V týdnu, kdy čínský prezident Si Ťin-pching navštívil Českou republiku, vyšla v The Economist analýza, která poukazuje na zneužívání protikorupčního tažení v Číně v rámci vnitrostranického boje uvnitř vládnoucí komunistické strany.
„Pokud naše strana nemůže zvládnout ani problematiku potravinové bezpečnosti a stále dochází k chybám, pak se lidé budou ptát, zda je vhodné, abychom vládli Číně.“ Tímto proslovem z roku 2013 varoval Si Ťin-pching úředníky rok poté, co se stal vůdcem země. Bylo to pozoruhodné prohlášení šéfa komunistické strany, která vždy tvrdila, že má podporu „lidu“. Economist přináší analýzu, že Si Ťin-pching spíše hledí na vlastní cestu k moci než na zájmy občanů a země.
Si Ťin-pching také pochopil, že korupce destabilizuje zemi, a zahájil mohutný boj, který vedl k řadě změn, především v nižším a středním stupni vedení strany. Došlo ale také k obvinění některých nejvyšších představitelů, například bývalého šéfa vnitřní bezpečnosti Čou Jung-kchanga z korupce, zneužívání pravomoci a vyzrazení státních tajemství. Obviněny byly také desítky tisíc úředníků, často však v rámci vnitrostranického boje. Si Ťin-pching však měl podporu lidu, neboť většina lidí přijala tento boj proti korupci s nadšením. Stal se nejoblíbenějším pohlavárem od dob Mao Ce-tunga.
První skandál a uniká
Nedávno v Číně započal největší skandál veřejného zdravotnictví v posledních letech. Vakcíny z černého trhu za desítky milionů dolarů, které byly nesprávně uskladněné a s prošlým datem spotřeby, byly prodány zdravotnickým střediskům a jimi poté pacientům.
Podle analýzy časopisu Economist přináší boj jen malé přínosy pro obyčejné lidi. Jejich život, ale také zdraví je stále ohroženo vysokou korupcí. Si Ťin-pching přitom dokázal postupně získat nejvíce politické moci od dob Mao Ce Tunga. Kde se stala chyby?
Mezera v důvěryhodnosti Mnoho úředníků je naštvaných, protože boj Si Ťin-pchinga zasáhl především případy flagrantní korupce, zatímco méně viditelné úplatkářství dále pokračuje. Si Ťin-pching také zjistil, že výkon moci je „všestravující“ a nezanechává prostor pro nic jiného. Za tři a půl roku vlády nashromáždil ohromujícím tempem nejrůznější politické tituly. Si Ťin-pching už není jen vůdce jediné strany, ale také hlavou státu, hlavním velitelem, a byl to on, kdo spustil některé reformy v oblasti bezpečnostních služeb a ekonomiky. „Kolektivní vláda strany“ a „společné vedení“ bylo hozeno přes palubu. Si Ťin-pching se tak v podstatě stává „předsedou všeho“.
Kult osobnosti znovuzaveden?
Současně se vysmíval zákazu na vytváření kultu osobnosti. Toto opatření bylo zavedeno v roce 1982, aby zabránilo další epizodě maoistického šílenství.
Oficiální média přitom podlézají představiteli země a nazývají ho „strýčkem Si“, jeho ženu zase pochlebovači označují jako „Mama Peng“. Březnové video, ve kterém prezident tancuje se svou ženou a které se v překladu jmenuje „Strýček Si miluje Mamu Peng“, nasbíralo již 300 tisíc zhlédnutí. V některých případech však Si zašel skutečně daleko, například v budovatelském videu „Východ je opět červený“, které silně připomínalo starší propagandistické video Mao Ce-tunga s názvem „Východ je červený“. Posuďte sami, kliknutím v pravém rohu zobrazíte anglické titulky.
Mnozí to však berou jako neškodnou a poměrně tragickou zábavu předsedy. Pan Si koneckonců není Mao, jehož tyranská povaha přivedla zemi do období šílenství a násilí v dobách Velké proletářské kulturní revoluce. Ačkoliv někteří starší Číňané kroutí hlavou ohledně politiky, která připomíná dny dávno minulé, neexistuje naštěstí žádný náznak toho, že je Čína na pokraji další obdobné maoistické hrůzy. Si nemusí jít až do extrému, jako to činil Mao, aby koncertoval moc do svých rukou.
Není to sice tak dávno od protestů a následných masakrů studentů na náměstí Tiananmen v roce 1989, kterýžto zákrok odstartoval boj proti kritikům ve straně, v současnosti se ale používají jiné zbraně: Nyní mají internetoví cenzoři plné ruce práce při odstraňování nepohodlných komentářů rozhořčených občanů, kteří reagují na vakcinační skandál. Lidé například připomínají projev Si Ťin-pchinga ohledně toho, zda má komunistická strana vůbec vládnout. Policie také vyšetřuje březnový anonymní dopis, ve kterém vyzývají Si Ťin-pchinga k odstoupení a kritizují jeho budování kultu osobnosti. Celkově bylo zatčeno přibližně 20 lidí. Režim se snaží kritiky umlčet, jejich hlasy jsou ale stále slyšet.
Si není liberál
Si se snaží nafukovat sám sebe, aby udržel Čínu stabilní. K dosažení politických cílů užívá vlastních vyšetřovatelů, kteří však spíše vyřizují politické účty, než aby aplikovali spravedlivě zákony země. Tento postup také může paralyzovat úředníky, kteří se bojí utrácet peníze – aby nebyli obviněni. Vládnoucího režim se také snažil zamlčet problémy s vakcínami, a úředníci, kteří tento skandál vynesli na světlo, byli kritizováni. Si oznámil, že chce tržním silám poskytnout „rozhodující úlohu“ a dát „politickou moc do klece“ vytvořením právního státu.
Zdá se však, že své zemi neposkytuje prosperitu ani svobodu – spíše dochází k tomu, že v zahraničí rostou obavy z jeho politiky. Například kvůli tomu, jakou silou chce prosazovat kontrolu v Jihočínském moři. Přiblížil se tak nebezpečně americké sféře vlivu. Dříve také Si ohlašoval, že při získání pevné pozice obrátí zemi k reformnímu směru, o kterém tvrdil, že je jeho velkým zastáncem. Nadějně to ale nevypadá a je nejisté, zda se reformy vůbec někdy provedou. Si má, zdá se, málo času, aby se věnoval nepříjemným věcem: Zlepšením právního systému, zavíráním ztrátových podniků nebo dosažení tolik potřebné sociální změny, kdy se omezí restrikce venkovských migrantů při získávání práce ve veřejných službách. Jeho úkol, který spočívá v zachování moci, je zkrátka prací na plný úvazek.
V uplynulých 66 letech komunistické vlády v Číně docházelo k největším problémům v časech, kdy napětí vypuklo uvnitř politických elit. Způsob vlády Si Jinpinga spočívá v koncertování moci a vyděšení nepřátel pomocí hrubé síly. Čím více však bude vytvářet strach, tím více si nepřátel vytvoří.
Volný překlad
Arsen Lazarevič
