Nizozemský Utrecht je rájem cyklistů

Utrecht. Každá druhá místní domácnost má tři nebo více jízdních kol.

Utrecht je čtvrtým největším nizozemským městem. A také nejrychleji se rozvíjejícím. Jeho obyvatelé denně vykonají 125 tisíc jízd na kole.

Když se vás někdo zeptá, které město byste označili za cyklistům zaslíbené, zřejmě vás mezi prvními napadne Amsterdam nebo Kodaň. To jistě není chybná odpověď. Ale těmto dvěma cyklistickým velmocem zdatně dýchá na záda Utrecht. Město v centru Nizozemska, jehož počet obyvatel se od roku 2000 zvýšil zhruba o polovinu.

Už jen tento raketový nárůst populace svědčí o tom, že se v Utrechtu zkrátka dobře žije. A není pochyb, že na tom má svůj podíl i rozvoj cyklistiky, o kterém pojednává i nový krátký dokumentární film Utrecht – planning for people, not for cars.

Kola, auta a pak zase kola

A co za cyklistickou přeměnu může nejvíce? Je to infrastruktura. Samostatné jízdní pruhy nebo parkovací plochy pro jízdní kola, to vše vedlo k tomu, že podíl individuální automobilové dopravy po městě klesl na méně než patnáct procent. Na druhé straně do sedla jízdního kola se obyvatelé Utrechtu vyhoupnou až v šedesáti procentech případů, jak uvádí portál CityLab.com.

Nahrává tomu mimo jiné skutečnost, že u hlavního vlakového nádraží mají lidé možnost zaparkovat až dvanáct tisíc bicyklů. Předchozí kapacita byla poloviční a byla zaplněna během necelých dvou let. Cyklisté na „parkoviště“ mohou zajíždět úplně stejně, jak jsme v takovýchto případech zvyklí u automobilů, a odtud pohodlně přestoupit do vlaku. A pochopitelně i naopak. Obavy, že by někdo vaše kolo odcizil, jsou zcela liché.

Přeměna ale nastala i v samotném městě. V sedmdesátých letech se po hlavní ulici vinoucí se kolem vodního kanálu, proháněla auta. Nedávno se však autostráda vrátila ke své původní podobě, kdy na ní najdeme spoustu zeleně, chodníků a vyhrazených jízdních pásů pro cyklisty. „Musíte si uvědomit, že pánem města jsou lidé, nikoli stroje,“ říká na zmíněném videu Lot van Hooijdonková, utrechtská místostarostka.

Ne vždy tak tomu ale bylo. Ještě v 50. a 60. letech minulého století bylo Nizozemsko automobilovou zemí. Podobně jako spousta jiných západoevropských států. Jenže v 70. letech si lidé začali všímat rostoucího počtu dětských obětí dopravních nehod, což vedlo k vzepětí občanského aktivismu. Lidé tak začali tlačit na politiky, aby se stále nepříznivou bilancí něco dělali. Své sehrály také ropné šoky, kvůli kterým se ceny pohonných hmot během pár měsíců zvýšily několikanásobně, a v neposlední řadě se začala zhoršovat kvalita ovzduší ve městech. Nizozemsko tak postupně začalo dávat přednost jednostopým vozidlům na lidský pohon.

Roční úspora? 250 milionů dolarů

V samotném Utrechtu dnes 98 procent domácností vlastní nejméně jedno jízdní kolo. U poloviny domácností pak najdeme tři jízdní kola nebo více. V celém Nizozemsku dnes najdeme více bicyklů než obyvatel. „I proto berou nizozemští politici cyklistiku zcela vážně,“ píše na svém blogu Mark Wagenburg, nizozemský aktivista a propagátor jízdních kol.

A co že to všechno stojí? Podle odhadů New York Times Utrecht ročně vynaloží asi 55 milionů dolarů na budování a údržbu cyklistické dopravní infrastruktury. Obyvatelé, kteří v dopravě preferují kolo, si stále stěžují na nedostatečnou kapacitu parkovacích ploch či domů, zejména je postrádají v centru města. Nicméně do roku 2030 by se tato kapacita (včetně dalších cyklostezek) měla zdvojnásobit.

Na druhé straně jsou pak nesporné přínosy toho, že obyvatelé Utrechtu upřednostňují jízdní kola. Tím největším je zlepšení kvality ovzduší. Odhaduje se, že díky tomu jsou náklady na zdravotní péči nižší asi o 300 milionů dolarů ročně. Čistý „zisk“ tak pro Utrecht a jeho obyvatele činí 250 milionů dolarů. K tomu je ještě nutno přičíst pokles počtu osob usmrcených při dopravních nehodách. „Cyklistika je tak trochu magie. Má téměř samé výhody,“ uzavřela van Hooijdonková.

-zm-