Spotřebitelé nesmí už v tak vysokých cenách zemního plynu platit navíc ještě dotace na podporu využití vodíku. Taková je hlavní připomínka podnikatelských svazů vůči návrhu novely energetického zákona, označované jako lex vodík. Proti zavedení takového poplatku se vyslovil také Energetický regulační úřad.
Návrh novely energetického zákona vypracovalo ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO). Od novely si slibuje nastartování rozvoje v oblasti energetického využití vodíku. Návrh obsahuje také transpozici další aktuální legislativy Evropské unie. MPO na začátku dubna návrh novely odeslalo do připomínkového řízení. To bylo poměrně bouřlivé. Celkem deset připomínkových míst má k návrhu zásadní námitky.
Třaskavý poplatek na podporu vodíku
Největší odpor vyvolal nový paragraf 19 ac: „Pokud státní záruka dle § 19ab přestane zajišťovat přijatelnou míru návratnosti investic a nákladů souvisejících s vodíkovou přepravní soustavou, může ministerstvo na žádost provozovatele vodíkové přepravní soustavy povolit finanční převod z ceny související služby v plynárenství formou účelového poplatku na MWh nebo účelového poplatku na odběrné místo.“
Podnikatelské svazy proti tomu protestují. „Podporujeme rozvoj vodíkové infrastruktury v České republice. Tuto infrastrukturu by však měli platit přepravci vodíku přes území ČR a subjekty, které budou vodík dodávaný touto infrastrukturou spotřebovávat. Případně se na ní může podílet stát nebo evropské fondy v rámci investičních dotací. Zásadně však odmítáme účelový poplatek, který by přenášel náklady vodíkové infrastruktury na subjekty, které ji vůbec nevyužívají,“ uvedl Svaz průmyslu a dopravy ČR.
Podobně se vyjádřily také Hospodářská komora a Svaz energetiky ČR. „Došlo by tak k dalšímu znevýhodnění domácího energeticky náročného průmyslu ve srovnání s konkurencí, ale také výrobců elektřiny (ze zemního plynu – pozn. red.). Účelový poplatek není zaveden v žádném členském státě EU, v Německu a Dánsku je tato forma podpory dokonce vyloučena,“ upozornily podnikatelské svazy.
Jen svazy poslaly 300 připomínek
Není to však zdaleka jediná připomínka. Každý z jmenovaných svazů poslal okolo 300 připomínek (jako obvykle se téměř zcela shodovaly). Upozorňují třeba na to, že návrh vůbec nepočítá se směsí vodíku a zemního plynu se sdílenou přepravní a distribuční soustavou. Nebo s možností dovozu vodíku ve stabilnější formě amoniaku. „Již nyní vznikají v Indii a na Blízkém východě projekty, které budou zaměřeny na výrobu obnovitelného vodíku a jeho následný export do EU ve formě amoniaku. Je tedy důležité mít pro tyto případy připravenou legislativu,“ upozornil Svaz energetiky ČR.
Energetický regulační úřad (ERÚ) upozornil, že trh s vodíkem dosud nevznikl a jeho předpokládaný nástup bude poměrně pomalý. Příliš složitá legislativní úprava je tedy nadbytečná. „V této fázi počátečních příprav na vznik nového trhu se nabízí provést návrhem zákona minimalistickou transpozici za účelem povinného splnění legislativních závazků vyplývajících z členství v Evropské unii. A až následně, v reakci na postupný rozvoj trhu, právní úpravu s ohledem na získané zkušenosti a potřeby praxe postupně rozvádět,“ doporučuje ERÚ.
Odbor kompatibility na Úřadu vlády ČR si postěžoval na zmatečnost návrhu, který fakticky neumožňuje provést adekvátní zhodnocení souladu návrhu s právem EU. Týká se to třeba nejasností ohledně transpozice nařízení EU z letošního ledna o postupném ukončení dovozu ruského zemního plynu a ropy. Podobné nejasnosti se týkají také implementace nařízení o integritě a transparentnosti velkoobchodního trhu s energií.
Bioplyn, nebo biometan?
Některé úřady pojaly připomínkové řízení jako „ring volný“ a navrhly jinou, nesouvisející úpravu legislativy v oboru energetiky. Například ministerstvo zemědělství požaduje zavést valorizaci stávající provozní podpory výroby elektřiny z bioplynu. „Od roku 2009 došlo pouze jedenkrát k navýšení referenční ceny, z níž je odvozena provozní podpora, což neodpovídá objektivnímu nárůstu nákladů
na zemědělskou biomasu,“ upozornil resort vedený Martinem Šebestyánem.
Jedná se o problém, který dlouhodobě tíží majitele bioplynových stanic. Ekonomický deník na situaci již dříve upozornil. Majitelé bioplynových stanic si stěžují, že je chce stát nechat „vyhladovět“ a donutit k přechodu na výrobu biometanu s dodávkou do plynovodní sítě. Taková změna však není pro řadu majitelů bioplynek vítaná. Ztratili by tím možnost využívat vyrobenou elektřinu a teplo přímo ve svém zemědělském podniku.
Mohlo by vás zajímat
Více o návrhu zákona lex vodík se dočtete v článku níže.
