Rusko těžce doplatí na agresivní válku vůči Ukrajině. Propad zájmu o ruskou ropu a zemní plyn totiž bude dlouhodobý a potrvá minimálně do roku 2030. Dříve klíčový trh zemí EU je z ruského pohledu prakticky ztracený. Uvedla to Mezinárodní energetická agentura (IEA) ve své aktuální prognóze vývoje světové energetiky.
Ještě loni IEA odhadovala, že ruský export poroste – z loňské úrovně 250 miliard metrů krychlových na zhruba 350 miliard m3 v roce 2030. Přispět k tomu měl nový baltský plynovod Nord Stream 2 vedoucí do Německa, ale také rostoucí export zkapalněného zemního plynu (LNG) do celého světa. Jenže to už neplatí. Letošní výhled Word Energy Outlook počítá s postupným snižováním exportu ruského plynu k úrovním okolo 150 miliard m3 ročně.
Loňský výhled energetiky zpracovaný IEA očekával stabilizaci ruského exportu ropy na úrovních mezi 7,5 a 8 miliony barelů denně. Aktuální prognóza počítá s pádem na 6 milionů barelů v roce 2024 a dalším poklesem po roce 2028. Vedle klesající zájmu o „krvavé“ dodávky z Ruska zde sehraje roli také výpadek investic západních koncernů do ruského těžebního průmyslu a omezený přístup k moderním těžebním technologiím, potřebným k rozvoji těžby v náročných podmínkách Sibiře.
Jak dále IEA uvádí ve své analýze, evropský trh je pro Rusko ztracený. Mezi lety 2023 a 2027 bude dovoz ruského plynu do zemí Evropské unie pokračovat, ale jen ve velmi omezeném množství. To má zhruba odpovídat současné úrovni okolo 500 milionů m3 týdně (šestkrát méně než běžný stav minulých let). Na přelomu let 2027 a 2028 pak bude možné zastavit import ruského plynu úplně.
Ještě v roce 2021 dovezli Rusové do zemí EU celkem 155 miliard m3 zemního plynu, což představovalo 40 procent celkového importu. Zmíněné množství se evropským zemím podaří do roku 2027 nahradit kombinací vyšší využití obnovitelných zdrojů a tepelných čerpadel, vyšší efektivitou spotřeby energie v budovách, ale také zvýšeným dovozem z jiných zemí a částečnou náhradou „fosilního“ plynu za biometan a vodík.
Svou produkci uhlovodíků tak budou muset Rusové uplatnit jinde – pravděpodobně na asijských trzích. Tady by mohl pomoct plánovaný plynovod Síla Sibiře 2, který má vést z nových těžebních oblastí na jihu Sibiře přes Mongolsko do Číny. Výsledkem však bude závislost na jednom velkém odběrateli. Číňané si umějí vyjednat výhodné podmínky a určitě nebudou za plyn platit tak štědře jako dnes Evropané.
dtr
