Rychlý ekonomický rozvoj Chile naráží na své environmentální možnosti. Ačkoli ochrana životního prostředí není přehlížena, podle OECD je mu třeba růst více přizpůsobit.
Chile za poslední dekádu učinilo mnoho důležitých kroků k uvolnění tlaku na životní prostředí, plynoucího z rapidního ekonomického rozvoje. Vznikly instituce a zákony k ochraně přírody, byla zavedena dokonce uhlíková daň. OECD je však přesvědčena, že je zapotřebí v nastoleném trendu pokračovat a i nadále snižovat hrozby znečištění vody, vzduchu nebo přílišného spoléhání na nerostné zdroje.
„Chile je ekonomickým tahounem Latinské Ameriky. Je však otázkou, zda bude schopno i v příštím čtvrtstoletí pokračovat v hospodářském růstu a zároveň efektivně chránit své životní prostředí,“ řekl Simon Upton, který má v rámci OECD životní prostředí ve své kompetenci.
Přílišná závislost na zdrojích
Nejjižnější země Latinské Ameriky patří mezi ekonomiky, které jsou v rámci OECD nejvíce závislé na přírodních zdrojích. Dokonce se příliš spoléhá na své zásoby mědi, na zemědělství, lesnictví a rybolov. Permanentně ji sužuje vysoké znečištění vzduchu, úbytek půdy a zranitelnost vůči klimatickým změnám. Více než 95 procent odpadu v Chile je stále skládkováno.
Na druhé straně je Chile na pátém místě v rámci OECD ve využití obnovitelných zdrojů. Celá třetina energetické spotřeby je zde pokryta právě energií vody, větru, Slunce nebo biomasy. A právě palivové dřevo a vodní elektrárny jsou na špici obnovitelného energetického mixu. Přesto ale objem emisí skleníkových plynů mezi lety 2000 a 2010 vzrostl o 23 % a nic nenasvědčuje tomu, že by se měl trend zvrátit.
V minulém roce se ovšem Chile zavázalo snížit jejich objem o 30 procent do roku 2030, přičemž výchozí základnou je rok 2007. Zároveň přislíbilo, že v případě mezinárodní pomoci je ochotno je snížit až o 45 procent do stejného data. Aby toho dosáhlo, bude muset podniknout daleko odvážnější kroky, než které v současné době charakterizují chilskou klimatickou politiku.
Téměř pětina chilského území se nachází pod nějakým stupněm ochrany životního prostředí. Tamní vláda má v plánu vytvořit největší přímořský chráněný park v celé Americe. Ochrana současných území a budování nových si vyžádá posílení pravomocí vlády, dodatečné finanční i lidské zdroje a širší účast veřejnosti na přijímání a zavádění environmentálních opatření.
Zelenější daně i dotace
Podle OECD by Chile mělo upravit svůj systém daní i dotací tak, aby byl více „zelený“. Doporučení se týkají především zvýšení daní na uhlíkové pohonné hmoty. Cílem mimo jiné je, aby se postupně zacelila daňová mezera mezi benzínem a naftou. Ruku v ruce s tím musí jít odstranění daňových vratek pro těžká nákladní auta s dieselovými motory. Současný stav spíše užívání fosilních paliv podporuje.
Zároveň OECD doporučuje, aby chilská vláda zvážila zavedení nové daně na lokální emitenty oxidu uhličitého, včetně velkých průmyslových podniků. Uhlíková daň by se měla projevit také v cenotvrobě elektrické energie. Daň má zohlednit výši společenských nákladů, respektive nesoulad mezi těmi, kdo je způsobují a těmi, kdo je reálně nesou.
Chile by také mělo zavést systém, kde investice budou činěny s ohledem na vliv na životní prostředí. V podstatě jde o jakousi obdobu EIA, tedy normy, podle které se jakákoli větší investice podrobuje posuzování jejího dopadu na životní prostředí.
Současně s tím je třeba posílit investice do zabezpečení dodávek pitné vody. A to nejen ve smyslu zvýšení její dostupnosti, ale také s ohledem na minimalizaci ztrát pitné vody během jejího dodávání k finálnímu spotřebiteli. Tento problém se týká především městských a příměstských oblastí. V neposlední řadě OECD zdůrazňuje nutnost pokračování v rozvoji hromadné dopravy.
Eko-inovace a „zelenější“ trhy
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj také doporučuje, aby se Chile zaměřilo na podporu investic, které povedou k produkci výrobků a služeb, jež budou více obezřetné k životnímu prostředí. Kromě toho je třeba v eko-oborech podporovat růst zaměstnanosti. Vláda by měla zdokonalit systém značení ekologicky šetrných výrobků a zpřesnit kritéria pro posouzení toho, co ekologicky šetrný výrobek vlastně je.
Vláda by měla představit programy pro tvorbu „zelených“ pracovních míst. K tomu je zapotřebí vylepšit spolupráci a koordinaci mezi relevantními ministerstvy a dalšími (zejména vzdělávacími) institucemi. Ohled na životní prostředí by podle OECD měla chilská vláda brát také v otázkách obchodní politiky a přílivu zahraničních investic.
-usi-
