Země OECD zvýšit úsilí při zlepšování kvality svých vzdělávacích systémů včetně zajištění rovného přístupu ke vzdělání. Vyplývá to ze zprávy o stavu plnění cílů udržitelného vzdělání do roku 2030 – Education at a Glance 2016.
Zpráva přináší první měření toho, jak jsou na tom země OECD s plněním cílů udržitelného vzdělávání, které mají být naplněny do roku 2030. Jedná se zejména o rovný přístup ke vzdělání a podporu celoživotního vzdělávání pro všechny. Ze 35 zemí OECD plní cíl průběžně jen dvanáct, a jen šest, které jsou zároveň členy Evropské unie.
Kanada a Austrálie – náš vzor
Nejúspěšnějšími jsou Kanada a Austrálie, následovány Nizozemskem a Belgií. Průběžně plní sedm z deseti vytyčených cílů. Ostatní se krčí vzadu a čeká je obrovské množství práce. Nejobtížnější se ukazují cíle v oblasti kvality vzdělávacích výstupů a dovedností u absolventů škol.
„Zjištění ukazují tvrdou realitu. Kvalitní a přístupné vzdělání zůstává velkou výzvou pro všechny země světa,“ řekl generální tajemník OECD Angel Gurría u příležitosti představení uvedené zprávy. „Zlepšení efektivnosti, kvality a rovného přístupu ke vzdělání je kriticky důležitým aspektem nastartování hospodářského růstu,“ dodal.
Většina zemí zvýšila mezi lety 2008 a 2013 své investice do vzdělání. Přesto se počet školáků ve stejném období snížil o 1 procento s tím, jak se v členských státech OECD narodilo méně dětí. Výdaje na vzdělání v přepočtu na jednoho studenta ale vzrostly o 8 procent. Rovněž vzrostly i vzdělávací výdaje domácností. Do terciárního vzdělávání plyne až 30 procent ze soukromých zdrojů.
V letech 2008 až 2013 se pak celkové soukromé výdaje na vzdělání napříč zeměmi OECD zvýšily o 14 procent a v rámci 22 zemí EU o 12 procent. Některým státům se však podařilo vytvořit takové mechanismy financování, které nabízejí o poznání lepší příležitosti ke studiu. Jiné země naopak skrze zavedení různých poplatků za studium přístup ke vzdělání ztížily zejména nízkopříjmové populaci.
Stále jsou rezervy
Mnoho mladých lidí stále ještě z rostoucích výdajů na vzdělání netěží. V rámci OECD zůstává až jedna šestina obyvatel ve věku 25 až 34 let bez vyššího středního vzdělání. Míra nezaměstnanosti v této skupině lidí přesahuje 17 procent, v Evropské unii je to dokonce více než 21 procent. Naproti tomu lidé ve stejné věkové skupině s vysokoškolským diplomem jsou nezaměstnaní jen v necelých 7 procentech případů (v EU 8 procent).
Podle průběžné zprávy OECD přetrvávají také nerovnosti mezi pohlavími. Zatímco počet žen s vysokoškolským vzděláním převažuje, jsou ženy méně než muži zastoupeny ve vědě, technologiích, strojírenství nebo matematice. Přechod ze školy do práce je pro ženy také těžší než pro muže. 18,5 procenta žen ve věku 20 až 24 let není ani zaměstnáno, ani v nějakém vzdělávacím nebo tréninkovém programu, zatímco u stejně starých mužů je to jen 15,5 procenta.
V účasti ne vzdělávání zůstávají pozadu imigranti, a to na všech stupních vzdělání. Nejvíce patrné je to u dětí imigrantů, které se předškolního vzdělávání účastní podstatně méně, než děti domorodých obyvatel. Pozoruhodná skutečnost se ukazuje u lidí ve věkové skupině 25 až 44 let. Pokud jejich rodiče nezískali střední vzdělání, pak 27 procent z nich rovněž nemá maturitu nebo výuční list. U potomků imigrantů se tento podíl zvyšuje až na 37 procent. Podobnou korelaci lze pozorovat i v případě terciárního vzdělávání, kde děti imigrantů mají výrazně menší šanci získat bakalářský titul než jejich domorodí vrstevníci.
Zpráva se rovněž zabývá otázkou, zda jednotlivé státy zhodnocují své investice do vzdělání optimálně. Vlády pod tlakem odborné veřejnosti snížily velikost tříd na základních a středních školách o šest procent. Přesto je ale v mnoha případech upřednostňována kvalita učitelů před snižováním počtu studentů ve třídách. Investice do zmenšování tříd se však podle nejrůznějších analýz zhodnocují lépe než zvyšování platů kvalitním učitelů. V letech 2005 až 2014 vzrostly průměrné výdělky učitelů reálně jen o 1 procento. Současně ale v jedné třetině zemí klesly.
Education at a Glance 2016 rovněž přináší porovnání se zeměmi mimo OECD, jako Argentina, Brazílie, Čína, Kolumbie, Kostarika, Indie, Indonésie, Litva, Rusko, Saudská Arábie nebo Jižní Afrika.
Hlavní poznatky přehledně
- Kombinace veřejných a soukromých výdajů na vzdělání – Země OECD vydávají v průměru 5,2 % HDP na vzdělávací instituce od základního až po terciární stupeň, přičemž kombinují veřejné a soukromé zdroje. Přibližně 30 % na terciární vzdělávání pochází z těch soukromých.
- Genderová nerovnováha ve vzdělávání přetrvává – V posledních letech došlo k obratu v oblasti genderových rozdílů v terciárním vzdělávání ‑ nyní jej absolvuje více žen než mužů. Ale u žen je stále menší pravděpodobnost, že zahájí a zakončí vyšší stupně terciárního vzdělávání, jako jsou doktorské nebo jim rovnocenné programy.
- U přistěhovalců je menší pravděpodobnost zapojení do všech stupňů vzdělávání – Ve většině zemí je však účast osob přistěhovaleckého původu na předškolních programech značně nižší než mezi ostatními studenty. V mnoha zemích přistěhovalci ve studijních výsledcích zaostávají za svými vrstevníky narozenými v tuzemsku.
- Povolání učitele mladé lidi neláká a učitelé stárnou – Podíl učitelů v sekundárním vzdělávání ve věku 50 let a více se mezi lety 2005 a 2014 zvýšil v 16 z 24 zemí OECD. V Itálii a Portugalsku jsou méně než 3 % učitelů základních škol mladší 30 let.
- Zapojení se do vzdělávání v raném dětství je na vzestupu – Mezi lety 2005 a 2014 se zapojení tříletých dětí do předškolního vzdělávání zvýšilo z 54 % na 69 % a zapojení čtyřletých dětí vzrostlo v průměru ze 73 % na 85 %, a to ve všech zemích s údaji pro oba dva roky.
-usi-
