Mezinárodní měnový fond doporučuje zemím Latinské Ameriky větší obchodní integraci. Je to způsob, jak zvýšit jejich ekonomický blahobyt.

Země jižní a střední Ameriky jsou užší obchodní integraci nakloněny. K většímu prospěchu ze vzájemného obchodu jim mohou pomoci strukturální reformy, snížení transakčních nákladů a zvýšení produktivity. „Silnější propojení se světovými trhy povede k rychlejšímu hospodářskému růstu a zvyšování životní úrovně,“ píše se v nejnovější analýze Mezinárodního měnového fondu, která se zaměřuje právě na stupeň obchodní integrace zemí Latinské Ameriky.

Latinskoamerické země jsou tradičně závislé na vývozu komodit. Nicméně hledají cesty, jak komoditní strukturu svého exportu zpestřit. Země střední Ameriky pracují na tom, aby zvýšily přidanou hodnotu, kterou do vývozů vkládají. Podle MMF by zemím rovněž prospělo, aby se do mezinárodního obchodu více zapojovaly malé a střední firmy. Zatím mu však dominují firmy velké.

Upgrade obchodních vztahů

Některé země chtějí uzavřít nové obchodní smlouvy se svými strategickými partnery (Brazílie, Chile, Guatemala, Mexiko, Nikaragua a Trinidad a Tobago), zatímco jiné vsázejí spíše na úpravu smluv stávajících (například Kolumbie). Cílem je dostat dohody na takovou úroveň, aby odpovídaly aktuálním trendům ve světovém obchodu.

V mnoha latinskoamerických státech je užší obchodní integrace chápána jako kritický faktor pro tvorbu pracovních míst. Například Mexiko považuje svou účast v zónách volného obchodu za klíčový mechanismus, který má přímý a nezaměnitelný vliv na jeho hospodářský rozvoj. Brazílie pak zahraniční obchod vnímá jako cestu ke zvyšování své produktivity.

Na druhé straně vysoké mzdové náklady a drahá energie, malé domácí trhy a složité daňové systémy jsou hlavními příčinami, který negativně působí na konkurenceschopnost latinskoamerických zemí. „Jejich exportní výkonnost tak za jejich exportními schopnostmi pokulhává,“ píše MMF ve své zprávě.

Konkurenční devalvace národních měn a výkyvy úrokových sazeb přitom nejsou považovány za hlavní překážky růstu exportu. Výjimkou jsou země, jejichž ekonomiky jsou „dolarizované“, a tak nesou negativní dopady sílícího kursu amerického dolaru. Na druhé straně lze mezi brzdy exportu zařadit obtížný přístup k úvěrům, které jsou pro krátkodobé financování vývozy využívány. To se týká především karibských zemí.

Netarifní překážky dusí obchod

Latinskoamerické země se v mnoha případech potýkají s podobnými překážkami vzájemného obchodu jako členské země Evropské unie. I zde se totiž hojně využívají netarifní obchodní bariéry, neboť cla a kvóty jsou vlivem obchodních smluv zapovězeny. Mezi nejproblematičtější bariéry patří hygienické a technické normy.

Vedle norem se lze setkat také s nekalými praktikami typu vývozní dotace poskytované především u zemědělské produkce. „Tato opatření pak mají přirozeně negativní vliv na schopnost některých zemí uplatňovat své komparativní výhody,“ upozorňuje Mezinárodní měnový fond.

Podle MMF by se latinskoamerické země neměly tímto způsobem trestat a namísto toho věnovat svou pozornost a úsilí většímu zapojení do světového obchodu, tedy mimo region střední a jižní Ameriky. „Mělo by dojít k posílení vazeb s expandujícím asijsko-pacifickým regionem,“ doporučuje Fond.

Využít příležitost

Ve středně- a dlouhodobém horizontu je zde totiž šance zvýšit vyváženou přidanou hodnotu. Obchod s rozvinutými zeměmi má větší potenciál k rychlejšímu hospodářskému rozvoji latinskoamerických zemí. Už jen proto, že mohou dovézt vyspělé technologie, pomocí nichž lze opět zvyšovat přidanou hodnotu. Latinská Amerika by měla podle MMF příležitostí k obchodu s rozvinutými zeměmi využít co nejdříve, neboť ve světě začínají sílit protekcionistické nálady.

Proto by se země Latinské Ameriky měly také zabývat zjednodušením ekonomické integrace mezi sebou. MMF zmiňuje, že vzájemné obchodní vztahy jsou zatížené mnoha bilaterálními obchodními dohodami, které pak celý hospodářský prostor znepřehledňují a zbytečně komplikují. Středoamerické a jihoamerické státy mají proto ve větším měřítku postupovat společně.

Při tom všem ale také nelze zapomínat na budování páteřní infrastruktury, bez které lze obchodovat jen velmi obtížně. MMF upozorňuje zejména na nedostatečně rozvinutou silniční a železniční síť. Současně ale vyzdvihuje plány Brazílie a Mexika tuto neutěšenou situaci řešit a výrazně tak snížit dopravní náklady.

-usi-