Město uprostřed lesů na jihu Švédska snižuje emise skleníkových plynů tempem, které je typické pro období hospodářských krizí nebo válek. Växjö ale vzkvétá.
Elektřinu do švédského města Växjö dodává elektrárna, která proud vyrábí z biomasy. V zimě se do ulic vydají pluhy, které ale nejprve odhrnují sníh na trasách vyhrazených pro jízdní kola. Politici napříč spektrem pilně pracují na tom, aby se Växjö stalo do roku 2030 zcela nezávislým na fosilních palivech s cílem eliminovat emise oxidu uhličitého pocházející z ropy, zemního plynu a uhlí.
Město na jihu Švédska je příkladem radikálního řezu v boji proti klimatickým změnám. Odbourávání emisí skleníkových plynů se podle agentury Reuters děje takovým tempem, které je obvyklé spíše pro období, kdy dochází k hospodářským krizím nebo dokonce válkám. Přitom právě Växjö se může brzy stát následováníhodným vzorem, protože se prý blíží okamžik, kdy vědci vyšlou vládám vzkaz, aby emise skleníkových plynů začaly snižovat o sedm procent za rok, pokud chtějí pařížskou klimatickou dohodu dodržet. Přesněji řečeno dosáhnout v ní vytyčených cílů.
Těžko přenositelný model
Jenže to, co funguje v poměrně bohatém šestašedesátitisícovém městě ve stabilní severské demokracii, nemusí být jednoduše přenositelné do jiných podmínek. Základní princip je však prý jasný. „Hodně, ale opravdu hodně daňově zatížit spotřebu energie z fosilních zdrojů, a naopak výrazně snížit daně u všech typů obnovitelných energetických zdrojů,“ řekl agentuře Reuters Bo Frank, hlavní architekt zelené proměny jihošvédského města.
Zdá se, že to své ovoce nese. Emise oxidu uhličitého na jednoho obyvatele klesly ve Växjö mezi lety 1993 a 2016 témě o šedesát procent z původních 4,5 na necelé dvě tuny. Jenže během stejného období se tamní hrubý domácí produkt zvýšil o více než třetinu. To sice nevypadá nijak valně, jenže nelze zapomenout, že tato dvacetileté éra zahrnuje také několikaleté problémy způsobené globální finanční a následnou hospodářskou krizí.
V přepočtu na roční bázi to znamená, že HDP ve Växjö rostl v průměru o 1,33 procenta ročně, zatímco emise skleníkových plynů klesaly téměř trojnásobně rychleji. Naproti tomu celosvětové emise plynů s obsahem uhlíku loni vzrostly o dvě procenta a dosáhly historicky nejvyšší úrovně s pěti tunami na osobu a rok.
Växjö ale nekončí. Do roku 2030 chce tyto emise zcela odstranit, a to jak ty, které pocházejí od domácností, komerční sféry nebo dopravy včetně letadel, která vzlétají a přistávají na místním letišti. Radnice odhaduje, že emise oxid uhličitého pochází ze dvou třetin právě z provozu města jako takového.
Emise dalších skleníkových plynů jako metan či oxid dusný se od roku 1993 podařilo snížit o 42 procent s tím, že termín pro jejich úplné odstranění zatím Växjö stanovený nemá. I tak je ale toto středně velké město v plnění cílů s ohledem na pařížskou klimatickou dohodu ve výrazném předstihu.
Na počátku byla ropná krize
Växjö započalo svůj boj s emisemi skleníkových plynů de facto na přelomu 70. a 80. let minulého století. To se svět zmítal uprostřed druhého ropného šoku a Växjö se stalo prvním švédským městem, které vybudovalo systém centrálního vytápění na spalování biomasy. Teplárna ale zároveň fungovala i jako elektrárna, neboť pára se do potrubí vháněla přes parní turbíny, které vyráběly elektrický proud.
„Když ropná krize vrcholila, uvědomili jsme si, že vlastně žijeme uprostřed lesa,“ podotkl Henrik Johansson, radniční koordinátor pro otázky životního prostředí. Majitelé lesů začali do místní teplárny dodávat odpadní dřevo (jako větve ze stromů), za což inkasovali dodatečný příjem. „Bylo to win-win řešení,“ dodal Johansson s tím, že lesníci najednou do rozpočtu odváděli i více prostředků na daních, neboť s jim v důsledku ropné krize začalo dařit lépe.
Autobusy ve Växjö jezdí na bioplyn. Město postupně obnovuje tepelnou izolaci na starších budovách a vytyčilo si, že nejméně polovina nových bude do roku 2020 postavena ze dřeva. V městské zahradě poblíž centra se pěstují rajčata, dýně, slunečnice a další obdobné zemědělské plodiny.
Téměř všemocná radnice
Švédsko je země, kde municipality oplývají relativně velkou mocí vůči centrální vládě. Jsou tak schopny poměrně výrazně ovlivňovat výši zdanění. Sedmdesát procent jich je pak vydáváno na vše, co souvisí se vzděláním nebo starobními důchody. „Daně máme opravdu velmi vysoké a zároveň jsme nejvíce decentralizovaná země na světě. Takže co si tady odsouhlasíme, to se nakonec i stane,“ řekla agentuře Reuters Anna Tenjeová, starostka Växjö.
Ne každé opatření, které vede ke snížení emisí skleníkových plynů, je ale populární. Radnice momentálně usiluje o to, aby své automobily nechávali doma i lidé z okolí, kteří do Växjö dojíždějí převážně za prací. „Přesvědčit je je asi to nejtěžší, čemu dnes čelíme, ale nakonec se nám to podaří,“ věří Tenjeová.
-zm-
