Pokles podílu na výzkum a vývoj na celkových vládních výdajích je hlavním závěrem nejnovější zprávy OECD o stavu vědy, technologií a inovací. Česko patří v tomto ohledu k čestným výjimkám.

Mezi lety 2000 a 2015 se poprvé od roku 1981 snížil podíl výdajů na výzkum a vývoj na celkových vládních výdajích v rámci zemí OECD. Bude-li tento trend i nadále pokračovat, může to v mnoha zemích znamenat hrozbu pro budoucí schopnost přicházet s inovacemi. To by podle zprávy OECD o stavu vědy, technologií a inovací mohlo být obzvláště bolestné v době, kdy chce svět účinně bojovat proti změnám klimatu nebo řešit důsledky stárnoucí populace.

Zpráva také varuje před nástupem antiglobalizačních nálad a omezování pohybu osob. OECD připomíná, že je to právě globalizace, která přispívá k urychlování a rozšiřování technologického pokroku po celém světě. „Inovace jdou z velké části na vrub přeshraniční spolupráci mezi zeměmi a možnostem vědeckých pracovníků a studentů během své kariéry migrovat a nabírat tak nové poznatky a zkušenosti,“ píše se ve studii.

Nejhorší od roku 1981

Trend ve vývoji vládních výdajů na výzkum a vývoj se zlomil poprvé po třech dekádách v roce 2010. Totéž se týká i celkového podílu výdajů na výzkum a vývoj na HDP, kam kromě veřejných spadají i soukromé prostředky. Přesto patří výzkum a vývoj mezi priority prakticky každé vlády. Podobně jako otázka zdravotnictví, penzijního a sociálního systému. Nicméně jsou to právě tyto položky, které veřejné výdaje pohlcují ve větší míře než právě výzkum a vývoj.

Existují ale výjimky, mezi něž patří i Česká republika. Největšími tahouny financování výzkumu a vývoje patří Německo, Jižní Korea a Japonsko, které do vědy dávají víc než na konci dvacátého století. „Skokanem“ posledních 15 let je jednoznačně Korea, která v roce 2000 směřovala na vědu jen něco přes dvě procenta z celkových vládních výdajů, ale o 15 let později se blíží procentům čtyřem. Německo je na necelých dvou procentech, Japonsko se pohybuje kolem 1,8 procenta.

Dramatický propad naopak zaznamenala Francie (z 1,8 na 1,1 %) a Velká Británie (z 1,8 na 1,4 %). Nižší část z vládních výdajů vydávají na výzkum a vývoj například také Spojené státy, Finsko, Španělsko, Austrálie nebo Itálie.

Veřejné výdaje na vědu: malé, ale důležité

„Ekonomický růst závisí na inovacích a inovace jsou schopny řešit nejeden bolehlav, kterému lidstvo bude v tomto století čelit,“ řekl šéf oddělení pro vědu, technologie a inovace OCED Andrew Wyckoff. „Udržení vládních výdajů do vědy a výzkumu, a mezinárodní mobility vědců a výzkumníků je naprosto klíčové nejen pro budoucnost inovací, ale pro budoucnost jako takovou,“ dodal.

Přestože vládní výdaje tvoří v zemích OECD v průměru jen 30 procent z celkových výdajů na výzkum a vývoj, univerzity a veřejné výzkumné instituce zajišťují více než tři čtvrtiny základního výzkumu. Veřejné výdaje do vědy jsou důležité také proto, že jsou schopny financovat dlouhodobější a leckdy i riskantnější projekty, stejně jako ty, jejichž pozitivní výsledky jsou uplatnitelné v mnoha oblastech lidského života.

Česko se zlepšuje

Česká republika patří k zemím, v nichž veřejné výdaje na výzkum a vývoj ve sledovaném období vzrostly. To platí i pro výdaje na vědu jako celek. Zatímco v roce 2009 tvořily 1,3 % HDP, o pět let později to byla již procenta dvě. Z toho veřejně financovaný výzkum a vývoj se na HDP v roce 2014 podílel z 0,67 procent – průměr OECD byl 0,61 procent.

Cílem české vlády je do roku 2020 dosáhnout úrovně výdajů na vědu a výzkum ve výši nejméně 2,7 %, což se podle zprávy OECD jeví jako splnitelné. V letech 2009 až 2014 výdaje tohoto typu rostly v průměru o 3,4 % ročně, zatímco v některých zemích zejména bezprostředně po finanční krizi stagnovaly nebo dokonce klesaly.

Na soukromých výdajích na výzkum a vývoj se v největší míře podílejí velké firmy a zároveň firmy se zahraniční majetkovou účastí nebo přímo pobočky zahraničních firem. Ty tvoří skoro 60 procent ze všech soukromých výdajů. Průměr OECD je přitom někde na úrovni 40 procent. Ještě v roce 2007 byl tento poměr zhruba na 55 ku 45 procentům ve prospěch firem, které nejsou čistě v českých rukou.

Z odvětvového hlediska pak výzkum a vývoj u nás nejvíce financují průmyslové podniky (přibližně 60 %), zatímco high-tech společnosti se podílejí jen v řádu jednotek procent. Průměr OECD je u high-tech společností kolem 20 procent.

PISA: vzdělanost roste velmi pomalu

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj také zveřejnila výsledky globálního průzkumu úrovně vzdělanosti patnáctiletých studentů. Nejlépe dopadli mladí v Singapuru. V první trojce se umístila ještě Čína a Estonsko. Ze zemí OECD nejlepších výsledků dosáhlo Estonsko, Japonsko, Finsko a Kanada.

Jedním z hlavních závěrů studie je, že absolutnímu zvýšení vzdělanostní úrovně došlo pouze ve 12 ze 72 zkoumaných zemí. K nim patří například Singapur nebo Čína, ale také Peru nebo Kolumbie. Data jsou porovnávána s rokem 2006. Za tuto dobu se přitom výdaje na základní a sekundární vzdělávání zvýšily v průměru o 20 procent.

Česká republika se umístila na 29. příčce těsna za Švédskem a před Španělskem, přičemž čeští studenti v kategoriích „věda“ a „matematika“ dosáhli výsledku na úrovni průměru OECD. Ve čtení jsou mírně pod průměrem. Průměrní čeští studenti jsou ve všech třech kategoriích horší než v roce 2006. V případě vědy a matematiky to platí i pro studenty nadprůměrné, pouze ve čtení se ti nejlepší oproti roku 2006 zlepšili. Naopak u podprůměrných studentů došlo ke zlepšení u vědy i matematiky, ve čtení tito studenti stagnovali.

-usi-