Z hlediska přístupu k ekonomice nebylo na právě skončeném sjezdu ČSSD k slyšení nic nového. Bohatým chtějí brát a chudým dávat, to vše bez toho, abychom se dozvěděli, kdo to nakonec zaplatí.
V minulých dvou dnech, jen necelé dva týdny po hnutí ANO, absolvovala svůj stranický sjezd také ČSSD. K žádným velkým překvapením nedošlo, Bohuslav Sobotka s přehledem obhájil svou pozici předsedy strany, byť ne s tak impozantním výsledkem jako Andrej Babiš (získal 85% hlasů). Také prvním místopředsedou se podle očekávání, i když s menším klopýtnutím (byl zvolen až ve druhém kole) stal Milan Chovanec.
Z hlediska politického a politologického se na sjezdu socialistů nic zvláštního nestalo. Naší pozornosti však neunikla Programová rezoluce 38. sjezdu, která mimo jiné obsahuje také několik bodů z oblasti ekonomiky, tedy jakýchsi cílů, které chce ČSSD ve zbývající části volebního období prosazovat. Pojďme se tedy podívat na ty nejzajímavější a zhodnoťme, co by jejich případné prosazení mohlo pro české hospodářství znamenat.
Hospodářský růst chce sociální demokracie opřít o rychlé čerpání peněz z evropských fondů.
Tyto prostředky chce použít na financování technologické modernizace tuzemských firem, inovací a výzkumu, výstavby dálnic a opravy silnic, výstavby startovacích a sociálních bytů a rozšíření kapacit mateřských a základních škol. Výdaje na výzkum, vývoj a vysoké školy mají být zařazeny také mezi priority při sestavování státního rozpočtu na rok 2016 a 2017. Proti financování vědy, výzkumu a školství samozřejmě nelze nic namítat. Mezi ekonomy existuje vesměs široká shoda na tom, že inovace jsou zdrojem dlouhodobého hospodářského růstu. Je samozřejmě otázkou, jak budou tyto prostředky využity. Zda z nich budou financovány smysluplné projekty, nebo zda se v zájmu rychlého čerpání evropských peněz bude financovat cokoli, co smysluplně pouze vypadá, nicméně přínos se ukáže jako přinejmenším sporný.
Socialisté také chtějí bojovat s šedou ekonomikou. Vlajkovou lodí má být rychlé zavedení elektronické evidence tržeb (blíže jsme se tématu věnovali zde), přijetí zákona o prokazování původu majetku a důraznější zásahy proti daňovým únikům spojeným s prodejem lihovin a vína, pocházejícího ze zahraničí, a proti černému zaměstnávání. Téma EET nemá smysl znovu podrobně komentovat.
Prokazování původu majetku je asi tak smysluplné, jako podávat namísto jednoho přiznání k dani z příjmů ještě navíc jedno kontrolní.
Nehledě na to, že má-li stát podezření, že si někdo na svůj majetek nakradl, má to být on, kdo to dotyčnému prokáže, a důkazní břemeno nemá nést ten, na koho ukáže státní úřední či „přející“ soused. V otázce černého zaměstnávání není lepšího nástroje, než důsledné kontroly, a to i v terénu. Pokud je někde veřejným tajemstvím, že pobírač státní sociální podpory někde pracuje bez řádné smlouvy, měli by příslušní pracovníci zkontrolovat stav na místě. Je však pravděpodobnější, že stát opět vymyslí něco, čím by ze sebe tuto odpovědnost sňal a převedl ji na zaměstnavatele, podobně, jako je tomu u výplat dávek v nemoci.
ČSSD chce dále zvýšit energetickou bezpečnost České republiky. Chce tlačit na přijetí aktualizované energetické koncepce ještě během tohoto roku. Hovoří o snižování energetické náročnosti a rozvoji jaderné energetiky. Překvapivě se v programové rezoluci nehovoří o těžebních limitech. Ty ve svém projevu zmínil až Jan Mládek. Chce prý o nich diskutovat a kromě zaměstnanosti zohlednit také ekologické aspekty a lidské rozměry, týkající se případného přesídlování. Jsou-li proklamace o rozvoji jaderné energetiky míněné vážně, pak tomuto postoji socialistů lze jedině zatleskat. Z hlediska našich možností se totiž rozvoj jaderné energetiky zdá být jedinou správnou cestou k posílení energetické bezpečnosti naší země.
Kolem roku 2020 by se měla prý naše země připojit k eurozóně. Dáme-li tento cíl do kontextu s avizovanou změnu kormidelníka České národní banky (více jsme o tématu psali zde), pak není tento cíl nereálný. České ekonomice to však nijak zvlášť nepomůže. Jelikož ztratíme autonomní měnovou politiku spolu s možností ovlivňovat devizový kurz, česká ekonomika tak bude méně odolná proti vnějším šokům.
Vedle hospodářského růstu a jeho podpory se v rezoluci hovoří o sociální soudržnosti. Sociální demokraté si kladou za cíl, aby z hospodářského růstu spravedlivě profitovala celá společnost a ne jen ti nejbohatší. Z hospodářského růstu samozřejmě profitují všichni již dnes. A je celkem přirozené, že z něj profitují někteří více, jiní méně, a to v závislosti na své produktivitě. Pokud chce však sociální demokracie docílit toho, aby profitovali všichni stejně, povede to pouze k demotivaci těch aktivních, pracovitých, vynalézavých, ochotných riskovat. Dá se souhlasit s tezí, že i příliš velké rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými může v konečném důsledku vést k ekonomické stagnaci (bohatí již nemají motivaci své bohatství příliš zvyšovat, chudí naopak mohou cítit, že jakákoli snaha je zbytečná). Právě proto by měla mít jakákoli politická strana zájem na tom, aby zde existovala silná střední třída, která je zárukou sociální soudržnosti sama o sobě.
Namísto toho, aby socialisté prosazovali vytváření podmínek pro rozvoj střední třídy, chtějí sociální soudržnost nastolovat pomocí nástrojů, které spíše zvýší sociální napětí.
V Programové rezoluci se například píše, že lidé, kteří pracují, mají mít vyšší příjmy než ti, kteří žijí ze sociálních dávek. A že pracovat se musí vyplatit. S tím samozřejmě nejde nesouhlasit. Zvolená cesta, která má takové podmínky vytvořit, vede však přesně na opačnou stranu. Michaela Marksová totiž i ve svém projevu zmínila, že bude usilovat o další zvyšování minimální mzdy, kdy cílovým stavem má být dosažení 40% úrovně mzdy průměrné, a to do konce volebního období. Aktuální výše průměrné mzdy je 27 200,- Kč měsíčně, minimální mzda by tak dle Marksové logiky měla činit 10 880,-. Zde je vidět, že se sociální demokraté naprosto v ničem nepoučili. Navzdory ekonomickým zákonitostem, dokonce i navzdory reálným datům, která ukazují, že ve většině zemí existuje přímá úměra mezi navyšováním minimální mzdy a nezaměstnaností především mezi absolventy, nadále prosazují socialisté rychlé navyšování minimální mzdy. Pokud se jim podaří 40% úrovně průměrné mzdy dosáhnout, pak je jen otázka času, kdy někdo přijde s nápadem, že by to nemělo být 40 %, ale např. 60 %, vše v zájmu zajištění toho, že pracovat se musí vyplatit. Jako by byl trh práce tvořen pouze těmi, kdo práci hledají.
Sociální demokraté chtějí také zastropovat věk odchodu do starobního důchodu. Bude-li takové opatření skutečně přijato, pak může za jistých okolností docházet ke stupňování tlaku na stávající penzijní systém. Záleželo by na konkrétní výši věkového stropu. Pokud by však byl stanoven příliš nízko, bude v penzijním systému chybět stále více peněz. S tím, jak se prodlužuje naděje dožití, bude se prodlužovat doba pobírání starobních důchodů. Dá se pak tedy předpokládat, že začnou být prosazována opatření k posílení příjmové stránky důchodového systému, respektive k racionalizaci stránky výdajové. A čím více peněz bude v tomto systému chybět, tím drastičtější ta opatření budou muset být. Proto se jako smysluplnější jeví ponechat důchodovému systému pružnost, aby byl odolnější proti demografickým změnám.
Petr Musil
