Nová zpráva londýnské radnice hovoří o posílení práv lidí, kteří bydlí v prázdných budovách jako takzvaní strážci majetku.
Jejich počet se v Londýně rapidně zvyšuje. Strážci majetku, kteří obývají prázdné či poloprázdné budovy jsou ale podle britské vlády umenšováni na svých právech výměnou za lacinější nájem. Vyplývá to z nejnovější zprávy londýnské radnice.
Studie byla vytvořena na základě prvního průzkumu svého druhu, který byl zaměřen na fenomén takzvaných strážců majetku, kterých podle odhadů žije v celém Spojeném království mezi pěti a sedmi tisíci. Většina z nich ale žije v Londýně. „Trend naznačuje, že se jejich počet může i v nejbližší budoucnosti zvyšovat,“ stojí mimo jiné ve zprávě.
Hlídají majetek i radnicím
Rodící se odvětví má ovšem jeden háček. Agentury, které tyto strážce vlastníkům nemovitostí zprostředkovávají, prý využívají mezery v legislativě, a tak není až tak těžké vstoupit do právního vztahu, který je prý výrazně výhodnější právě pro majitele budov. Strážci ale na podmínky pod vidinou levnějšího bydlení přistoupí.
Fenomén se zrodil v polovině 90. let minulého století v Nizozemsku. Na trhu se tenkrát objevila společnost Camelot, která jako první začala zprostředkovávat bydlení v prázdných budovách s cílem vyhnat squattery. Od té doby se tento model rozšířil i do ostatních částí Evropy, včetně Velké Británie, Irska, Belgie, Německa nebo Francie.
Britští strážci majetku platí za bydlení jen jakési „licenční poplatky“, které jsou pod úrovní tržního nájemného. Na oplátku zajišťují majiteli budovy její zabezpečení. Hlídají ji před vandaly a squattery. Někteří obývají byty v domech, které patří mezi 20 tisíc „bytů duchů“, ale většina žije v bývalých obytných komplexech, které čekají na redevelopment.
Tento byznys model bývá označován jako win-win-win. Strážci získají laciné bydlení, majitelé mají postaráno o dohled nad svým majetkem a zprostředkovatelské společnosti dostanou slušnou provizi. Ve Velké Británii se nová služba stala velmi populární u municipálních politiků. Jde totiž o výhodný způsob, jak udržet v relativně dobrém stavu prázdné a velké budovy, které mohou v budoucnu sloužit pro účely sociálního bydlení. Zpráva londýnské radnice hovoří o tom, že 24 z 33 městských částí britské metropole tento typ zabezpečení svého bytového fondu využívá. Ve veřejně vlastněných bytech takto žije po celém Londýně více než tisícovka strážců.
S tím, jak obliba strážců u radnic vzrostla, došlo také k rozmachu společností, které strážce nemovitostí zprostředkovávají. Je to prý patrné už jen z nárůstu počtu venkovní reklamy po celém Londýně. Zesilující konkurence mezi zprostředkovateli navíc vede k poklesu ceny, což ve finále opět ocení hlavně radnice.
Na hranici šedé zóny
Kritici ale tvrdí, že tento typ obchodního vztahu se pohybuje na hranici šedé ekonomiky. Strážci nemovitostí totiž podepisují licenční kontrakty namísto klasické smlouvy o pronájmu. Sian Berryová, jedna z členů vedení londýnské radnice za stranu Zelených upozornil na studii University of York, podle které nejde o nic jiného než jinou, horší, formu nájemního vztahu.
„V médiích se objevovaly články o tom, jak strážci žijí bohémskými životy ve starých nemocnicích nebo školách. Já jsem ale také slyšela opravdové hororové příběhy lidí, kteří nemají vůči zprostředkovatelům žádná práva a je s nimi zacházeno nevybíravým způsobem,“ uvedla Berryová pro portál CityLab.com.
Poukazuje přitom zejména na skutečnost, že klasický nájemník je přece jen do jisté míry chráněn regulací, která se na bydlení vztahuje. Naproti tomu strážci přistupují na podmínky, které se standardu často zcela vymykají. Zástupci zprostředkovatelských firem mají například právo kdykoli vstoupit do bytu strážce nebo jim zakazují odjet na dovolenou bez povolení.
Nelidské podmínky a návrh regulace
Zpráva rovněž upozorňuje na měnící se profil typického „strážce majetku“. Zatímco dříve šlo o kreativního člověka ve věku mezi dvaceti a třiceti lety, dnes jsou v těchto pozicích spíše lidé s nízkým příjmem všech věkových kategorií. Autoři zprávy tím chtějí říci, že zatímco dříve tento způsob života lákal lidi na získání nové zkušenosti, dnešní strážci takto žijí spíše z finančních důvodů.
Z průzkumu mezi strážci vyplynulo, že více než pětina z nich není se svým bydlením spokojena. Sedmatřicet procent se ve svém bytě potýkalo s plísní nebo vlhkostí a 55 procent nebylo schopno svůj příbytek dostatečně vytopit.
Radnice se tak ocitly mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jedné straně chtějí držet náklady na zabezpečení svých budov na nízké úrovni, na straně druhé ale mají odpovědnost za zdraví lidí, které jako strážce budov platí. Předložená zpráva proto volá po legislativní úpravu tohoto druhu podnikání, zejména pak stanovení minimálních standardů, které musí zprostředkovatel nebo majitel budovy strážcům zajistit.
-zm-
