Nová zpráva OSN radí městům, jak akumulovat finanční zdroje pro svůj rozvoj. Kromě standardních nástrojů poukazuje také na efektivní mezinárodní spolupráci.
Vylepšit finanční situaci měst, zejména v těch nejméně rozvinutých zemích, je „globální rozvojový imperativ,“ říká s odkazem na nedávnou zprávu Organizace spojených národů portál Citiscope.org. Města podle OSN potřebují využít nové příležitosti, jak získat finanční zdroje proto, aby byla schopna čelit rapidnímu růstu populace, klimatické změně, nebo aby dokázala zlepšit úroveň veřejného zdraví.
Zpráva OSN nabízí municipálním lídrům hned několik možností, jak zajistit zdroje pro investice do rozvoje měst. „Lokální zdroje v nejméně rozvinutých zemích jsou nedostatečné pro zajištění potřebného rozvoje,“ píší autoři zprávy.
Vyvážené rozpočtové určení daní
Základním nástrojem pro získání potřebných financí je mobilizace příjmů lokálních rozpočtů. Města by podle studie měla hledat způsoby, jak efektivně vyvážit daně a poplatky, plynoucí přímo do municipálních rozpočtů s těmi, které putují nejprve do centrálního rozpočtu a poté jsou případně přerozdělovány skrze systém, který u nás známe ze zákona o rozpočtovém určení daní.
S tím souvisí také fiskální decentralizace. OSN doporučuje nastavit rozpočtové určení daní tak, aby byly daně a poplatky svázány s místem, kde obec či město poskytuje nějaký veřejný statek nebo veřejnou službu. Přitom by mělo být respektováno několik principů, na základě kterých lze příjmovou stránku místních rozpočtu efektivně posílit. Jde například o adekvátnost, stabilitu, rovnost nebo politickou či fiskální proveditelnost.
Výše uvedené principy jsou v rozvinutých ekonomikách známé a obecně respektované a rozpočtové soustavy bývají na jejich základě prakticky konstruovány. Zpráva OSN přesto nabízí další možnosti, jak potřebné finanční zdroje zajistit.
Dlouhodobé finance: PPP a dluhopisy
V oblasti dlouhodobého financování investic studie zmiňuje PPP projekty. Ačkoli česká zkušenost s nimi není příliš dobrá, ve světě jde o celkem standardní zdroj pro veřejné investice, kdy je soukromý subjekt výměnou za určitou formu a výši provize financuje. Aby systém fungoval, veřejné instituce musejí za investory přicházet s dobře připravenými projekty.
Jiný způsob pro získávání dlouhodobých finančních zdrojů je emise municipálních dluhopisů. Ve světě najdeme řadu různých přístupů k tomuto druhu financování. Zatímco ve Spojených státech se obce a města vydávání dluhopisů nebojí, Kanada nebo Indie se drží zpátky. V USA dosahuje objem emitovaného municipálního dluhu 3,8 bilionu dolarů, což představuje přes 22 procent amerického HDP, v Číně je to dokonce více než čtvrtina tamního HDP. Kanada je v tomto ohledu naopak značně střízlivější, když její municipální dluhopisy nedosahují ani tří procent HDP.
Zpráva ale před mohutnou emisí lokálních dluhopisů varuje a jako memento uvádí Peking. Jeho rozvoj v prvních letech tohoto století vedl k obrovské dluhopisové explozi. Peking jich do roku 2015 vydal za zhruba devadesát miliard dolarů (1,9 bilionu korun).
Fondy a mezinárodní spolupráce
Autoři studie také zmiňují další možnosti pro financování investic. Mezi nimi uvádějí například municipální rozvojové fondy, které mohou být financovány jak z lokálních rozpočtů, tak z rozpočtu centrální vlády, ale i ze soukromých zdrojů. Municipální rozvojový fond pak funguje jako běžný fond, který známe z kapitálového trhu, jen s o něco menším rizikem.
Města by podle autorů zprávy OSN neměla opomíjet také mezinárodní spolupráci. Ta může mít mnoho podob, od sdílení znalostí a zkušeností, přes technickou asistenci až po přímou finanční pomoc. Přitom není nikde psáno, že rozvinuté země musejí pomáhat těm méně rozvinutým nebo dokonce rozvojovým. Praxe ukazuje, že mezinárodní spolupráce může dost dobře probíhat i mezi městy různých rozvinutých zemí stejně jako mezi městy zemí rozvojového světa.
Mezinárodní spolupráce měst a obcí dosáhla v roce 2015 hodnoty přes 41 miliard dolarů (902 miliard korun) s tím, že se v posledních letech každoročně zvyšuje o 3 až 5 procent. Největší část pomoci v rámci mezinárodní spolupráce (75 procent) putuje do středně rozvinutých zemí. Dalších 23 procent si v roce 2015 ukrojila města z rozvojových zemí a zbytek připadal na municipality v zemích rozvinutých.
-usi-
