Podle nové studie analytiků mezinárodního měnového fondu jsou malé země z hlediska nákladů na odstranění následků přírodních katastrof daleko zranitelnější než ty velké.
Malé rozvojové země jsou nesrovnatelně zranitelnější přírodními katastrofami, než velké a vyspělé státy. Dokládá to jedna z nejnovějších analýz Mezinárodního měnového fondu. Podle ní činí roční náklady související s následky přírodních katastrof v průměru 2 procenta HDP ročně. To představuje více než čtyřnásobnou sumu v porovnání s většími zeměmi.
Autoři studie, mezi nimiž je i Tao Zhang, zástupce ředitelky MMF Christine Lagardeové, zjistili, že se tato výše nákladů týká především zemí s populací do 1,5 milionu. Může za to především větší frekvence hurikánů, cyklónů či zemětřesení v těchto zemích, což je důsledek jejich nepříliš výhodně geografické polohy. Týká se to především malých ostrovních států jako například Vanuatu, Fidži, Dominica nebo Samoa.
Analýzy vychází z údajů o přírodních katastrofách v období let 1950 až 2014. Malé země tak díky nim přišly asi o 13 procent jejich HDP, zatímco ty velké zhruba o jedno procento. Zároveň se ukázalo, že zemětřesení, hurikány nebo povodně zasáhly v malých státech v průměru deset procent populace, ale ve velkých zemích jen jednoho člověka ze sta.
Změny klimatu to ještě zhorší
Data zároveň ukazují, že zhruba každé jedenácté řádění přírodních živlů způsobilo v malých státech škody do výše 30 procent HDP. Opakující se katastrofy mají závažné makroekonomické důsledky, a to nejen co do výše nákladů na odstranění škod nebo nerealizovaného HDP. V takových zemích se také daleko méně investuje, což vede k vyšší míře chudoby. Veřejné rozpočty se také potýkají s nesrovnatelně vyšší volatilitou příjmů.
Situace se ale příliš zlepšovat nemá. Podle předpovědi Mezinárodního měnového fondu je zhruba jedna třetina malých rozvojových zemí vystavena vysokému riziku extrémně negativních dopadů klimatických změn, které mají dopadnout ještě na stávající generace. Změny klimatu mají tyto země zasáhnout nerovnoměrně. Některé budou stále častěji čelit přírodním katastrofám, jiné budou změny podnebí pociťovat postupně – například v podobě stoupající hladiny světových oceánů.
Malé státy proto budou čelit stále větším ekonomickým nákladům klimatické změny, které budou přetrvávat na stále vyšší úrovni než u jejich velkých protějšků. Zasaženy budou důležité sektory národního hospodářství, jako zemědělství, turistický ruch a rybolov. To následně vytvoří tlak na ekosystémy a může to v konečném důsledku vést k vlnám emigrace, která bude mít ekonomické příčiny.
Řešení existuje
„Země ale mohou přijmout řadu aktivních kroků, které dokáží snížit lidské i ekonomické ztráty plynoucí z přírodních katastrof,“ říká Tao Zhang. Tato opatření by v sobě měla zahrnovat nejen zlepšování toho, jak záchranný systém na přírodní katastrofu reaguje, ale také kroky, vedoucí ke snížení rizika vzniku těchto ztrát a lepší připravenosti na přírodní živly.
Na úrovni hospodářské politiky se jedná především o posílení veřejných investic směřujících do předcházení následků katastrof, zlepšování managementu veřejných financí s ohledem na vytváření fondů pro krytí nákladů způsobených katastrofami, a v neposlední řadě zajištění dodatečných finančních prostředků z vnějších zdrojů.
„Naše finanční nástroje jsou v těchto případech k dispozici,“ říká Tao Zhang s tím, že několik států již pomoc Mezinárodního měnového fondu v minulosti využilo. A zmiňuje například Vanuatu, které se na Fond obrátilo v roce 2015 poté, co se přes něj přehnal hurikán Pam. Samoa pak čerpala finanční injekce od MMF v letech 2009 a 2013 a země jako například Dominica tak učinila dokonce čtyřikrát v letech 2008 až 2015.
Malé rozvojové země se již na financování dopadů klimatických změn připravují a pomalu, ale jistě tvoří rezervy. MMF ale tvrdí, že jejich fondy jsou podfinancované – ročně vygenerují asi o jednu miliardu dolarů méně než by bylo zapotřebí.
-usi-
