Nulové zdanění vína: podpora domácích vinařů zatím vítězí nad zdaněním spotřeby a bojem proti závislosti

Vinohrad. Foto: Goumbik, Pixabay.com.

V červenci schválili poslanci zvýšení spotřebních daní z lihu, cigaret a tabákových výrobků. To se však netýká nulové sazby spotřební daně u tichého (neperlivého) vína. Institut pro společnost a politiku nedávno upozornil ve své studii o zdanění spotřeby v ČR na nesystémovost tohoto opatření, které jde proti logice spotřebního zdanění i boje proti závislosti na alkoholu. Ministerstva zemědělství a financí shodně argumentují nutností podpořit domácí pěstitele a výrobce a udržet jejich konkurenceschopnost se zahraničím. České a především moravské vinohradnictví a vinařství, které představuje bezesporu významný fenomén, se bez podpory státu neobejde, zda je však v této souvislosti odůvodněné i nulové spotřební zdanění vína, zůstává sporné.

V České republice se ročně vypije přes 2 miliony hektolitrů vína. Na domácích vinicích se však z tohoto množství vypěstuje pouze kolem 30% (průměrně 660.000 hektolitrů, z toho 2/3 bílého vína), zbytek se dováží, nejvíce z Itálie a Španělska. Na rozdíl od jiných alkoholických nápojů (lihoviny či pivo) není tiché (neperlivé) víno zatíženo spotřební daní, respektive je zdaněno částkou 0 Kč, na rozdíl od vín šumivých a různých meziproduktů jako jsou vinné mošty či kvašené nápoje (např. burčák). Nulovou sazbu na tiché víno, kterou umožňují i předpisy EU, však nevyužíváme sami, v rámci EU je to dalších 15 zemí včetně Itálie a Španělska a také okolních vinařských států jako Slovensko, Rakousko a Maďarsko.

Jak upozorňují autoři studie o zdanění spotřeby v ČR z Institutu pro společnost a politiku (přečtěte si více ve článku Zdravotnického deníku, který patří do portfolia vydavatele Ekonomického deníku), tiché víno tvořilo v roce 2018 93% z celkového objemu vína a meziproduktů na trhu v ČR. Výrobky z vinných hroznů se na celkovém inkasu spotřební daně za rok 2018 153,7 miliard Kč podílely pouhými 0,24%. Pokud bychom však spotřebované množství tichého vína za rok 2018 zatížili stejnou sazbou jako šumivé víno a meziprodukty (tj. 2.340 Kč/hl), vyjde potenciální příjem do státní kasy 5,1 miliard Kč. To je o zhruba 0,3 miliardy více než celkový výběr spotřební daně z piva (celospolečenské náklady spojené s konzumací alkoholu se odhadují na 56,57 miliardy Kč).

Co je víc – bojovat proti spotřebě a závislosti …

Jak před několika dny v Deníku N připomněl bývalý národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil, regulace ceny prostřednictvím nepřímé spotřební daně je Světovou zdravotnickou organizací považováno za jedno z neúčinnějších opatření vedoucím ke snižování spotřeby.

„Alkohol obsažený ve víně nese stejná zdravotní rizika a způsobuje stejnou újmu společnosti jako alkohol obsažený v jiných alkoholických nápojích,“ píše se ve zmíněné studii. Přitom při přepočtu na objemové jednotky se víno stává nejlevnějším alkoholem (krabicová vína s obsahem alkoholu 11 % o objemu 1 litr lze mimo slevové akce koupit za méně než 20 Kč, decilitr čistého lihu v tomto balení stojí méně než 2 Kč). V situaci, kde dle letos schválené Národní strategie prevence a snižování škod spojených se závislostním chováním 2019-2027 je alkohol jednou z hlavních příčin nemocnosti a úmrtnosti v ČR a kdy ČR patří k zemím s nejvyšší mírou užívání nadměrných dávek alkoholu v Evropě, z hlediska spotřebního zdanění nedává nulová sazba smysl. Pokud je regulace problémové oblasti jako alkohol zaměřená pouze na určitý segment, snižuje to účinnost boje proti této závislosti. Z hlediska trhu se pak jedná o jednoznačnou tržní výhodu oproti výrobcům piva a jiných alkoholických nápojů.

… nebo udržet a podpořit domácí produkci?

Podle mluvčího ministerstva zemědělství Vojtěcha Bílého si naše vinohradnictví a vinařství podporu státu jednoznačně zaslouží, a to i formou nulové sazby spotřební daně. Má svou historickou hodnotu a je součástí evropského kulturního dědictví. Podporuje rozvoj turistiky a jakožto odvětví s významným podílem ruční práce působí také jako významný zaměstnavatel. „Tyto aspekty by byly zavedením spotřební daně na tichá vína ohroženy,“ uvedl Bílý.

Národní vinohradnictví a vinařství představuje na jednu stranu v podstatě okrajový segment zemědělské produkce (vinice zaujímají cca 20.000 hektarů, což je 0,3% celkového půdního fondu, orná půda zaujímá 37%), jeho ekonomický přínos však není zanedbatelný.  Bez finanční podpory státu se však neobejde. Srovnáme-li průměrné ceny hroznů s výnosem, zůstává opakovaně ztrátové (v roce 2017 to bylo 0,70 Kč/kg hroznů, tj. 3.640 Kč/ha). Do zisku se podniky dostávají pouze díky finanční podpoře, která je vyplácena z různých národních zdrojů i prostředků EU. Nulová sazba spotřební daně tedy představuje podle Bílého další způsob podpory tohoto podnikání.

Pohledem do statistik ministerstva zemědělství zjistíme, že o naše vinice, které v roce 2018 urodily necelých 104.000 tun hroznů, pečuje přibližně 18 000 zaregistrovaných pěstitelů, z nichž kolem poloviny tvoří drobní vinaři s osazenou plochou do 0,20 hektaru. Tito ale trochu paradoxně obhospodařují pouhých 7% celkové osázené plochy. O většinu vinic (86%) se tak stará pouhých 7% největších pěstitelů, s rozlohou osázené plochy nad 1 hektar. Tato situace trochu připomíná strukturu podniků v českém zemědělství obecně, kdy přes 70% půdy obhospodařují právnické osoby s pouhým 15% podílem na celkovém počtu zemědělských subjektů, jak jsme psali zde. Většinu vypěstovaných hroznů pěstitelé dále prodají k dalšímu zpracování. Pěstitel vína tedy zdaleka neznamená automaticky i jeho výrobce – pěstováním hroznů a současně zpracováním vlastní sklizně se zabývá pouze kolem 15% z vinařských podniků. Někteří domácí výrobci navíc nakupují hrozny i v zahraničí – v roce 2017 bylo do ČR dovezeno z Maďarska přes 5 tisíc a ze Slovenska přes 4 tisíce tun moštových hroznů.

Možnosti jsme prověřili

Subjektů registrovaných podle zákona o spotřebních daních k dani z vína a meziproduktů – což je vzhledem k nulové sazbě vlastně formální úkon – je o dost méně než samotných pěstitelů, ministerstvo financí uvádí počet 5.088. Necelou polovinu z nich (přibližně 2400) tvoří „malí výrobci vína“, termín, s kterým zákon o spotřebních daních také pracuje, což jsou výrobci do 1000 hektolitrů vína ročně. Daň nemusí platit (tj. nemusí se k ní registrovat) ten subjekt, který v ČR vyrábí výhradně tiché víno a za rok ho nevyprodukuje více než 2000 litrů. Údaje, jakého množství podniků se to týká, však nejsou k dispozici.

Podle ministerstva financí i zemědělství je však množství drobných domácích producentů natolik velké, že výběr daně by byl technicky i ekonomicky náročný. Zvýšila by se administrativní zátěž jak pro stát kvůli vyšším nákladům na správu a výběr daně tak pro producenty samotné. „Možnosti, jak zvýšené finanční náklady tuzemským výrobcům vína kompenzovat, jsme prověřovali. Žádné adekvátní kompenzace však nebyly nalezeny nejen v oblasti spotřebních daní, ale ani v oblasti vinohradnictví a vinařství spadající do gesce ministerstva zemědělství,“ uvedlo dále ministerstvo financí. Též je podle něj nutné přihlédnout k tomu, že vinařství je odvětví s vyšším podílem lidské práce a je náročnější na výrobu než výroba lihovin, které jsou navíc v konečném důsledku při konzumaci nebezpečnější než pivo a víno.

Ministerstva zemědělství i financí také shodně upozorňují na nulové sazby spotřební daně z tichého vína v okolních zemích. Autoři výše zmíněné studie na to argumentují, že povinnost platit daň by vznikla na území ČR pro jakýkoli litr vína uvolněný do oběhu bez ohledu na původ.  „Lze předpokládat, že někteří dovozci vín ze zemí s nulovou sazbou spotřební daně by mohly křížově dotovat nižší prodejní ceny v ČR z marží v ostatních zemích, ale s ohledem na koncové ceny produktů by taková situace mohla panovat již dnes,“ uvádí autoři studie.

Podle Bílého však nelze podceňovat ani případný rozvoj šedé ekonomiky, tj. kdy by mohlo dojít k nárůstu nákupu vína v okolních zemích, kde spotřební daň není, a jeho následného nezdaněného prodeje na našem území.  Společně s tím by podle něj utrpěla vinařská turistika, kdy by se turisté přesunuli za nezdaněným vínem např. do Rakouska.

O zrušení nulového zdanění vína se neúspěšně pokoušel v roce 2012 tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek (TOP09). Návrh se však po projednání s odbornou veřejností nedostal ani do meziresortního připomínkového řízení a byl po velké vlně odporu ministerstvem stažen. Letos v červenci schválili poslanci v prvním čtení zvýšení spotřebních daní z lihu, cigaret a dalších tabákových výrobků. Nulové sazby spotřební daně u tichého vína se to netýká.

Helena Sedláčková