Téma Evropy dominuje britské politice. Většina občanů Spojeného království si myslí, že odchod z unijních struktur byl zásadní chybou. Přesto si nejzarytější zastánce brexitu Nigel Farage udržuje v průzkumech veřejného mínění výrazný náskok. Jak je to možné?
Philip Rycroft strávil svou kariéru v samém srdci Whitehallu. Jako stálý tajemník ministerstva pro vystoupení z EU pomáhal řídit odchod Británie z unijních institucí. Nyní chce, aby se toto rozhodnutí změnilo. „Je čas mluvit o opětovném přistoupení. Možná je čas zaklepat na dveře EU,“ napsal v prestižním v deníku The Times.
Rycroftova změna názoru vystihuje změnu nálad na britských ostrovech. Labouristický premiér Keir Starmer zdůraznil, že Británie musí „pokračovat v budování úzkých vztahů s EU“. Ministr zdravotnictví Wes Streeting, jenž je jedním z uchazečů o vedení labouristů po Starmerovi, označil brexit za „katastrofální chybu“. Británie by se měla podle něj nakonec znovu připojit do bruselských struktur.
Ohromující čísla
Dokonce i Andy Burnham, starosta Manchesteru a další z uchazečů o vedení strany, již dříve prohlásil, že by si přál, aby se Spojené království ještě za jeho života vrátilo do evropského bloku.
Průzkumy veřejného mínění „návrat do Evropy“ podporují. Podle šetření organizace YouGov je pro návrat 55 procent dotázaných. Proti je 33 procent. Společnost BMG Research uvádí 48 procent pro návrat a 34 procent proti. Podpora opětovného připojení k EU od roku 2021 trvale roste.
Labouristé ztrácí
Politická matematika je ale mnohem méně příznivá než průzkumy veřejného mínění. Labouristická strana, která je výrazně proevropská, dosahuje v průzkumech v průměru pouze 19 procent. O osm procentních bodů zaostává za stranou Nigela Farage Reform UK, jejíž podpora pochází převážně od zastánců brexitu.
Jeden z deseti voličů, kteří v roce 2024 hlasovali pro labouristy, od té doby přešel ke straně kritika Bruselu Nigela Farage.
Doplňkové volby v Makerfieldu 18. června, které musí Burnham vyhrát, aby se vůbec dostal do parlamentu, se konají ve volebním obvodu, který v roce 2016 hlasoval převážně pro odchod.
Mohlo by vás zajímat
Volební past
Tento paradox je hluboký. Údaje z British Election Study a National Centre for Social Research naznačují, že 80 procent podpory labouristů v roce 2024 pocházelo od lidí, kteří uvedli, že by hlasovali pro opětovné přistoupení k EU. Ve stejném průzkumu YouGov 82 procent voličů labouristů uvedlo, že opětovné přistoupení jednoznačně podporuje, přičemž pouze 12 procent bylo proti.
Přesto voliči od labouristů odcházejí k zeleným a k liberálním demokratům. Obě strany podporují zvrácení brexitu. „Podpora opětovného přistoupení k EU se jeví spíše jako vyjádření nespokojenosti s výsledky brexitu než jako aktivní politické hnutí,“ napsal časopis New Statesman.
Týdeník The Economist poznamenal, že souboj o vedení Labouristické strany obnoví debatu o Evropě. Labouristé ale nehovoří o návratu k evropskému jednotnému trhu, k celní unii nebo k volnému pohybu osob.
Ekonomické argumenty hovoří jasně
Ekonomické ukazatele nejsou k zastáncům brexitu příliš příznivé. „Většina ekonomických analýz naznačuje, že jsme v důsledku odchodu z jednotného evropského trhu utrpěli výrazný propad HDP. Přesná čísla a dopad na naše vývozní výsledky do EU i mimo ni mohou být předmětem diskuse. Ale nikdo nemůže tvrdit, že jsme se díky brexitu vydali na cestu k zářivé budoucnosti trvalého ekonomického růstu,“ uvedl Rycroft.
Britská ekonomika v roce 2025 vzrostla pouze o 1,3 procenta, což je méně, než byly oficiální prognózy ve výši 1,5 procenta. Odhady uvádějí celkové náklady brexitu ztrátu 6 až 8 procent HDP. Tato čísla se pravděpodobně ještě zhorší v důsledku narušení obchodu.
Finanční trh vypráví podobný příběh. Více než 440 finančních společností přesunulo po brexitu alespoň část svých operací z Velké Británie do EU. Z ostrovní ekonomiky zmizely bankovní aktiva v hodnotě přes 900 miliard liber (25,2 bilionu korun). To představuje zhruba deset procent aktiv britského bankovního systému.
Argumenty zastánců brexitu slábnou
Argumenty zbývajících zastánců brexitu slábnou. Předsedkyně konzervativců Kemi Badenochová trvá na tom, že se labouristé chtějí „vrátit zpět a znovu bojovat ve válkách, které byly vyřešeny už dávno“.
Nigel Farage během svého květnového turné po lokálních rozhlasových stanicích tvrdil, že jeho stranu „spojuje víra v náš národ“. Zároveň varoval, že „severovýchod potřebuje průmysl a bez něj dojde k hospodářskému úpadku“. To vyvolává dojem, jako by za deindustrializaci království bylo zodpovědné členství v EU, a nikoli brexit.
Centrum pro evropskou reformu (Centre for European Reform) poznamenalo, že Brusel již zvažuje takzvanou Farageovu klauzuli v jakékoli budoucí dohodě o sblížení s Británií. Tedy mechanismus, který zabrání budoucí vládě v Londýně tuto dohodu zrušit.
Migrace neklesla
Pokud jde o imigraci, čísla dávno zpochybňují hlavní slib kampaně za odchod. Brexit změnil složení migrace, nikoli její úroveň. Příliv migrantů z Unie se po roce 2016 zhroutil, ale byl více než vykompenzován přílivem migrantů ze zemí mimo evropský blok v rámci bodového systému. To posunulo celkovou čistou migraci na rekordních 944 tisíc mezi březnem 2022 až březnem 2023. Ke snížení celkového počtu žadatelů o azyl nedošlo.
Zastánci brexitu také tvrdí, že EU by Británii nikdy znovu nepřijala. Tento argument se dá jen těžko obhájit. Polský premiér Donald Tusk hovořil o tom, že „sní o návratu“ Spojeného království do evropského bloku.
Finský prezident Alexander Stubb odcestoval do Londýna, aby prohlásil, že brexit byl kolosální chybou. Španělský premiér Pedro Sánchez uvedl, že by „rozhodně rád viděl Spojené království zpět na palubě“.
Přistoupení Finska do EU bylo dokončeno za méně než tři roky od podání žádosti pro plné členství. Postavení Británie – bývalého člena, jehož regulační odlišnosti jsou zmapovány a chápány – není tak odlišné. Jak argumentuje International Policy Digest, překážky bránící opětovnému vstupu Británie „jsou politické, nikoli strukturální; jsou podmíněné, nikoli nevyhnutelné“.
