Jaderná energetika hledá nové způsoby, jak využít svůj potenciál. Nejde přitom jen o výrobu elektřiny, ale také o teplo, které mohou jaderné elektrárny dodávat městům a průmyslu.

Když jsme loni na světové výstavě Expo v japonské Ósace představovali projekt horkovodu z Dukovan do Brna, čekal jsem zájem především od lidí z české energetiky. Nakonec mě překvapilo, jak rychle se rozhovor stočil k otázkám, které řeší energetici v řadě zemí po celém světě: Jak dostat stabilní a nízkoemisní energii z velkých zdrojů přímo do měst, která ji potřebují? A jak dekarbonizovat teplárenství, aniž bychom přenesli náklady celé změny na domácnosti a průmysl?

Po prezentaci nás oslovili zástupci firem a institucí z několika zemí, mimo jiné z Číny a Austrálie. Ukázalo se tak, že projekt horkovodu z Dukovan do Brna má i silný mezinárodní přesah. Zajímaly je technické parametry, ekonomika projektu i samotný princip využití tepla z jaderné elektrárny pro zásobování města. O projektu pravidelně mluvíme také v Bruselu a Štrasburku. Právě tam si člověk ještě výrazněji uvědomí, že horkovod Dukovany–Brno není pouze otázkou energetiky jednoho českého města.

Důvod je jednoduchý. Většina diskuse o jaderné energetice se stále soustředí na výrobu elektřiny. Přitom jaderná elektrárna produkuje také velké množství tepla. Pokud ho dokážeme efektivně využít pro vytápění města, získáváme další způsob, jak využít domácí energetický zdroj a současně snižovat spotřebu fosilních paliv.

Právě v tom podle mě spočívá jedna z nejzajímavějších vlastností projektu, který v Brně připravujeme. Nejde jen o vybudování 42 kilometrů potrubí mezi Dukovany a Brnem. Jde o změnu způsobu, jakým bude město v příštích desetiletích získávat teplo.

Dnes jsme ve výrobě tepla stále výrazně závislí na zemním plynu. To není dlouhodobě dobrá pozice. Nejen kvůli emisím, ale také proto, že cena plynu je ovlivněna vývojem na světových trzích a geopolitickou situací, kterou z pozice českého města nemáme možnost ovlivnit. Právě současný růst cen plynu v Evropě znovu připomíná, jak snadno mohou události ve světě během několika týdnů změnit podmínky, za kterých města nakupují energii. Poslední roky nám ostatně velmi názorně ukázaly, jak citelně se podobná rizika mohou promítnout až do domácností a firem.

Horkovod nám umožní tento poměr změnit. Po jeho dokončení očekáváme, že teplo z Dukovan pokryje přibližně polovinu potřeb brněnské soustavy. Využití zemního plynu by mělo klesnout z dnešních přibližně 60 procent na jednotky procent. Zbytek doplní další zdroje, například biomasa, energetické využití odpadu, kogenerace nebo další nízkoemisní technologie.

To je důležitý detail. Nechceme vyměnit jednu závislost za jinou. Smyslem celé změny je naopak vytvořit energetický mix, ve kterém se jednotlivé zdroje doplňují. Horkovod může do této soustavy přinést stabilní základ, další zdroje zase potřebnou flexibilitu a diverzifikaci.

U projektu této velikosti nemá smysl předstírat, že neexistují rizika. Musíme dokončit projektovou přípravu, získat všechna potřebná povolení, zvládnout majetkoprávní přípravu a zajistit financování. Klíčovou roli v ekonomice projektu má podpora z Modernizačního fondu, která může dosáhnout 10,5 miliardy korun. Současně musíme počítat s bankovním financováním i vlastními zdroji.

Projekt ale za poslední tři roky urazil značnou cestu. Od podpisu memoranda s ČEZ v roce 2023 jsme se dostali ke konkrétnímu trasování, projektové dokumentaci, průzkumům, povolovacím procesům a přípravě financování. Vznikla také samostatná společnost Teplárny Brno Distribuce, která bude mít na starosti distribuční soustavu a realizaci samotného horkovodu.

Pokud vše půjde podle plánu, v příštích letech se přesuneme od projektování k samotné stavbě a kolem roku 2032 by měl horkovod vstoupit do provozu.

Brno tak může být nejen příjemcem tepla z Dukovan. Může se stát místem, kde se v praxi ukáže, jak má vypadat moderní energetický ekosystém města– založený na kombinaci stabilního domácího zdroje, dalších doplňujících technologií a chytrého propojení jednotlivých částí energetiky. A zároveň může být inspirací pro další města, která hledají cestu k bezpečné, nízkoemisní a dlouhodobě udržitelné energetice.

Petr Fajmon, generální ředitel, Teplárny Brno