INZERCE

Nejvyšší soud zveřejnil rozhodnutí, kvůli kterému chce NSZ změnit trestní řád

Dovolání k Nejvyššímu soudu (NS) pro extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními náleží pouze „slabší“ procesní straně, tedy obviněnému, a nikoliv státnímu zástupci. Nejvyšší státní zástupce tak může takové dovolání z těchto důvodů podat jen ve prospěch obviněného. Vyplývá to z rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia NS, které soud zveřejnil.

„Námitky extrémního nesouladu, příp. extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními jsou námitkami, které se v souladu s rozhodovací praxí Ústavního i Nejvyššího soudu, pokud jsou důvodné, dotýkají porušení základních práv obviněného jakožto jednotlivce ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny a práva na spravedlivý proces v souladu s čl. 6 Úmluvy. V případě, kdy Nejvyšší soud porušení těchto základních práv obviněného na základě namítnutého extrémního rozporu shledá, má zásah Nejvyššího soudu v rámci dovolacího řízení podklad v čl. 4 a 90 Ústavy. Uvedená základní práva však chrání obviněného, jakožto „slabší“ procesní stranu a nejvyšší státní zástupce se jich proto nemůže na úkor této „slabší“ procesní strany dovolávat, neboť pravidla plynoucí z práva obviněného na obhajobu byla stanovena na jeho ochranu“, stojí v rozhodnutí, které učinil velký senát 17. dubna tohoto roku a o kterém jako první informoval deník Právo.

Česká justice zjistila, že se toto rozhodnutí NS Nejvyšší státní zastupitelství (NSZ) snaží zvrátit novelou trestního řádu, k níž vyzvalo v rámci připomínek k návrhu skupiny poslanců v čele s Helenou Válkovou a Markem Bendou. Před takovým postupem však varoval předseda trestního kolegia NS František Púry.

Že dovolání v neprospěch obviněného z důvodu extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudu nejvyššímu státnímu zástupci nenáleží, opakovaně shledal také Ústavní soud (ÚS). Naposledy ve svém nálezu I.ÚS 2832/18 ze dne 19. února 2019, v němž rozhodoval ve věci vydavatelů pamfletu „Mein Kampf“ Adolfa Hitlera. „Námitka extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními je námitkou, která se dotýká porušení základních práv obviněného ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny a čl. 6 Úmluvy. V takovém případě má zásah dovolacího soudu podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Tato práva však chrání obviněného, jakožto slabší procesní stranu a nejvyšší státní zástupce se jich proto nemůže na úkor slabší strany úspěšně dovolat, neboť pravidla plynoucí z práva obviněných na obhajobu byla stanovena na jejich ochranu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1163/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 6 Tdo 450/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 5 Tdo 486/2017). Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvého a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Výjimečně sice může Nejvyšší soud přistoupit k zásahu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů, ale podle judikatury Ústavního soudu tak může učinit toliko v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu. Právo na spravedlivé trestní řízení nicméně nesvědčí státnímu zástupci, který podal dovolání v neprospěch obviněného,“ stojí v nálezu, jehož zpravodajem byl soudce a předseda senátu David Uhlíř.

V aktuálně zveřejněném rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia NS se připomíná, že od roku 2009 se senáty NS k takovému oprávnění nejvyššího státního zástupce stavěly různě.

K předložení aktuální věci velkému senátu, k čemuž došlo 31. října minulého roku, vyzval sám nejvyšší státní zástupce, který také ve svém dovolání popsal své důvody. Podle jeho názoru totiž právo na spravedlivý proces je obecnou hodnotou, která požívá ústavní ochrany. „Pokud je existence extrémního nesouladu v rozhodnutí v neprospěch obviněného, je zasaženo do jeho ústavně zaručeného individuálního práva na spravedlivý proces, avšak pokud svědčí extrémní nesoulad ve prospěch obviněného, nelze takové rozhodnutí považovat za spravedlivé a ústavně konformní. Podle judikatury právo na spravedlivý proces nezaručuje úspěch ve věci. Pokud tedy uplatní nejvyšší státní zástupce námitku tzv. extrémního nesouladu v neprospěch obviněného…

Celý článek si můžete přečíst v MEDIA NETWORK MAGAZÍNU.
Přístupný je pro předplatitele.

Jste-li předplatitel, přihlásit se můžete zde.Přihlásit

Chcete-li se stát předplatitelem, jděte zde.Předplatit

Petr Dimun