Vzestup sdílené ekonomiky skrze platformy jako Uber, Airbnb či Craigslist, pomáhá snižovat negativní dopad na klima v hustě obydlených městech.
Města zvyšují svůj podíl na světové produkci takzvaných skleníkových plynů. Za posledních padesát let tomu napomáhaly znatelně více malé domácnosti, zejména takzvaných singles nebo bezdětných párů. Ty totiž produkují nepoměrně více emisí v přepočtu na osobu v porovnání s rodinami. S odkazem na studii časopisu Ecological Economics o tom informoval portál The Washingtonpost.
Větší domácnosti, které sdílejí své zdroje jako například automobil, klimatizaci, pračku, myčku nádobí nebo vytápění, zanechávají menší uhlíkovou stopu. „Představme si sdílenou ekonomiku jako zvětšenou verzi takové rodiny, kde se více lidí dívá na stejnou televizi, perou prádlo společně, sdílejí potraviny a jezdí totožným vozem,“ uvádí se v citované studii.
Větší rodina, méně emisí
„Ve městech a hustě obydlených oblastech jsou lidé schopni sdílet zboží, které je takzvaně uhlíkově náročné,“ řekl listu The Washingtonpost Anders Fremstad z Coloradské univerzity, který je spoluautorem studie. „Hlavně dnes, když máme k dispozici mnoho peer-to-peer platforem jako Uber, Airbnb nebo Craigslist,“ dodal.
Sdílení mělo podle vědců vždy tyto benefity, ale nikdy nebyly tak zjevné jako dnes. Studie tvrdí, emise skleníkových plynů na osobu se v USA mezi lety 1960 a 2010 zvýšily jen díky vlivu zmenšující se rodiny o devět procent.
Zatímco před 57 lety byl podíl jednočlenných amerických domácností jen 13 procent, v roce 2010 to bylo už 27 procent, tedy dvojnásobek. Lidé se dnes berou v pozdějším věku a stejně tak později zakládají i rodinu. Jen na Manhattanu žije v téměř každé druhé domácnosti pouze jeden člověk.
Nicméně vliv sdílení na městské životní prostředí prý zase nelze tolik přeceňovat. Podle amerických vědců dokázalo snížit nárůst emisí skleníkových plynů od roku 1960 o pouhé tři procentní body. Studie také přinesla zjištění, že přidání každého dalšího člena domácnosti vedlo ke snížení emisí skleníkových plynů na osobu o šest procent.
Přesto vědci v rozvoji digitální ekonomiky a internetu vidí jednoznačný přínos pro životní prostředí. Jsou přesvědčeni, že vybavení většího množství veřejných prostorů bezdrátovým připojením k internetu zvýší využívanost online platforem a tím pomůže k další redukci emisí skleníkových plynů.
Sdílení není samospasitelné
Vědci ale upozorňují na několik podmínek. Samotné mobilní aplikace klima nezachrání. Je podle nich důležité, aby se zvýšila intenzita sdíleného využívání infrastruktury, zejména pak veřejné dopravy, vytápění a chlazení v bytových domech, knihovnách a dalších veřejně přístupných budovách.
„Kolem sdílené ekonomiky panuje v současnosti veliké vzrušení. Tomu rozumím. Je ale třeba si uvědomit, že lidé věci sdíleli prakticky odnepaměti,“ upozorňuje Fremstad. „Přínosy pro životní prostředí lze ale pomocí sdílené ekonomiky značně rozšířit. Nemusíme se omezovat už jen na knihovny,“ dodává profesor Coloradské univerzity.
Vědci ale také varují, že sdílení může v některých případech vést i k větší škodě než užitku. Uber sice vede k efektivnějšímu využívání taxi služeb, na druhé straně může přispět k tomu, že celkový objem kilometrů ujetý osobními vozy vzroste. Lidé totiž mohou raději používat taxi než hromadnou dopravu. Podobné efekty lze očekávat také u služby Airbnb. Jestliže majitel svůj byt v době nepřítomnosti pronajímá, spotřeba elektřiny, tepla či zemního plynu ve městech zřejmě vzroste. Protože prázdný byt nespotřebovává téměř nic.
Regulace je potřebná
Jiný spoluautor zmíněné studie, Anthony Underwood z Dickinsonovy univerzity, tvrdí, že „sdílená ekonomika povede k efektivnějšímu, ale zároveň intenzívnějšímu využívání zdrojů.“ Proto je prý zapotřebí, aby i sdílená ekonomika byla smysluplně regulována.
Sdílení také znamená zvýšení disponibilního příjmu domácností. Jenže když je toto dodatečně vytvoření bohatství utraceno za další uhlíkově náročné zboží a služby, jako například létání, emise skleníkových plynů nemusí být sníženy v takovém měřítku, jak bychom možná očekávali.
Zjištění v uvedené studii jsou v přímém rozporu s jinou nedávno zveřejněnou analýzou, podle které nejlepší cesta k záchraně klimatu vede přes snížení počtu plánovaných dětí v rodinách. „Velikost populace sice při klimatické změně hraje určitou roli. Daleko důležitější je ale to, jaká je struktura obyvatelstva,“ oponuje Underwood. Podle něj je zcela reálné, že sto lidí žijících ve velkých rodinách, emitují méně uhlíku než padesátka těch, kteří žijí sami.
-usi-
