Ačkoli Německo dnes šlape jako dobře namazaný stroj, za pár let může být vše jinak. Už dnes se prý zakládá na budoucí problémy, píše The Economist.
Toto je doba politická. Americká politická scéna přináší za jediný týden více dramatických okamžiků než v minulosti během jednoho roku. Ve Francii se do sebe pustily síly globalizace a nacionalismu. Velká Británie už chodí k volebním urnám prakticky každý rok. „Německo je ale jiné. Ačkoli zde volby proběhnou už 24. září, na politické scéně panuje nezvyklý klid,“ píše prestižní The Economist.
Tamní křesťanští demokraté pod vedením Angely Merkelové se v poklidu připravují na volební vítězství, aniž by museli každému něco slibovat. Socialisté Martina Schulze to nemají vůbec jednoduché. Je pro ně výhodnější zvolit konfrontační tón, jímž by riskovali, že Merkelové přihrají další voliče, nebo být naopak smířlivější se plus minus stejným efektem?
„Martin Schulz, zdá se, zvolil nejhorší kombinaci obojího,“ tvrdí The Economist. Jeho pokusy vyprovokovat kancléřku ke střetu, například upozorňováním, že Německo není dobře připraveno migrační krizi, jen zvýrazňují Merkelové klid a rozvahu téměř zenových rozměrů. Obě strany ale zvolily slogany, které působí nevýrazně. CDU třeba volá po Německu, kde „všichni budeme žít dobře a šťastně,“ zatímco SPD hlásá, že „budoucnost potřebuje nové ideje a někoho, kdo je prosadí.“ Ostatní strany jsou sice odvázanější, ale celkově ospalý dojem z předvolební kampaně převládá.
Spokojený spánek na vavřínech
Na druhé straně to může být pro Německo dobře. Angela Merkelová celých osm let z dvanácti pohodlně vládla ve velké koalici s SPD. Až na několik málo drobností mají s Martinem Schulzem v zásadě stejný pohled na svět: otevřeni světu, přátelští k podnikání a sociálně demokratičtí. Země je stabilní a prosperuje, předzahrádky jsou plné spokojených lidí. Idylka.
Jenže usínání na vavřínech může být chyba. V delším časovém horizontu totiž Německo bude podle The Economist čelit velkým výzvám, které jeho lídry přiměje k těžkým rozhodnutím. „Příští tři až čtyři roky budou nejnáročnější od německého sjednocení,“ předpovídá podle Timo Lochocki, analytik Marshallova fondu, který žije v Berlíně.
Německo prý může být se současnou strukturou Evropské unie spokojené, jiné státy ale nikoli. Francouzský prezident Macron chce prohlubovat integraci eurozóny způsobem, který se Němcům nelíbí, protože jim sahá do peněženek. Spojené státy trvají na tom, že Německo musí zvýšit své obranné výdaje z 1,2 na 2 procenta HDP. Jenže německá veřejnost tomu příliš neholduje. Podle květnového průzkumu by jen 40 procent Němců souhlasilo s tím, aby se jejich země podílela na obraně jiného spojence v NATO, pokud by došlo na konflikt s Ruskem.
Rizika prosperity
Podle Lochockiho není úplně růžová ani hospodářská situace Německa, a to především kvůli jeho automobilovému průmyslu. Ten totiž po nedávné aféře s obcházením emisních limitů u dieselových motorů zabředl do dalšího skandálu. Tentokrát kartelového. A to není vše. Němečtí výrobci aut to prý budou mít těžké v konkurenci výrobců elektromobilů a samořiditelných vozů.
Naši západní sousedé se vyznačují také nízkou mírou investic a poměrně vysokou energetickou náročností HDP. To Německo posouvá ve světovém žebříčku digitální a infrastrukturní konkurenceschopnosti směrem dolů. Na vině je podle The Economist příliš konzervativní přístup k určitým typům nových technologií.
Němci jsou daleko více nepřátelští vůči obchodní dohodě s USA nebo velkým gigantům jako Google než Francouzi. Navzdory všem doporučením Německo také rozhodlo o snížení věku pro odchod do důchodu. Nevyužilo zlaté časy k přípravě na budoucnost. „Dobrá kondice v minulosti není zárukou úspěchu v budoucnosti,“ píše The Economist.
Otevřenost versus bezpečí
V ohrožení je také tradiční soudržnost německé společnosti. Práce na integraci více než 1,2 milionu uprchlíků, kteří do země přišli v uplynulých dvou letech, je teprve na začátku. Skutečná debata se o tom v Německu zatím nevede. Levice se tématu vyhýbá, zatímco pravice razí tradiční přístup k nově příchozím. Jen málo lidí je schopno přijít s nějakou realistickou vizí, jak problém řešit.
S tím, jak se německá společnost stala více mezinárodní, je mnohem těžší ji chránit. Nedávné teroristické útoky v Hamburku a Berlíně, spáchané migranty, kteří měli být deportováni, ale díky mezírkám v systému se tak nestalo, ukázaly závažná bezpečnostní pochybení. To přináší řadu otázek v zemi, která je z mnoha historických důvodů citlivá na permanentní státní dozor.
Horká volební kampaň však nezačne dříve než koncem srpna. Dosavadní projevy stran, jejich programy a vystoupení jejich lídrů v nejrůznějších debatách naznačují, že se nikdo těchto palčivých otázek vlastně ani nedotkne. „Tisíc nejvlivnějších lidí v Německu ale ví, že nás čekají těžké časy. A měli by to svým voličům říci a mluvit s nimi o tom,“ apeluje nejen na politiky Timo Lochocki.
-usi-
