Bavorská metropole řeší, zda rozšíří portfolio prostředků městské hromadné dopravy. V roce 2025 by Mnichov mohl otevřít svou první visutou dráhu.
Rovinatý Mnichov jedná o možnosti doplnění městské hromadné dopravy o další prostředek. Lanovku, která nemá být pouhou turistickou atrakcí. Již tento měsíc by mnichovská radnice měla rozhodnout, zda vybuduje zhruba 4,5 kilometru dlouhou visutou dráhu. Měla by propojit dvě čtvrti na severu města, jež jsou v současnosti na zbývající část sítě hromadné dopravy napojeny nedostatečně. O záměru informoval portál CityLab.com s odkazem na regionální bavorská média.
Rozumný nápad?
Projekt má velkou šanci na úspěch, neboť jej podporují všichni důležití lidé. Starosta Mnichova, bavorský ministr dopravy, a dokonce i opoziční strany mnichovského zastupitelstva. Přesto je lanovka právě v Mnichově poněkud překvapivá. Bavorská metropole totiž platí za město, které disponuje relativně promyšlenou hromadnou dopravou. Městské lanovky navíc mají rozporuplnou reputaci. Na jedné straně jsou velmi užitečné v hornatých sídlech, jinde zase působí spíše jako slon v porcelánu.
„Proč by tedy právě v Mnichově měla být visutá dráha dobrou volbou?“ ptá se portál CityLab.com. Ve skutečnosti má i sebelepší dopravní systém své limity. Mnichovská síť metra a tramvají poskytují celkem slušné pokrytí rozlohy města, ale linky jsou víceméně koncipovány tak, aby dostaly pasažéry z okrajů do centra a zase zpět.
Takový dopravní systém určitě uvítají ti, kteří denně dojíždějí do Mnichova za prací. Naopak pro ty, kteří chtějí cestovat z jedné okrajové čtvrti do jiné, už to takový komfort nepředstavuje. Tento nedostatek do jisté míry odstraňují autobusové spoje, ale jejich velikou slabinou je rychlost, jež velmi závisí na aktuální hustotě provozu.
Zkrátí cestu na polovinu
Lanovka, o které jedná mnichovská radnice, by měla propojit dvě stanice metra ve čtvrtích Oberwiesenfeld a Studentenstadt. Přestože jsou od sebe vzdáleny jen asi 4,5 kilometru, v současném dopravním systému se přeprava z jedné na druhou mění v naprostý „žrout času“. Dnes to znamená jet metrem pět zastávek do centra, tam přestoupit a jet pět zastávek jiným směrem, což může trvat až třicet minut.
Pokud by se nad těmito dvěma mnichovskými čtvrtěmi vztyčila lanovka, cesta by se podstatně zkrátila, a to na pár minut. Visutá dráha je navíc nepoměrně lacinější, než budování a provoz jakéhokoli pozemského druhu dopravy. Přitom přepravní kapacita by byla srovnatelná s tradičními způsoby dopravy, a to kolem čtyř tisíc pasažérů za hodinu.
Výčet výhod ale nekončí. Na rozdíl od železnice nebo silnice lanovka zabírá na zemi minimum plochy. Potřebuje místo pouze na stožáry, které navíc mohou stát v těsné blízkosti stávajících silnic, aby nenarušovaly městskou zástavbu. Dovést lanovku lze prakticky kamkoli, tedy i bezprostředně k terminálům metra, aby přestupování zabralo cestujícím co nejméně času. Pokud by šlo vše podle plánu, první kabinky pro 32 osob by se mohly rozjet už v roce 2025. Cestovní rychlost by se měla pohybovat kolem osmadvaceti kilometrů v hodině.
V německých médiích se objevily také informace, že lanová dráha by měla sloužit především jako turistická atrakce. Jenže taková varianta je podle jejích navrhovatelů a podporovatelů velice nepravděpodobná. Žádné pamětihodnosti by z ní být vidět neměly. Alespoň ne z takové blízkosti, aby turisté měli důvod pomocí ní cestovat.
Evropa v lanovkových plenkách
Podobné projekty už ve světě existují, několik jich najdeme i v Evropě. Přesto starý kontinent patří k těm, kde visutá dráha coby součást městské hromadné dopravy je zatím spíše v plenkách. Například Francie momentálně pracuje na pěti městských lanovkách, které mají vyrůst mimo jiné v Marseille, Toulouse nebo Orléans. Všechny mají být v provozu do konce roku 2020. Lanovka v Brestu byla otevřena již před dvěma lety a minulý měsíc oslavila svého miliontého cestujícího.
Svou městskou lanovku má také Londýn. Jmenuje se Emirates Air Line, nese jméno svého sponzora, a zprovozněna byla v roce 2012. Spojuje břehy řeky Temže, je ale spíše známkou luxusu, než aby plnila podobný účel, jako chystaná lanovka v Mnichově či francouzských městech. Kritika směřuje především k výši provozních nákladů, které převyšují pět milionů liber ročně. Příjmy jsou sice vyšší, ale jen za cenu toho, že je visutá dráha širokým masám nedostupná.
Z mimoevropských lokací jsou nejdále v Latinské Americe. Již více než šest let mohou lanovkou cestovat obyvatelé bolívijského La Pazu, kde mají k dispozici celkem deset kilometrů, jež dohromady dává sedm různých linek. Další čtyři mají vzniknout v nejbližších letech. Další lanovky najdeme například v Chicagu, kolumbijském Mendellinu nebo v Singapuru.
-zm-
