„Trhy dokáží zůstat iracionální déle, než vy solventní.“
To řekl John Maynard Keynes o investování a jeho slova platí dnes stejně jako tehdy. Snažit se načasovat trh je úloha šílencova. Zvláště, je-li zachvácený spekulací.
Tržní bubliny máme tendenci si spojovat s moderní dobou, ale jejich rodokmen je daleko starší. Už naši předkové před mnoha staletími měli tendenci podléhat davové psychóze a vstupovat se svými těžko vydělanými penězi do stále se zrychlujícího spekulačního kolotoče.
Jedna taková příhoda se odehrála v protestantském Nizozemí 17. století. Holanďané patřili mezi průkopníky globálního kapitalismu – takže si jako jedni z prvních na vlastní kůži vyzkoušeli i jeho negativní stránky. Šlo přitom o nevinné květiny.
Nové varianty a odrůdy tulipánů spolu soutěžily nejen krásou, ale i jmény. Když už bohatý zákazník něco kupuje, musí mít pocit exkluzivity. A tak začaly vznikat odrůdy jako Vicekrál, Věčný vítěz (Semper Augustus), Alexandr Veliký, Admirál, Generál atd. Někteří pěstitelé pojmenovávali – s vrozenou skromností – nové odrůdy po sobě, tak přišel na svět například Admirál van der Eijck. Soutěž se stupňovala a nakonec vyvrcholila bombastickými jmény jako Admirál Admirálů a Generál Generálů.
Exkluzivní zboží musí mít také exkluzivní cenu. Jedním ze způsobů, kterým se pěstitelé mohli zapsat do povědomí kupců, byla právě přemrštěná cenovka. Tím se z cibulek tulipánů začalo pozvolna stávat něco jako alternativní měna. V roce 1633 zaznamenaly úřady ve městě Hoorn, že při prodeji domu zaplatil kupující jeho cenu několika cibulkami vzácných odrůd tulipánů. To bylo varovné znamení, ale pravé šílenství a krize měly teprve přijít.
Do obchodu s exotickými květinami se pouštělo čím dál více lidí, včetně těch, kteří o nich nic nevěděli. Na kupce, který by si nakoupené tulipánové cibulky vysázel ve své zahradě, se začalo zapomínat. Tulipány už se nakupovaly a prodávaly jen kvůli zisku. „Rychlý prachy“ v Rembrandtově éře měly podobu pokoutních květinových burz v hospodách.
Původně zdravý obchod s květinami nabýval čím dále nebezpečnějších rysů. Pěstitelé zjistili, že větší cibulky mají větší pravděpodobnost přežití, takže cena se začala odvíjet od hmotnosti cibulky (dříve se počítala na kus). Jenže cibulka v zemi roste, takže pouhým zasazením v září mohl její majitel vydělat do příštího roku třeba dvojnásobek svého vkladu. Trvale rostoucí aktivum, to zní zajímavě v každé době. Zvláště, pokud roste „samo od sebe“. Čím dál méně cibulek končilo u koncových zákazníků. Obíhaly už převážně jen mezi obchodníky, kteří si říkali floristé.
Co myslíte, jak to skončí? Asi už všichni tušíte. Jak ale k celé věci došlo, jak se vyvíjela a co po ní zůstalo, to je mnohem delší vyprávění.
Příběhem Květiny nad zlato začíná kniha Mariana Kechlibara „Zapomenuté příběhy“, sbírka dvanácti článků z historie světa.
Není třeba dlouho bádat nad otázkou, proč je Marian Kechlibar jeden z nejčtenějších bloggerů českého webu. Jde vždycky k věci, nežvaní, nepředstírá, je výtečně informovaný a je mu jedno, jestli ho bude někdo chválit nebo mu bude spílat. V neposlední řadě na tom má zásluhu i jeho suchý humor. Ten je mu průvodcem i při procházce po zapomenutých zákoutích historie. Když pak Kechlibar do těch koutů posvítí, doslova to zajiskří a našinec si řekne: sakra, tohle se mě týká.
A čte dál.
Ondřej Neff
https://kechlibar.net/produkt/zapomenute-pribehy/?wpam_id=5
