je převzat z portálu Česká justice, který je, stejně jako Ekonomický deník, součástí vydavatelství Media Network.