Nový Zéland si za poslední desetiletí vydobyl renomé zelené ekonomiky. Jenže podle nejnovější studie OECD tamní hospodářství naráží na své zelené limity.
Novozélandské hospodářství je jedno z nejdynamičtějších v rámci Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Za několik posledních desetiletí si vybudovalo pověst zelené ekonomiky. Vede si dobře v mezinárodním srovnání environmentální kvality života, tamní obyvatelstvo se těší panenské přírodě a čistému vzduchu.
Jenže nyní se zdá, že novozélandský růstový model, založený ve velké míře na exportu produkce primárního sektoru, začíná narážet na své environmentální limity. Nejnovější zpráva OECD konstatuje, že Nový Zéland zvyšuje emise takzvaných skleníkových plynů, roste znečištění vody a tamní biodiverzita je v ohrožení.
Emise vzrostly o čtvrtinu
Nový Zéland se sice na globálních emisích skleníkových plynů podílí zanedbatelnou částí, nicméně závislost na intenzivní produkci mléka a mléčných výrobků a silniční dopravě má neočekávané efekty. Ostrovní země u protinožců dnes vypouští do atmosféry o 23 procent skleníkových plynů více než v roce 1990. A to navzdory faktu, že Nový Zéland vyrábí čtyři pětiny elektřiny z obnovitelných zdrojů, což ho řadí na přední příčky v rámci zemí OECD.
Na druhé straně se Nový Zéland může „chlubit“ pátými nejvyššími emisemi skleníkových plynů na osobu a druhými nejvyššími v přepočtu na tisíc dolarů HDP v celé Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.
„Ačkoli se Novému Zélandu podařilo významně dekarbonizovat výrobu elektřiny, v ostatních sektorech zaostává. Proto je zapotřebí, aby svou klimatickou politiku uplatňoval efektivněji i v dopravě a zemědělství,“ řekl Simon Upton, ředitel environmentálního oddělení OECD. „To znamená posílení významu trhu s emisními povolenkami a ujistit se, že odvětvová politika je v souladu s transformací na nízkoemisní ekonomiku,“ dodal Upton při prezentaci zprávy v novozélandské metropoli Wellingtonu.
Zemědělství škodí přírodě
Zemědělství zodpovídá za bezmála polovinu všech emisí skleníkových plynů na Novém Zélandu. To je suverénně nejvíce v porovnání s ostatními státy OECD. Organizace proto doporučuje, aby se systém emisních povolenek rozšířil i do tohoto sektoru. Kromě toho by se měly využít i další nástroje, jako například daně a poplatky, které by dokázaly do zemědělské produkce internalizovat její negativní externality.
Zemědělství, které je výrazně zaměřeno na produkci mléka a produktů z něj, vedlo ke zvýšení úrovně dusíku v půdě, povrchových i podzemích vodách. Dusíková nerovnováha, tedy rozdíl mezi dusičnany vstupujícími do a vystupujícími ze zemědělství se mezi lety 2000 a 2010 zvýšila více než v kterékoli jiné členské zemi OECD.
Organizace proto kvituje, že se novozélandská vláda začala kvalitou vody vážně zabývat. Letos v únoru totiž přijala „Balíček pro čistou vodu“. Jedná se o soubor opatření, která jsou v souladu s některými dřívějšími doporučeními OECD. Přesto je zapotřebí přijímat další, zejména pak vládní podporu samosprávám při naplňování vytyčených cílů.
Městská doprava na autech závislá
OECD ve své zprávě rovněž zmiňuje fenomén rychle rostoucích měst na Novém Zélandu, což vytváří tlaky na celou rovnováhu mezi městy a venkovem. Podle Organizace by v tom mohly pomoci například jednodušší urbanizační plánování, méně restrikcí pro užívání půdy a lepší koordinace při plánování dopravní infrastruktury.
Problémem se také stává rostoucí počet aut ve městech, která jsou navíc stará a tím pádem mají příliš vysoké emise skleníkových plynů a oxidů dusíku, než by mohla při častější obměně vozového parku mít. Podle OECD jsou na vině mimo jiné nedostatečné daňové pobídky, které by lidi vedly k pořizování čistších osobních vozů.
Nejpalčivější situace je prý v Aucklandu s více než 1,5 milionem obyvatel největším městě Nového Zélandu. Tamní městská doprava je podle OECD příliš závislá právě na osobních automobilech. Řešením je tak rozvoj hromadné dopravy za pomoci propracovaných veřejně-dopravních systémů. To se ovšem neobejde bez značných vládních investic.
-usi-
