Světoví producenti ropy a zemního plynu si musí vybrat, zda přispějí k prohlubující se klimatické krizi, nebo se stanou součástí řešení tím, že přijmou přechod na čistou energii. Uvádí to zvláštní zpráva Mezinárodní energetické agentury (IEA). Podle nejnovějších projekcí IEA má globální poptávka po ropě i plynu dosáhnout vrcholu do roku 2030 i při současném nastavení politiky. Důraznější opatření v boji proti změně klimatu by znamenala jasný pokles poptávky po obou palivech.
Producenti ropy a zemního plynu čelí klíčovým rozhodnutím o své roli v globálním energetickém systému uprostřed zhoršující se klimatické krize, která je z velké části eskalována jejich klíčovými produkty. Nová významná zvláštní zpráva Mezinárodní energetické agentury ukazuje, jak může průmysl zaujmout odpovědnější přístup a pozitivně přispět k nové energetické ekonomice.
Producenti ropy a zemního plynu čelí klíčovým rozhodnutím o své roli v globálním energetickém systému uprostřed zhoršující se klimatické krize, která je z velké části poháněna jejich klíčovými produkty, uvádí nová významná zvláštní zpráva IEA, která ukazuje, jak může průmysl zaujmout odpovědnější přístup a pozitivně přispět k nové energetické ekonomice.
Ropný a plynárenský průmysl v rámci přechodu na nulové emise analyzuje důsledky a příležitosti pro toto odvětví, které by vyplynuly ze silnějšího mezinárodního úsilí o dosažení cílů v oblasti energetiky a klimatu. Zvláštní zpráva, která byla zveřejněna před klimatickým summitem COP28 v Dubaji, stanoví, co by globální ropný a plynárenský sektor musel udělat, aby sladil své operace s cíli Pařížské dohody.
Podle nejnovějších projekcí IEA má globální poptávka po ropě i plynu dosáhnout vrcholu do roku 2030 i při současném nastavení politiky. Důraznější opatření v boji proti změně klimatu by znamenala jasný pokles poptávky po obou palivech.
Pokud vlády plně splní své národní závazky v oblasti energetiky a klimatu, poptávka by do roku 2050 klesla o 45 procent pod dnešní úroveň.
Na cestě k dosažení nulových čistých emisí do poloviny století, což je nezbytné k udržení cíle omezit globální oteplování na 1,5 °C na dosah, by se spotřeba ropy a zemního plynu do roku 2050 snížila o více než 75 procent.
Ropný a plynárenský sektor, který zajišťuje více než polovinu celosvětových dodávek energie a zaměstnává téměř 12 milionů pracovníků po celém světě, je však podle zprávy přinejlepším okrajovou silou při přechodu na systém čisté energie. Ropné a plynárenské společnosti v současnosti představují pouhé 1 procento celosvětových investic do čisté energie – a 60 procent z toho pochází od pouhých čtyř společností.
„Ropný a plynárenský průmysl čelí na konferenci COP28 v Dubaji okamžiku pravdy. Vzhledem k tomu, že svět trpí dopady zhoršující se klimatické krize, není pokračování v zajetých kolejích ani společensky, ani ekologicky odpovědné,“ řekl výkonný ředitel IEA Fatih Birol.
„Producenti ropy a zemního plynu po celém světě musí učinit hluboká rozhodnutí o svém budoucím místě v globálním energetickém sektoru. Průmysl se musí zavázat, že světu skutečně pomůže naplnit jeho energetické potřeby a klimatické cíle – což znamená vzdát se iluze, že řešením je nevěrohodně velké množství zachycování uhlíku. Tato zvláštní zpráva ukazuje spravedlivou a proveditelnou cestu vpřed, na níž ropné a plynárenské společnosti převezmou skutečný podíl na ekonomice čisté energie a zároveň pomohou světu vyhnout se nejzávažnějším dopadům změny klimatu,“ doplnil Fatih Birol
Globální ropný a plynárenský průmysl zahrnuje širokou a rozmanitou škálu hráčů – od malých, specializovaných provozovatelů až po velké národní ropné společnosti. Pozornost se často zaměřuje na roli velkých soukromých sektorů, které však vlastní méně než 13 procent celosvětové produkce a zásob ropy a plynu.
Strategie přechodu každé společnosti může a měla by zahrnovat plán na snížení emisí z vlastních provozů, uvádí zpráva.
Těžba, přeprava a zpracování ropy a zemního plynu má za následek téměř 15 procent celosvětových emisí skleníkových plynů souvisejících s energetikou, což se rovná všem emisím skleníkových plynů souvisejících s energetikou ze Spojených států. V současné době se společnosti, které si kladou za cíl snížit své vlastní emise, podílejí na celosvětové produkci ropy a zemního plynu méně než polovinou.
Aby bylo možné sladit se scénářem 1,5 °C, musí se vlastní emise průmyslu do roku 2030 snížit o 60 procent.
Intenzita emisí producentů ropy a zemního plynu s nejvyššími emisemi je v současné době pětkrát až desetkrát vyšší než u producentů s nejnižšími emisemi, což ukazuje obrovský potenciál pro zlepšení. Strategie snižování emisí metanu – který představuje polovinu celkových emisí z těžby ropy a zemního plynu – jsou navíc dobře známé a lze je obvykle provádět s nízkými náklady.
I když je produkce ropy a zemního plynu při přechodu na nulové čisté emise výrazně nižší, nezmizí – a to ani ve scénáři 1,5 °C.
Podle zprávy jsou zapotřebí určité investice do dodávek ropy a zemního plynu, aby se zajistila bezpečnost dodávek energie a palivo pro odvětví, v nichž je obtížnější snížit emise. Ne každá ropná a plynárenská společnost však bude schopna udržet produkci – což vyžaduje, aby spotřebitelé vysílali jasné signály o směru a rychlosti své cesty, aby producenti mohli činit informovaná rozhodnutí o budoucích výdajích.
Osm set miliard dolarů, které se v současné době každoročně investují do odvětví ropy a zemního plynu, je dvojnásobkem toho, co je zapotřebí v roce 2030 na cestě k omezení oteplování na 1,5 °C.
V tomto scénáři jsou poklesy poptávky natolik strmé, že nejsou zapotřebí žádné nové konvenční ropné a plynové projekty s dlouhou dodací lhůtou. Některá stávající těžba ropy a zemního plynu by dokonce musela být uzavřena.
Při přechodu na čistou nulu se ropa a plyn časem stanou méně ziskovým a rizikovějším podnikáním. Analýza zprávy zjistila, že současné ocenění soukromých ropných a plynárenských společností by mohlo klesnout o 25 procent ze současných 6 bilionů dolarů, pokud budou splněny všechny národní cíle v oblasti energetiky a klimatu, a až o 60 procent, pokud se svět vydá na cestu k omezení globálního oteplování na 1,5 °C.
Navzdory těmto výzvám před námi leží příležitosti. Zpráva konstatuje, že ropný a plynárenský sektor má dobré předpoklady k tomu, aby rozšířil některé klíčové technologie pro přechod na čistou energii. Ve skutečnosti přibližně 30 % energie spotřebované v roce 2050 v dekarbonizovaném energetickém systému pochází z technologií, které by mohly těžit z dovedností a zdrojů tohoto odvětví – včetně vodíku, zachycování uhlíku, větrné energie na moři a kapalných biopaliv.
To by však vyžadovalo zásadní změnu ve způsobu, jakým toto odvětví rozděluje své finanční zdroje. Ropný a plynárenský průmysl investoval v roce 20 do čisté energie přibližně 2022 miliard dolarů, což je zhruba 2,5 procenta jeho celkových kapitálových výdajů. Zpráva uvádí, že výrobci, kteří se chtějí sladit s cíli Pařížské dohody, by museli do roku 2030 vložit 50 procent svých kapitálových výdajů na projekty čisté energie, a to nad rámec investic potřebných ke snížení emisí z jejich vlastních provozů.
Zpráva také uvádí, že zachycování uhlíku, které je v současné době základním pilířem transformačních strategií mnoha firem, nelze použít k udržení statu quo.
Pokud by se spotřeba ropy a zemního plynu vyvíjela tak, jak se předpokládá podle dnešních politických nastavení, omezení nárůstu teploty na 1,5 °C by vyžadovalo do roku 32 zcela nepředstavitelných 2050 miliard tun uhlíku zachyceného pro využití nebo uložení, včetně 23 miliard tun prostřednictvím přímého zachycování ze vzduchu. Množství elektřiny potřebné k pohonu těchto technologií by bylo větší než dnešní celosvětová poptávka po elektřině.
„Sektor fosilních paliv musí nyní učinit těžká rozhodnutí a jejich rozhodnutí budou mít důsledky v nadcházejících desetiletích,“ řekl dále Fatih Birol.
„Pokrok v oblasti čisté energie bude pokračovat s producenty ropy a zemního plynu nebo bez nich. Cesta k nulovým čistým emisím však bude nákladnější a bude obtížnější se v ní orientovat, pokud se do ní odvětví nezapojí,“ dodal výkonný ředitel IEA.
Zpráva je k dispozici ZDE.
(nik)
