Tendr na modernizaci trati mezi Brnem a Přerovem v úseku Nezamyslice – Kojetín nabírá zpoždění. Podání nabídek se posunulo z 15. listopadu na 2. prosince. Lhůta se prodloužila kvůli dotazům od uchazečů, na jejichž základě došlo i k úpravě kritérií technické kvalifikace. Ekonomickému deníku to sdělil mluvčí Správy železnic Dušan Gavenda. Předpokládaný termín realizace stavby státní organizace stále plánuje od června 2025 do konce roku 2028.
Úsek Nezamyslice – Kojetín získal od Dopravního a energetického stavebního úřadu (DESÚ) stavební povolení letos ke konci srpna. Stavba přibližně desetikilometrového úseku navazuje na úseky Vyškov – Nezamyslice a Kojetín – Přerov. Po kompletním dokončení modernizace trati, budou moci jezdit vlaky mezi Brnem a Přerovem rychlostí okolo dvě stě kilometrů za hodinu. Jde o první z takzvaných Rychlých spojení v České republice, do kterých spadají i vysokorychlostní železniční tratě.
Celkové náklady na modernizaci tratě mezi Brnem a Přerovem předpokládá Správa železnic kolem 80 miliard korun. Náklady na stavbu úseku Nezamyslice – Kojetín přesahují 7,7 miliardy korun.
Rozdělení úseků na trati mezi Brnem a Přerovem. Zdroj: Správa železnic/Youtube
Správa železnic ke stavbě uvádí, že jejím cílem je plné zdvoukolejnění a celková rekonstrukce tratě. Rychlost vlaků 200 kilometrů za hodinu podle ní umožní rozsáhlé přeložky tratě, v rámci kterých dojde také k výstavbě jednoho nového tunelu a nových mostních oblouků. Na úseku se počítá s dvojicí železničních zastávek, z toho jedna jako náhrada za zrušenou stanici Němčice nad Hanou.
Součástí stavby je podle Správy železnic také odstranění všech úrovňových přejezdů a jejich nahrazení mimoúrovňovými kříženími, tedy podjezdy a nadjezdy. V plánu je vybudování nových trakčních napájecích stanic a plánovaný posun styku napájecích soustav k Přerovu.
Stavba začíná za stanicí Nezamyslice, kde odbočuje trať do Prostějova a Olomouce. Dále vede okolo Víceměřic. Za Víceměřicemi se trať zanoří do téměř 750 metrů dlouhého tunelu pod svahem obce Kozlov v oblasti Vinohrady. Počítá se s tím, že bude tunel hloubený kvůli nízkému nadloží a nepříznivým geologickým podmínkám z povrchu.
Trať poté bude pokračovat od města Němčice nad Hanou po novém 134 metrů dlouhém ocelobetonovém mostě přes potok Žlebůvku a silnici druhé třídy do Prostějova. Dále trať míří k obci Měrovice nad Hanou. Železniční zastávka Měrovice nad Hanou bude nově mírně posunutá směrem k Přerovu. Pokračuje ke Kojetínu, kde pak naváže na pátou stavbu, modernizaci úseku Kojetín – Přerov.
Slyšení, neboli takzvaná grilování kandidátů na pozice v nové Evropské komisi dosud většinou probíhala v poklidné atmosféře. Neplatí to však v případě navržené místopředsedkyně komise s odpovědností za zelenou tranzici, tedy španělské političky Teresy Ribera Rodríguez. Mnozí europoslanci jí vytýkali necitlivé prosazování politiky Green Dealu, odpor k jaderné energetice a dokonce i trhliny na fasádě právního státu ve Španělsku.
Francouzský europoslanec François-Xavier Bellamy (Republikáni/EPP) připomněl zprávu o stavu právního státu, kterou Evropská komise publikovala v červenci. V kapitole o Španělsku se objevila řada kritických připomínek k perzekuci novinářů ze strany státu, která zahrnuje „útoky na fyzickou bezpečnost a bezúhonnost novinářů, obtěžování a zastrašování, zadržování a věznění novinářů a další činy s mrazivým dopadem na svobodu médií.“ Nebo také zmínky o zastrašování soudců, kteří rozhodli některou kauzu v neprospěch levicové vlády premiéra Pedra Sáncheze.
Kritikou nešetřili hlavně španělští europoslanci z pravice; stranou teď ponechme opakované pokusy přičíst Terese Ribera odpovědnost za ničivý dopad záplav v provincii Valencia a s tím související výzvy k rezignaci na post eurokomisařky. Kritici připomněli i to, že Španělsko se vinou vstřícné až naivní migrační politiky stalo útočištěm pro ruské, italské, albánské a další mafiány (více se dočtete třeba ve zprávě zde), jejichž konexe někdy sahají až ke španělským ministrům.
Konflikt zájmů a netaktní výroky
Německý poslanec Markus Ferber (CSU/EPP) upozornil na možný konflikt zájmů španělské eurokomisařky. Evropská komise totiž aktuálně řeší sporné škrty v podpoře obnovitelných zdrojů ve Španělsku, o kterých rozhodla Sánchezova vláda. Vzniká tak důvodné podezření, že se Ribera pokusí spor rozhodnout v prospěch své vládní garnitury. Ribera na tato obvinění řekla, že je v kompetenci předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen, aby případný střet zájmů ohlídala.
Další europoslanci škodolibě připomněli fakt, že Teresa Ribera ostře kritizovala svou budoucí šéfku letos v květnu poté, co von der Leyen hovořila o možnosti zmírnit klimatické ambice Evropské unie. Vytáhli také nediplomatické výroky, které Ribera pronesla na adresu farmářů, kterým se nelíbilo dva roky staré rozhodnutí španělské vlády o omezení odběru vody z řek na zavlažování polí. Nebo také rostoucí španělský dovoz zkapalněného zemního plynu (LNG) z Ruska.
Teresa Riberová na předvolební akci ve městě Lleida v červnu 2024. Foto: PSOE
Teresa Ribera na nepříjemné dotazy odpovídala klidně, pouze jednou dala najevo emoce. A to ve chvíli, kdy poslankyně Anja Arndt z Alternativy pro Německo (AfD) zkoušela zpochybnit podíl lidstva na procesu globální změny klimatu a následně i celou agendu Green Dealu. „Data jsou děsivá, Golfský proud kolabuje, růst teplot už dosáhl 1,5 stupně Celsia. Neplýtvejme zde časem a nezpochybňujme realitu a vědecké poznatky,“ reagovala Ribera.
Na většinu věcných dotazů odpovídala Teresa Ribera hlavně obecnými frázemi, které proložila malým množstvím konkrétních sdělení. Potvrdila například, že bude prosazovat 90procentní redukci emisí oxidu uhličitého do roku 2040 (oproti výchozímu stavu roku 1990). Jako novinku lze označit snad jen záměr zablokovat nové projekty na těžbu fosilních paliv, nicméně dodala, že nejprve s tím musí souhlasit členské země EU.
Dotaz položili také čtyři čeští europoslanci. Tři z nich, jmenovitě Alexandr Vondra (ODS/ECR), Jana Nagyová (ANO/Patrioti) a Kateřina Konečná (KSČM) se ptali na budoucí perspektivu jaderné energetiky v Evropě a na případné zjednodušení a zrychlení procesu notifikace státní podpory pro jádro. Teresa Ribera odpovídala obecně a nekonkrétně, případně řekla, že souhlasí s tím, co na četné dotazy k jaderné energii v minulém týdnu odpověděl navržený eurokomisař pro energetiku a bydlení Dan Jørgensen.
Ubohá kvalita odpovědí se logicky europoslancům nelíbí. „Tato kandidátka v podstatě na žádnou z otázek konkrétně neodpověděla. Platilo to i pro mé otázky, které se týkaly zrovnoprávnění podpory obnovitelných zdrojů a jaderné energetiky a řešení krizové situace v autoprůmyslu,“ uvedl Alexandr Vondra. „Není překvapivé, že právě kvůli neuspokojivému slyšení Teresy Ribery se celý proces grilování Komise protahuje a nebyl ještě uzavřen,“ dodal Vondra.
Jméno, které vyvolává obavy
Španělská politička Teresa Ribera je v pravém slova smyslu kontroverzní osobou. Levicová část spektra je z ní nadšena, naopak u politiků napravo od středu je symbolem všeho špatného. Pro pravicově a protržně orientovaná média představuje oblíbený terč a schytává kritiku za ideologickou zaslepenost a podkopávání ekonomického růstu.
Jak Ekonomický deník již dříve upozornil, Ribera jako ministryně socialistické vlády premiéra Pedra Sáncheze prosadila odstavení všech jaderných reaktorů v zemi mezi lety 2027 a 2035. Navzdory odporu energetických a průmyslových podniků i doporučení expertů na tom Sánchezův kabinet nic nezměnil, a to ani v době vrcholu energetické krize. Naopak, španělská vláda vlastníky jaderných bloků dusí vysokou mimořádnou daní, kterou letos dále navýšila.
Mimořádné daně se ostatně nevyhnuly ani majitelům obnovitelných zdrojů energie, které španělská socialistická vláda zdanila podobně jako elektřinu z jádra. Energetická skupina Repsol, která v loňském roce zaplatila na daních včetně windfall tax celkem 10,4 miliardy eur, dokonce pohrozila, že místo ve Španělsku bude investovat raději jinde. Také další sporná rozhodnutí poukazují na značně protibyznysové zaměření španělské političky.
Za první dva roky od zveřejnění generativní umělé inteligence ChatGPT od společnosti OpenAI zaznamenala tato inovace nevídaný rozmach. Veřejnost technologii přijala mnohem rychleji než třeba osobní počítače nebo později internet. Například podle studie americké Federální rezervní banky už 39 procent Američanů běžně AI používá, přičemž 28 procent ji využívá při práci a celých 11 procent po ní sahá každý den.
Uvádí to analýza britského týdeníku The Economist, a to s tím, že podobně jako v případě e-mailů nebo chytrých telefonů jsou jednotlivci v tomto směru mnohem většími nadšenci než obchodní společnosti. Firmy zkrátka váhají. Dokazuje to i průzkum amerického Úřadu pro sčítání lidu (US Census Bureau), podle kterého jen 5 procent zaoceánských podniků deklaruje, že umělou inteligenci používá k produkci svého zboží nebo služeb.
„Mnoho firem jako by trpělo akutním případem pilotní horečky – zůstávají u pilotních projektů bez toho, aby technologie plně zavedly,” upozorňuje The Economist. Například z průzkumu nadnárodní poradenské společnosti Deloitte provedeného ve 14 zemích vyplývá, že pouze osm procent firem podle vyjádření svých manažerů nasadilo do ostrého provozu více než polovinu svých generativních AI experimentů.
Dobré příklady. Ale táhnou?
Praxe přitom ukazuje, že zaměstnavatelům může AI výrazně pomoci k získávání dalších dovedností a vylepšit kvalitu a výkonnost stávajících pracovních míst. Na to upozorňuje britský deník Financial Times, a to s tím, že umělá inteligence může podnikům zhodnocovat dovednosti vlastních pracovníků a pomáhat může efektivně i s plánováním nebo školením zaměstnanců. A právě to pak zvyšuje produktivitu společnosti a ruku v ruce s tím i kariérní vyhlídky zaměstnanců.
„Zjistili jsme, že jedním z nejlepších způsobů, jak se o AI dozvědět, je používat AI,“ cituje list například výkonného viceprezidenta společnosti Johnson & Johnson Jima Swansona.
Nadnárodní farmaceutická společnost používá proces řízený umělou inteligencí zvaný „odvozování dovedností“ k hodnocení a plánování na všech úrovních svého pracovního prostředí. „Ukazuje se, že je to důležitý přínos, který nám pomáhá porozumět a zlepšovat schopnosti naší pracovní síly,“ říká Swanson.
Financial Times (FT) zmiňují i další pozitivní příklady. Mezinárodní doručovací společnost DHL používá AI k porovnání dovedností zaměstnanců s požadavky na „otevřené” pracovní pozice. Prostřednictvím interního „kariérního trhu“ pak mohou být zaměstnanci například nasměrováni na to správné školení tak, aby mohli efektivněji postupovat v kariéře. Manažeři zároveň získávají podporu při obsazování prázdných míst.
„Takové použití AI podporuje interní nábor, který je levnější a rychlejší než ten externí,” vysvětluje výkonný viceprezident pro lidské zdroje DHL Ralph Wiechers. Jedním z přínosů je podle něj také to, že kandidáti budou s mnohem větší pravděpodobností pro danou pozici skutečně vhodní.
Nezastupitelnou roli pak má umělá inteligence při vytváření školicích materiálů pro nové náplně práce v případě rozvoje firmy. „Aby byla organizace adaptivní, k získání správných dovedností je potřeba to zautomatizovat, ve srovnání s minulostí, kdy jste si mohli předepsat tréninkový vzorec, který by zůstal stabilní,“ vysvětluje Wiechers.
S tím podle FT souhlasí i další špičkoví manažeři. Například v mezinárodní Bank of America mohou zaměstnanci používat umělou inteligenci k procvičování náročných konverzací – třeba k diskuzi o citlivých otázkách s klienty.
„Pomocí simulace mohou zaměstnanci trénovat interakce v reálném světě v naprosto bezpečném prostředí,” citují FT Michaela Wynna, viceprezidenta pro inovace a výukové technologie této druhé největší banky Spojených států.
„Dává jim to příležitost vybudovat si jistou sebedůvěru, vyzkoušet své dovednosti. Tradiční metody jim toto neumožňují,“ vysvětluje Wynn. Manažeři pak podle něj snadno vidí, kteří zaměstnanci se zlepšují rychleji, protože reagují na zpětnou vazbu, kterou jim AI poskytuje.
Zároveň jsou šéfové schopni identifikovat oblasti, ve kterých se zaměstnanci stále trápí. To zase pomůže k lepšímu nasměrování interních školitelů. „Jedna věc, která nám skutečně pomohla procházet labyrintem technologií, bylo pochopení, že naši lidé už se nechtějí učit stejným způsobem. Nechtějí jen číst nebo sledovat školicí materiály; chtějí být aktivními účastníky, “ říká Wynn.
Obavy z regulací
Proč tedy i přes dobré zkušenosti některých společností většina vedoucích manažerů s přijetím generativní umělé inteligence stále váhá? Podle zmíněné analýzy The Economist jsou jedním z důvodů obavy z možných negativních důsledků.
Týdeník se v této souvislosti odvolává například na nedávnou uzavřenou diskuzi top manažerů, kde šéf jedné z největších amerických podnikatelských skupin hovořil hned o dvou druzích obav, které ředitelé ohledně AI mají. Tou první je strach, že firma bude zaostávat, pokud bude zavádět AI příliš pomalu. Druhá obava je pak ze ztrapnění, pokud by se naopak vrhla na AI příliš rychle a management by tak poškodil pověst své společnosti.
The Economist ale připomíná, že rizik vnímají manažeři ve skutečnosti mnohem více. Jedno souvisí s právními okolnostmi a možnou regulací. Odkazuje přitom na to, že soudy se už zabývají žalobami týkajícími se ochrany osobních údajů nebo porušování autorských práv.
Týdeník v této souvislosti zmiňuje, že v Evropské unii už začala letos v srpnu legislativa přímo o umělé inteligenci (AI Act). A návrh zákonů týkajících se AI už byl letos představen v nejméně 40 amerických státech.
Největší obavy přitom odborníci zaznamenávají v přísně regulovaných oblastech, jako je zdravotnictví nebo finance. Firmy v těchto sektorech sice jasně vidí potenciál AI, například při urychlení výzkumu léků nebo detekci podvodů, ale současně si uvědomují rizika z pohledu ochrany soukromí a bezpečnosti – například v případě ohrožení lékařských nebo finančních dat klientů.
A další problém jsou pak nejisté přínosy generativní AI. „Přístup k velkým jazykovým modelům je nákladný, ať už přes vlastní servery (bezpečnější), nebo prostřednictvím poskytovatelů cloudových služeb (jednodušší). Plné zavedení generativní AI může zvýšit příjmy a snížit náklady, ale výnosy nejsou okamžité, což vyvolává otázky o návratnosti investic,” upozorňuje The Economist.
Blednoucí lesk
Ostatně Financial Times v souvislosti se zaváděním AI do byznysové praxe v další ze svých analýz k tématu uvádějí, že zvýšení produktivity zdaleka nemusí přijít ve firmách hned po zavedení AI. Naopak – časté je podle deníku spíše krátkodobý propad.
„Nové technologie mohou dokonce způsobit nárůst neproduktivní práce : kolik nesmyslných e-mailů jste dnes přečetli?” dávají příklad FT. Někteří ekonomové podle listu popsali tento jev jako „J křivku”, kdy produktivita nejprve klesá, aby později strmě rostla.
„Technologie pro všeobecné účely, jako je umělá inteligence, vyžadují významné doplňkové investice, včetně společného vymýšlení nových procesů, produktů, obchodních modelů a lidského kapitálu,“ argumentují například podle FT ekonomové Erik Brynjolfsson, Daniel Rock a Chad Syverson z Národního úřadu pro ekonomický výzkum Spojených států amerických. Tyto doplňkové investice jsou navíc podle nich často špatně zachyceny v oficiálních ekonomických statistikách a může trvat dlouho, než se projeví ve vyšším růstu produktivity.
Důsledky zmíněných obav a problémů se dají vyjádřit i čísly. The Economist například uvádí, že počet vedoucích pracovníků s „vysokým” nebo „velmi vysokým“ zájmem o generativní AI v nedávném průzkumu Deloitte klesl v prvním čtvrtletí letošního roku ze 74 procent na 63. Naznačuje to, že „lesk nové technologie” poněkud bledne, upozorňuje britský týdeník.
Jeden z oslovených manažerů například vyjádřil skepsi příběhem o nejmenovaném šéfovi IT, kterému jeho nejvyšší nadřízený zakázal slibovat zvýšení produktivity o 20 procent bez toho, aby nejprve nesnížil počet pracovníků ve svém oddělení o pětinu.
Zavádění systémů umělé inteligence navíc může být pro podniky složité i v situaci, kdy jsou tomu samy nakloněny. „Aby mohly plně využít potenciál této technologie, musí nejprve upravit své datové systémy a pracovní sílu,” říká k tomu například vedoucí AI v poradenské společnosti Accenture Lan Guan. Připravenost firem na generativní AI je podle něj i proto mnohem nižší než na předchozí technologické vlny, jako byl internet nebo cloudové služby.
Skoro 40 „pravd” v historii firmy
Jedním z problémů jsou zdrojová data, respektive jejich neuspořádanost. I v rámci jedné společnosti totiž bývají rozptýlená v různých formátech napříč odděleními a různými softwarovými systémy.
Guan uvádí příklad telekomunikační firmy, která chtěla vycvičit AI asistenta pro call-centrum pomocí PDF, manuálů, záznamů hovorů a dalších dokumentů. Namísto jedné standardní operační procedury – tedy toho, co Guan nazývá „jediný zdroj pravdy“ – našla umělá inteligence 37 verzí, které firma za desetiletí nashromáždila. Pokud data nejsou organizována před použitím pro výcvik botů, zvyšuje se riziko chyb a zkreslení.
Podobně ostatně ve zmíněné analýze Financial Times mluví i Nick van der Meulen z Massachusettského technologického institutu, a to v souvislosti s hodnocením dovedností zaměstnanců pomocí AI. Hodnocení je totiž podle FT pouze tak dobré, jak dobrá jsou data.
„Musíte mít definici dovedností, která je snadno pochopitelná a užitečná pro algoritmus,“ cituje deník van der Meulena. Ten připouští, že umělá inteligence nemusí být „stoprocentně přesná“ a problémy mohou nastat, pokud například zaměstnanci nebudou vkládat data dostatečně pečlivě a správně.
„To znamená, že výstupy AI v tomto směru by ve většině případů měly být považovány za hrubé hodnocení dovedností, které mohou zaměstnanci a manažeři opravit a doplnit, spíše než jako něco definitivního,” upozorňují FT.
Zaměstnanci do toho jdou po hlavě
The Economist ale konstatuje, že zapomínat se nesmí ani na techniku jako takovou. IT systémy ve firmách jsou totiž často zastaralé a tvoří tak něco, co odborníci nazývají „technickým dluhem”. Právě to může ztížit zejména zavádění rozsáhlých jazykových modelů.
A pak je zde problém samotných dovedností, uvádí The Economist. Mnoho firem totiž podle týdeníku stále bojuje s nedostatkem samotných AI specialistů. Například podle výzkumné firmy Lightcast vzrostl počet nabídek pracovních míst v USA v oblasti AI letos o 122 procent ve srovnání s osmnáctiprocentním nárůstem v roce 2023.
Podle ekonomky společnosti Elizabeth Crofootové souvisí tento nárůst především právě s generativní AI. A s tím, že v pracovních inzerátech se častěji objevují zmínky o ChatGPT, tvorbě promptů a velkých jazykových modelech.
Přitom efektivita a produktivita pracovníků ovládajících AI je prokazatelně vyšší už nyní. A sami zaměstnanci to dobře vědí. Například schopný manažer prodeje s AI dovednostmi si může podle Crofootové vydělat až o 45 tisíc dolarů, tedy zhruba milion korun ročně více než ten, kdo s umělou inteligencí pracovat neumí. I proto není divu, že i když mnoho firem se zaváděním AI technologií váhají, jejich zaměstnanci do toho jdou naplno.
Ještě v září to nevypadalo tak zle. Okolo 65 procent zemního plynu k nám proudilo z Německa a původem se jednalo o dodávky z Norska a západoevropských terminálů. Zbývajících 35 procent přicházelo ze Slovenska a jednalo se hlavně o ruský plyn. Od počátku listopadu však dovoz ze západu téměř zmizel a okolo 95 procent plynu odebíráme ze Slovenska. Ruský plyn se vrací do Česka jako nezvaný host.
Trend to není příznivý. V zimní sezoně 2022/23 k nám ruský plynu vůbec neproudil a spotřebu Česko pokrylo vedle plynu z podzemních zásobníků dodávkami z Norska a Spojených států amerických. O rok později už k nám v nejchladnějších měsících teklo zhruba 60 procent plynu ze Slovenska – tedy nepřímo z Ruska. V posledních týdnech je podíl dodávek z východního směru ještě vyšší. Čím je to způsobeno?
Ekonomický deník oslovil několik expertů na oblast plynárenství, kteří si většinou nepřáli být jmenováni. Hlavně z důvodu, že jim to neumožňují pravidla společností, ve kterých pracují. Výjimkou je Michal Kocůrek, řídící partner poradenské společnosti EGÚ Brno. Experti upozorňují na téměř plné plynové zásobníky na Slovensku, v Rakousku a Maďarsku. Do třech jmenovaných zemí se navíc valí dodávky „čerstvého“ plynu z Ruska. Vzniká zde přebytek, který obchodníci přeprodávají se ziskem do Česka.
Výhodný nákup je víc než politika
Dlužno dodat, že v prostředí velkoobchodu se hraje čistě podle ekonomických pravidel, otázku původu nakupovaného plynu zde téměř nikdo neřeší. Velkým obchodníkům vadí spíš diskriminační poplatek ve výši 2,50 eura za megawatthodinu, kterým Němci zatížili přepravu plynu přes své území. Proti poplatku ostře protestoval třeba bývalý ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela, ale také rakouští politici. Německá vláda přislíbila ukončení výběru poplatku na přelomu tohoto a příštího roku, avšak s ohledem na rozpad tamní vládní koalice není stoprocentně jisté, zda tento slib dodrží.
Čistě ekonomicky se nákup plynu z východu vyplatí. Dokud jsme dováželi plyn hlavně z Německa, byla jeho velkoobchodní cena na českém trhu o zmíněných 2,50 eura/MWh vyšší než na německé burze. V posledních týdnech se rozdíl v ceně zmenšil na zhruba 1,50 eura. Podle oslovených expertů dochází k tomu, že čeští obchodníci prodávají dopředu nakoupený plyn v západní polovině Evropy a místo něj kupují plyn z přebytků na Slovensku či v Maďarsku.
Podle Michala Kocůrka je problém hlavně v uvedeném poplatku, jinak je zemního plynu na německém trhu dostatek. „Není to otázka nedostatku plynu na německém trhu, ať už tamní zvýšenou spotřebou nebo nemožností importu. Německé LNG terminály patří k těm provozně nejdražším a nejméně vytíženým v zemích EU. A německá spotřeba je srovnatelná s loňským rokem,“ řekl Kocůrek a dodal, je letos je vytížení kapacity německých terminálů pro dovoz zkapalněného plynu (LNG) pouze 30procentní.
Dodávky plynu do Česka
časové období
dovoz z Německa (GWh)
dovoz ze Slovenska (GWh)
podíl dovozu ze Slovenska
červen 2024
4759
3877
44,9 %
červenec 2024
3608
2774
43,5 %
srpen 2024
4086
2198
35,0 %
září 2024
3014
1646
35,3 %
říjen 2024
1900
3654
65,8 %
1.-12.11.2024
105
1805
94,4 %
zdroj: NET4GAS
Zatímco do konce září převažoval dovoz plynu směrem z Německa, od začátku října dominuje dovoz plynu přes slovenskou síť. V listopadu už dovoz ze západu klesl v průměru na necelých 9 GWh denně, zatímco z východu dovážíme v průměru 150 GWh (13 milionů m3) plynu za den. Dříve významný objem tranzitu plynu přes české území prakticky zmizel, jedinou výjimku představují dodávky do jižního Polska plynovodem Stork v rozsahu zhruba 26 GWh za den.
Vzhledem k výše řečenému je úsměvné poslouchat proklamace představitelů současné vládní koalice o „nezávislosti“ na dovozu plynu z Ruska. Realita je taková, že sice nenakupujeme zemní plyn přímo od Rusů, ale do Česka se dostává prostřednictvím společností, jako je slovenské SPP, maďarský MOL nebo rakouské OMV. Ty mají, jak známo, dlouhodobé a stále platné kontrakty s ruským Gazpromem.
Oslovení experti na oblast trhu s plynem považují za „dobrý vtip“ informaci, že státem ovládaný ČEZ od října odebírá zemní plyn z Alžírska. Přeprava plynu potrubní cestou přes Tunisko, Itálii, Rakousko a Slovensko by totiž vycházela na zhruba 6 eur/MWh, což je příliš mnoho. Experti tudíž silně pochybují, že by se alžírský plyn do Česka někdy reálně dostal.
Nejistota, co bude dál
Situace na trhu s plynem se může výrazně změnit, a to již od Nového roku. Německo možná skončí s výběrem kontroverzního poplatku, který měl pokrýt část mimořádných nákladů z doby energetické krize v roce 2022. Ukrajinská vláda dala opakovaně najevo, že neprodlouží smlouvu o přepravě ruského plynu přes své území. Smlouva má skončit k 31. prosinci. Po celý letošní rok se objem dodávek ruského plynu do střední Evropy přes ukrajinské území pohybuje od 40 do 45 milionů m3 (425 až 480 GWh) denně.
Podle analýzy, kterou v říjnu zveřejnil bruselský think tank Bruegel, je ve hře několik možností, jak dodávky ruského plynu do střední Evropy udržet (což si přejí Slováci, Maďaři a skrytě i Rakušané). Ve hře je uzavření vícestranné smlouvy za účasti zemí, které ruský plyn nakupují. Druhou zvažovanou možností jsou dodávky ázerbájdžánského plynu přes jižní Rusko a Ukrajinu, zatímco Ázerbájdžán by pro vlastní spotřebu nakupoval ruský plyn.
Pokud nebude žádná dohoda uzavřena a Ukrajinci vypnou kohouty, Slovensko a Rakousko by musely začít odebírat plyn z Německa – pravděpodobně přes českou potrubní soustavu (Maďarsko odebírá ruský plyn přes Turecko a Balkán – pozn. red.). Byznysově by na tom vydělal státem vlastněný NET4GAS, který by po dvouleté přestávce mohl znovu začít inkasovat poplatky za tranzit plynu. Spoléhat na to však nelze, udržení či zablokování ruského vývozu přes ukrajinské území je k dnešnímu dni stále s otazníkem.
„V tuto chvíli je odpověď na tuto otázku nejistá ze dvou důvodů. Prvním z nich je slib německé vlády zrušit poplatek za přepravu plyn směřující do zahraničí. Aktuální politická situace v Německu totiž příliš nenahrává tomu, že by se stihlo tento bod skutečně projednat a schválit v parlamentu do konce roku 2024. Druhou nejistotou je pokračování dovozu ruského plynu přes Ukrajinu v roce 2025. Zatím chybí ochota zainteresovaných stran najít řešení, které by nahradilo stávající tranzitní kontrakt,“ doplnil k tomu Michal Kocůrek.
Hlavní město se snaží posunout projekt Radlické radiály blíže k realizaci. Vypsalo tendr na pokračování podrobného inženýrsko-geologického průzkumu a hydrogeologický a geotechnický monitoring v období od roku 2025 do 2030. Veřejné výběrové řízení zveřejnilo na portálu Tender arena.cz. Rozhodnutí o vypsání zakázky na pokračování průzkumu a monitoringu a dále na údržbu průzkumné štoly schválili pražští radní letos v září.
V červnu představitelé města posvětili zásadní proměnu přípravy Radlické radiály. Komunikace má podle nového návrhu vést ze 71 procent pod zemí. Stavba se tak oproti původnímu návrhu z roku 2017 prodraží na 35 miliard korun.
Provádění hydrogeologického a geotechnického monitoringu, stejně jako údržba štoly, která byla vybudovaná v letech 2014 až 2017, jsou aktuálně zasmluvněny podle pražského magistrátu do prosince 2024. To je také podle úřadu důvod, proč se musí uzavřít smlouvy nové.
U provádění hydrogeologického a geotechnického monitoringu štoly v termínu od ledna 2025 do prosince 2029 je podle pražského magistrátu předpokládaná hodnota zakázky sedm milionů korun bez DPH. U údržby štoly je to 26,9 milionu korun bez DPH.
Jak již dříve uvedl náměstek primátora Zdeněk Hřib (Piráti), prodloužení monitoringu a údržba štoly svědčí o tom, že to myslí Praha s Radlickou radiálou vážně. K samotné úpravě projektu radiály podle něj došlo proto, aby ho bylo možné vůbec projednat a schválit. V září také připomněl, že součástí stavby je i 2,3 kilometru dlouhý tunel Radlice, u kterého ale nedošlo k výrazným změnám.
Praha zatím neví, z čeho stavbu Radlické radiály zaplatí. Zdroj: MHMP
Hřib opakovaně upozornil, že stejně jako v případě dokončení Městského okruhu je nezbytné, aby Praze s Radlickou radiálou finančně pomohl stát. Jedná se podle něj jednoznačně o stavbu celostátního významu, jejíž celková cena 35 miliard korun převyšuje finanční možnosti hlavního města.
Tisková mluvčí ministerstva dopravy Alena Mühl ale Ekonomickému deníku sdělila, že resort s podporou Prahy při financování Radlické radiály nepočítá.
Praha v současnosti nemá na projekt Radlické radiály stavební povolení. Řeší se územní rozhodnutí, které bylo předáno z městské části Praha 5 na pražský magistrát.
Jak Hřib sdělil už dříve, přípravy pokračují tak, jak je nezbytné, aby projekt získal všechna kulatá razítka. Inženýrsko-geologický průzkum a hydrogeologický a geotechnický monitoring jsou podle něj potřeba mimo jiné proto, že městu poskytnou informace, ze kterých se bude vycházet při naceňování nabídky. Průzkumná štola se podle Hřiba dělala i proto, že se pod povrchem přírodní památky Ctirad očekávaly nebezpečné krasové jevy.
Stát plánuje v příštím roce modernizaci 47 kilometrů železničních tratí a otevření více než 50 kilometrů dálnic. Letos se zmodernizovalo 73 kilometrů tratí a do konce roku se otevře více než 100 kilometrů dálnic. Po středečním jednání vlády to řekl ministr dopravy Martin Kupka (ODS). Do dopravních staveb by měl stát v roce 2025 investovat 160 miliard korun ze Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI).
Správa železnic má v příštím roce z fondu získat 62,7 miliardy korun, o miliardu více než letos. Podle Kupky v příštím roce plánuje začít s výstavbou první části rychlotratě mezi Brnem a Přerovem, kde se bude jezdit maximální rychlostí 200 kilometrů v hodině.
Podle ministra se nyní projektuje téměř polovina z celkem 750 kilometrů vysokorychlostních tratí. V roce 2025 se bude stavět trať z Prahy přes ruzyňské letiště do Kladna. Modernizací mají projít železniční uzly v Hradci Králové a České Třebové. Stát podle Kupky pracuje také na zlepšení železničního spojení s Německem.
Letos byly dokončeny rekonstrukce a modernizace 30 nádražních budov, například v Pardubicích, Plzni nebo v Ostravě-Vítkovicích. V roce 2025 začne rekonstrukce dalších více než 20 budov. Nové budovy vznikají v pražských Bubnech, Mladé Boleslavi nebo v Brně-Králově Poli. Rekonstrukcí projde zbývající část Fantovy budovy hlavního nádraží v Praze. Pokračovat bude modernizace pražského Masarykova nádraží nebo nádraží Praha-Smíchov.
Ředitelství silnic a dálnic české republiky (ŘSD) v roce 2025 získá ze SFDI 80,7 miliardy korun, dosud nejvíce. ŘSD podle Kupky aktuálně buduje téměř 249,3 kilometru dálnic a 73,5 kilometru silnic první třídy, převážně obchvatů měst a obcí. V letošním roce začala nebo ještě začne výstavba více než 100 kilometrů dálnic. „To, že letos začínáme 100 kilometrů dálnic stavět, znamená, že se reálně posouváme k tomu důležitému cíli, že v roce 2033 bude mít Česká republika dokončenou základní dálniční síť,“ uvedl Kupka.
Zdvojnásobení investic
V příštím roce chce stát podle ministra otevřít více než 50 kilometrů dálnic a zahájit stavbu dalších více než 50 kilometrů dálnic. Mezi lety 2021 a 2023 se podle něj zdvojnásobily investice do projektových dokumentací a na výkupy pozemků z 2,5 na pět miliard korun. „To je zásadní příspěvek k tomu, aby se opravdu mnohem rychleji dařilo tu základní dopravní infrastrukturu v České republice dostavět,“ dodal.
Do konce roku chce ŘSD podle Kupky zahájit stavbu části Pražského okruhu z Běchovic k dálnici D1, postupuje také výstavba dálnice D35. Do Vánoc bude podle ministra otevřený téměř 30 kilometrů dlouhý úsek dálnice D3 od Českých Budějovic ke sjezdu Kaplice nádraží nebo úsek D4 mezi Příbramí a Pískem. Letos podle Kupky začne ještě stavba úseku dálnice D55 ve Zlínském a Jihomoravském kraji.
Německá automobilová skupina Volkswagen spouští s americkým výrobcem elektromobilů Rivian společný podnik na vývoj architektury a softwaru pro elektromobily. Volkswagen současně uvedl, že investici do Rivianu zvýší o 16 procent na 5,8 miliardy dolarů, v přepočtu 138,8 miliardy korun. Cílem podniku je integrovat pokročilou technologii Rivianu do vozidel obou firem.
Společný podnik využije stávající technologie firmy Rivian k uvedení modelu Rivian R2 na trh v první polovině roku 2026. První modely Volkswagenu s technologií Rivianu by se na trhu měly objevit v roce 2027. Nejprve to budou modely Volkswagen, následovat budou vozy Audi, Scout, Porsche a ostatní značky.
Volkswagen se už několik let potýká s problémy při vývoji vlastního softwaru. Kvůli tomu odložil i plánované uvedení na trh několika modelů, v některých případech o několik let, uvedla agentura DPA. Rivian od začátku vyvíjel vlastní architekturu. Podnik bude mít sídlo v americkém městě Palo Alto. Další pobočky se plánují v Evropě a Severní Americe.
Rivian byl založen v roce 2009 a stále je ve ztrátě. V současnosti se potýká s klesajícím zájmem o elektromobily v USA, v minulém čtvrtletí prodal zhruba 10 tisíc vozů. Tržby činily 874 milionů dolarů a ztráta 392 milionů dolarů. Koncern Volkswagen prodal téměř 2,2 milionu vozů, jeho tržby činily 78,5 miliardy eur, téměř dva biliony korun, a zisk po zdanění 1,58 miliardy eur.
Rivian v současnosti vyrábí velké sportovně-užitkové vozy (SUV) a pick-upy. Dodává také elektrické užitkové vozy firmě Amazon, která je jeho investorem.
Vláda schválila návrh 20 projektů, které mají vést ke zlepšení dopravy v okolí stavby části Pražského okruhu z Běchovic k dálnici D1 a Běchovicemi a Úvaly v hodnotě 1,3 miliardy korun. Po jednání vlády to řekl ministr dopravy Martin Kupka (ODS). Projekty zahrnují například kruhové objezdy, rekonstrukce a rozšíření ulic či výstavbu Hostivařské spojky.
Ekonomický deník o materiálu, který ministr Kupka vládě předložil, již informoval. Stavby by se měly podle mluvčí ministerstva dopravy Aleny Mühl realizovat v letech 2025 až 2027. Upravovat se mají například komunikace v městské části Praha 22, jde o rekonstrukce a rozšíření ulic K Netlukám, Pod Jankovem, K Uhříněvsi. Zasahovat se bude do polohy ulice Donátská v Kolovratech, v Nedvězí u Říčan má dojít k rekonstrukci ulice Pánkova. Nejvýznamnější akcí je podle ministerstva dopravy zmiňovaná výstavba Hostivařské spojky.
Sloužit má jako propojovací komunikace mezi Běchovicemi a D1 (D0 511) a stávající komunikací Kutnohorská. Předpokládané náklady stavby jsou 850 milionů korun. Na projekt je aktuálně podle materiálu „Investice na dopravní infrastruktuře na území hlavního města Prahy a Středočeského kraje vyvolané v souvislosti s realizací Silničního okruhu kolem Prahy – D0 511 a silnice I/12“ zpracována dokumentace pro územní rozhodnutí DUR a probíhá územní řízení.
Ředitelství silnic a dálnic České republiky (ŘSD) získalo v srpnu pro úsek Pražského okruhu z Běchovic k D1 stavební povolení a nyní vybírá zhotovitele. V říjnu oznámilo, že obdrželo čtyři nabídky. Nejvýhodnější z nich za 9,765 miliardy korun bez DPH byla od sdružení firem Eurovia CZ, Stavby mostů, Porr a Porr Bau. Nabídka odpovídá 65 procentům původního předpokladu, hodnoticí komise má prověřit, jestli je reálná.
ŘSD chce podle dřívějšího vyjádření ředitele Radka Mátla předat staveniště stavebním firmám ještě letos. Výstavba by podle něj měla trvat 36 měsíců, úsek by tak měl být hotov koncem roku 2027.
Trasa chybějícího Pražského okruhu D1 – Běchovice vede oblastí, kterou lidé procházeli a osídlovali od pravěku. Před zahájením stavby se tam proto musí nejdříve udělat archeologický průzkum, který začal v květnu. Archeologové v úseku zatím objevili téměř 5000 let stará sídla a pohřebiště.
Také u přeložky silnice mezi Úvaly a Běchovicemi, která by měla být hotová zároveň s danou částí okruhu, začaly podle Mátlova dřívějšího vyjádření archeologické práce a výběr zhotovitele, dokončuje se výkup pozemků. Stavební povolení přeložka zatím nemá, ale ŘSD předpokládá zahájení prací příští léto. Trvat mají 30 měsíců.
Vyhlídky evropského trhu s čistě elektrickými vozidly (BEV) se zhoršují, na změnu prognózy poukazují nová data společnosti S&P Global. Upozornilo na to Evropské sdružení výrobců automobilů (ACEA). Údaje S&P Global upravují výhledy tržního podílu BEV pro rok 2025 směrem dolů z 27 na 21 procent.
Změna prognózy podle Evropského sdružení výrobců automobilů signalizuje zásadní neúspěch v plnění cílů Evropské unie v oblasti emisí oxidu uhličitého do roku 2025, který přímo souvisí se sníženým pronikáním bateriových elektromobilů na trh.
„Bez cíleného akčního plánu pro automobilový průmysl riskujeme, že zaostaneme za USA a Čínou. Kontrola reality ukazuje, že EU potřebuje mít flexibilnější systém pro výrobce automobilů, aby dosáhli ambiciózního snížení oxidu uhličitého,“ uvedl k tomu ministr dopravy Martin Kupka (ODS). Dodal, že by měl průmysl využívat zisky k investicím do nových řešení namísto placení pokut.
Stagnující trh podle Evropského sdružení výrobců automobilů výrazně zvyšuje náklady výrobců na dodržování předpisů, to podle ACEA potvrzují data společnosti S&P Global. „Aby splnili emisní cíle, mohou potřebovat sdružit kredity s čínskými a americkými výrobci a směrovat platby výrobcům mimo EU na úkor evropského průmyslu,“ uvedla ACEA.
Podle generální ředitelky ACEA Sigrid de Vries si vyžaduje hrozící krize naléhavou akci. Všechny ukazatele podle ní poukazují na stagnující trh Evropské unie s elektrickými vozidly, a to v době, kdy je potřeba zrychlení. „Celá politika dekarbonizace silniční dopravy je v ohrožení. Oceňujeme, že několik evropských komisařů zdůraznilo regulační předvídatelnost a stabilitu, ale stabilita nemůže být cílem sama o sobě a Evropa v tom musí pokračovat. Držte se kurzu zelené transformace přijetím strategie, která funguje,“ zmínila Sigrid de Vries.
Evropské sdružení výrobců automobilů vyzývá kvůli zhoršení prognóz ke komplexnímu přezkumu současného přístupu a urychlené revizi norem oxidu uhličitého pro lehká i těžká nákladní vozidla, aby byla zajištěna konkurenceschopnost průmyslu Evropské unie.
Jak Ekonomický deník informoval, Česká republika se nedávno přihlásila k tomu, aby se revize konce spalovacích motorů uskutečnila dříve, než v původně plánovaném roce 2026. Ministr Kupka už dříve uvedl, že výrobci automobilů nedokáží plnit ani stanovené limity oxidu uhličitého pro příští rok. Hrozí podle něj propouštění a uzavírání továren.
Evropská unie v roce 2023 přijala v návaznosti na klimatické cíle nařízení, aby osobní automobily a lehké dodávky od roku 2035 splňovaly nulové emise oxidu uhličitého, fakticky tak zakazuje spalovací motory. Zároveň, ale naplánovala revizi na rok 2026, aby posoudila vývoj alternativních pohonů.
„Vítejte Kajo, rádi vás tu vidíme,“ zaznívalo převážně z úst europoslankyň při grilování budoucí místopředsedkyně Evropské komise a komisařky pro zahraniční a bezpečnostní politiku Estonky Kaji Kallasové. Ve svém úvodním prohlášení se Kallasová zavázala, že bude pracovat na posílení postavení EU ve světě a na zajištění její geopolitické a hospodářské bezpečnosti. Vyzvala rovněž k větším investicím do obrany a zdůraznila význam spolupráce s mezinárodními partnery.
Slyšení se také týkalo témat jako je Latinská Amerika, Bělorusko, Arménie a Ázerbájdžán a Arktida, spolu s loděmi převážejícími ruskou ropu v Baltském moři, ochrana lidských práv a svobody tisku, jakož i lidská práva. Kallasová má po slyšení post eurokomisařky jistý na 100 procent. Na pozici vrcholného diplomata EU nahradí Josepa Borrella.
Budoucí místopředsedkyně Evropské komise Kaja Kallasová se před grilováním tvářila sebevědomě a vesele. Jednací sál byl nacpaný k prasknutí. „Jsme rádi, že jste tady,“ zdravili vesměs Kallasovou europoslanci.
Pokud bude Kaja Kallasová na post eurokomisařky potvrzena, bude čelit těžkému úkolu sjednotit diplomacii EU – a často soupeřící postoje 27 národních států – v souvislosti s válkami na Ukrajině a na Blízkém východě, Trumpovým návratem do Bílého domu a rostoucí hrozbou ze strany Číny.
Během svého tříhodinového slyšení bývalá estonská premiérka zdůrazňovala, že je třeba, aby EU vytáhla svou váhu jako „geopolitický hráč“ – tím, že využije hlasů svých členů.
„Svět je v plamenech, takže musíme držet pohromadě,“ prohlásila.
Moc neznamená právo
„Evropskou unii mám ráda. Nikdy bych si ale nedokázala představit, že budu sedět v tomto křesle, ale stalo se. Evropská unie má pro mě hodnotu kvůli svobodě, v Estonsku jsem vyrůstala za železnou oponou. Po odchodu ze Sovětského svazu jsme přísahali, že už nikdy nebudeme sami a dnes jsme kvůli tomu silnější. Budoucích 5 let nebude snadných, na evropském kontinentu probíhá válka, vidíme, jak se vytvářejí autokratické koalice a po celém světě dochází ke geopolitickým změnám. Vidíme chování Číny, Ruska, Íránu. Musíme mít na paměti, co nám hrozí a musíme na to reagovat a nesmíme nic ztratit. Jsme zastánci míru, prosperity a zastánci světa, kde moc neznamená právo,“ řekl na úvod svého projevu Kaja Kallasová.
Za dvě naléhavé priority označila ruskou agresi na Ukrajině a konflikt na Blízkém východě, okolo kterých se točila valná většina otázek. Řešila se ale i Afrika, Asie a Latinská Amerika. V zájmu EU je podle Kallasové rozšíření, bezpečnost, energetická bezpečnost a prosperita a poukázala zároveň na závislost Evropské unie na produktech čínské ekonomiky. Kallasová také potvrdila budoucí úzkou spolupráci s komisařem pro obranu Andriusem Kubiliusem.
Kallasová vnímá jako silný fundament spolupráci Evropské unie s USA. Chce pracovat i na nových vztazích s Indií, Afrikou a latinskoamerickými zeměmi.
„Musíme také chránit vnější hranice,“ vypíchla mimo jiné Kallasová.
Nemůžeme vytvářet alternativní struktury
Grilování začal Němec – křesťanský demokrat – Michael Gahler, který se tázal především na ruskou agresi na Ukrajině a s tím související pomoc Spojených států. „Plánujete kontaktovat Trumpa ještě před inaugurací 20. ledna?“ zeptal se Gahler.
„Jako estonská premiérka jsem USA navštěvovala, setkávala jsem se s demokraty i republikány. Vždy jsem udržovala dobré vztahy s lidmi, kteří jsou blízcí prezidentovi USA. Samozřejmě budeme usilovat po setkání s nově zvoleným prezidentem, protože jsme nejsilnějšími spojenci,“ odvětila Kallasová.
„Jak zajistíte spolupráci s eurokomisařem pro obranu?“ doplnil Gahler.
„S komisařem pro obranu sdílíme společný cíl, jak rozdělit práci. Nesmíme přitom zasahovat do našich příslušností. Vždy jsem u Andriuse Kubiliuse viděla ochotu spolupracovat,“ ujišťovala.
Polský konzervativec Adam Bielan navázal, že v roce 2030 blíží potenciální konflikt s Ruskem, ale v Evropě je málo obranných málo investicí. Společné obranné zakázky tyto výzvy podle něj nevyřeší. „Jak posílit účinek proti Rusku nezávisle na USA. Jak posílit evropský obranný průmysl, zapojení malých a středních podniků?“ tázal se Bielan.
„Investice do obrany jsou nedostatečné, v roce 2014 se státy EU zavázaly posílat na obranu na 2 procenta HDP, nyní je rok 2024 a ne všechny státy to plní. Zásadní rozhodnutí musíme přijmout nyní v mírové době. Když budeme dobře připraveni, tak těm závažným okamžikům nebudeme muset ani čelit, protože bude fungovat odstrašení,“ zareagovala Kallasová.
Upozornila, že Rusko, Severní Korea a Írán vyrábějí více vybavení a munice než euroatlantické společenství. Evropa musí do obrany více investovat a nést větší odpovědnost, uvedla a zdůraznila, že transatlantické partnerství přineslo prosperitu a bezpečnost na obou stranách Atlantiku. Stejně jako u všech vztahů musíme vycházet z toho, co je pro obě strany nejlepší, dodala.
Připomněla, že se chystá Bílá kniha obrany, která by měla definovat obranné schopnosti EU.
„Když posílíme Evropskou unii posílením vlastního obranného průmyslu, tak tím posílíme i NATO. EU nepotřebuje samostatné vojenské pravomoci, nepotřebujeme dvě různá velení,“ doplnila.
Navázala Belgičanka Hilde Vauthmans z Renew: „USA se bude distancovat od Evropy. Je za 5 minut 12, co může Evropa učinit pro ukončení války na Ukrajině?“
„Musíme se do toho pustit a jasně ukázat, že stojíme za Ukrajinou a budeme za ní stát tak dlouho, jak to bude potřeba. Ruský narativ je, že sankce neexistují nefungují, ale není to pravda. Musíme jim ukázat, že nemohou překonat spojence Ukrajiny, jinak bude ohrožena bezpečnost v Evropě, ale i v celém světě. Na Ukrajinu musíme posílat více munice, musíme být schopni jí pomoci,“ odvětila.
Polák Lukasz Kohut z klubu Evropské lidové strany se Kallasové tázal na vojenskou rychlou zásahovou jednotku, která by mohla být umístěna v Polsku či Pobaltí?
„Chráníme a bráníme Evropu jako region. Jsou velmi důležité velitelské linie, neměli bychom vytvářet alternativní struktury, bude to matoucí v případě vypuknutí reálného konfliktu. Proto podporuje synergie mezi NATO a EU a nesmí tu docházet ke konkurenci,“ returnovala Kallasová.
Pomoc Ukrajině a rozšíření EU v příštích pěti letech
Kallasová dále varovala, že Rusko, Írán, Severní Korea a – skrytěji – Čína chtějí změnit světový řád založený na pravidlech. Vyzvala Evropskou unii, aby na tuto hrozbu reagovala po boku svých nejbližších spojenců a partnerů, „aniž bychom ztratili byť jen píď toho, kým jsme“.
„Měli bychom mít nový přístup k Íránu,“ podotkla a slíbila, že spolu s ministry zahraničí států Unie projedná potřebu „silnějšího plánu“ vůči Teheránu, který Rusku na Ukrajinu poskytuje rakety a bezpilotní letouny.
K ruské válce proti Ukrajině řekla, že vítězství Ukrajiny je pro EU prioritou, která musí poskytnout tolik vojenské, finanční a humanitární pomoci, kolik bude třeba.
Kallasová se jednoznačně vyslovila pro vstup Ukrajiny do EU a zdůraznila, že rozšíření o sousední země je geostrategickou investicí, která je ve vlastním zájmu EU: „V příštích pěti letech zde potřebujeme jasné výsledky.“
K migraci pak Kallasová uvedla, že v zájmu ochrany svobody pohybu musí EU chránit své vnější hranice. Musí zabránit ztrátám na životech a zároveň co nejlépe řešit základní příčiny migrace. K Číně uvedla, že tato země je stále větším konkurentem a systémovým soupeřem, a zdůraznila, že „naše závislost na Číně v klíčových odvětvích je skutečnou zranitelností. Musíme se zbavit rizika.
Kaja Kallasová vnímá jako silný fundament spolupráci Evropské unie s USA. Chce pracovat i na nových vztazích s Indií, Afrikou a latinskoamerickými zeměmi. Foto: Jan Hrbáček
Nová americká administrativa, obrana, sankce
Europoslanci se dále Kallasové ptali, jak hodlá spolupracovat s nastupující americkou administrativou, aby zajistila pokračující podporu Ukrajině. Odpověděla, že pokud bude jako eurokomisařka potvrzena, bude hledat kontakty s novým americkým vedením, protože „to, co vidím v globálním měřítku, je, že jsme nejsilnější spojenci a musíme držet při sobě“.
Doplnila, že USA si nemohou dovolit soustředit se výhradně na Čínu na úkor Ukrajiny, zatímco Čína musí také „pocítit cenu“ za svou podporu ruské agresivní války.
Znovuzvolení Donalda Trumpa vyvolalo v Evropě nervozitu, že by mohl ukončit podporu boje Kyjeva proti Rusku. Na otázku ohledně svých kontaktů s nově zvoleným americkým prezidentem Donaldem Trumpem Kallasová poznamenala, že během svého působení ve funkci estonské premiérky udržovala kontakty s republikány i demokraty a setkala se s osobnostmi, včetně Trumpova viceprezidenta JD Vance. Potvrdila, že má v úmyslu spojit se s Trumpovým týmem co nejdříve.
„Samozřejmě se pokusíme setkat s příštím prezidentem a jeho týmem, protože se považujeme za globální spojence,“ řekla a odkázala na napětí způsobené Čínou v Jihočínském moři a ruskou agresí na Ukrajině.
„Evropská unie a Spojené státy jsou silnější a bezpečnější, když pracujeme společně,“ řekla. Zdůraznila hrozbu pro „světový řád založený na pravidlech“, kterou představují Rusko, Írán, Čína a Severní Korea.
Prohlásila, že „Čína musí také pocítit vyšší cenu“ za to, že Moskvu zásobuje technologiemi potřebnými pro invazi na Ukrajinu, a doplnila, že „bez podpory Číny by Rusko nebylo schopno pokračovat ve válce se stejnou silou“.
Pokud jde o Izrael a Palestinu, Kallasová uvedla, že Evropská unie bude i nadále usilovat o okamžité příměří, propuštění všech rukojmích a poskytnutí humanitární pomoci, přičemž bude i nadále pevně podporovat práci na dlouhodobém dvoustátním řešení.
Když mluvila o pokračující izraelské válce zahrnující Hamás a Hizballáh a o humanitární krizi v Gaze, řekla, že „její srdce krvácí pro každou oběť“. Zdůraznila potřebu okamžitého příměří a propuštění rukojmích. Vyzvala také k umírněnosti a poznamenala, že EU podporuje dvoustátní řešení a právo Izraele na existenci.
Opakovaně také odkazovala na slova Davida Ben Guriona, zakladatele státu Izrael a prvního premiéra, že řešení konfliktu na Blízkém východě musí být založeno na spravedlnosti a bezpečnosti.
Je zapotřebí Středomořský pakt
Během svého slyšení Kallasová také zmínila, že Evropská unie potřebuje Středomořský pakt se zeměmi podél svých břehů, aby jim poskytla rozvojové příležitosti a spolupráci, a tím zabránila lidem v migraci do Evropy. Když se lidé cítí ve svých domovech bezpečně a mají pracovní příležitosti, nechtějí odejít, poznamenala. „Problémy našich sousedů budou v budoucnu i našimi problémy,“ poznamenala Kallas.
Zdůraznila význam středomořského regionu, který se odráží ve vytvoření nové specializované pozice komisaře pro Středomoří v rámci Evropské komise.
Kallasová také přislíbil, že bude spolupracovat s komisařem pro migraci na vypracování dohod s každou zemí na základě jejich jedinečných charakteristik a na využití těchto dohod v boji proti obchodování s lidmi.
Vztahy s Afrikou
Kaja Kallasová v odpovědích na otázky europoslanců opakovaně zdůrazňovala potřebu spolupracovat s africkými zeměmi. A to na stejné úrovni, naslouchat jejich obavám a nápadům a zároveň brát v úvahu specifické okolnosti každé země v oblastech, jako je ekonomika, obchod a bezpečnost. Poznamenala, že při rozvoji vztahů s Afrikou je důležité dodržovat zásady právního státu, protože i o to mají zájem investoři. Země s fungujícím právním systémem z ní činí bezpečnější místo pro investice a pomáhá vytvářet prosperitu.
Kallasová několikrát zmínila Kongo jako zdroj kritických nerostných surovin a zemi, která se potýká s konflikty zahrnujícími teroristické skupiny, stejně jako Rwandu. „Vzhledem k tomu, že Evropa potřebuje kritické nerostné suroviny, potřebujeme v této oblasti udržitelné obchodní vztahy a spolupráci s místními partnery,“ řekla.
Slyšení se rovněž dotklo aktivit Číny a Ruska v Africe, včetně činnosti ruské vojenské skupiny Wagnerovců v této oblasti. Kallasová uvedla, že „když se podíváte na mapu Afriky a na místa, kde operují ruské vojenské skupiny a nacházejí se čínské investice, tyto oblasti se často překrývají“.
Zdůraznila, že Evropská unie sice v Africe „dělá hodně“, ale o tomto úsilí dostatečně neinformuje. „Musíme najít způsoby, jak předvést naše úspěchy, ale to bude vyžadovat úsilí v bitvě příběhů,“ dodala.
Vyjádřila také naději, že se příští rok uskuteční summit EU-Afrika, který zahájí spolupráci založenou na těchto zásadách.
První premiérka Estonska
Kaja Kallas odstoupila z funkce estonské premiérky v červnu poté, co byla nominována lídry EU na post komisařky EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku. Původem právnička, specializující se na evropské soutěžní právo, sloužila dvě období v estonském parlamentu a následně i v Evropském parlamentu (2014–2018), kde byla místopředsedkyní výboru pro parlamentní spolupráci EU-Ukrajina.
Jako předsedkyně liberální estonské Reformní strany byla v roce 2021 zvolena první ženskou premiérkou Estonska, v této roli se postavila proti vládní pomoci zasahující do volného trhu. Již dříve byla populárnější v zahraničí než doma, její obliba klesla poté, co se objevily zprávy o obchodních vazbách jejího manžela na Rusko. Od ruské invaze na Ukrajinu se stala klíčovým hlasem při mobilizaci podpory pro Kyjev a větší investice do evropské obrany.
