Dlouhá léta jsme byli zvyklí na to, že obrovské objemy mezinárodního kapitálu proudily do Číny. Hlavním faktorem byla levná pracovní síla a relativně příznivé prostředí pro podnikání. Je to však stále pravda nebo se časy mění? Co když je pro investory atraktivnější Indie? Bill Greiner, hlavní investiční stratég Mariner Holdings a přispěvatel listu Forbes v tom má jasno.
Bill Greiner se na úvod svého zamyšlení rozplývá nad překvapivě krásnou krajinou severního indického státu Kašmír, aby vzápětí dodal, že „ekonomická krajina je rovněž pro mnoho lidí překvapivá.“
Pravda je prý taková, že Indie stojí před mnoha kulturními, politickými a ekonomickými výzvami. Když se však podíváme detailněji, zjistíme, že potenciál ekonomického a sociálního rozvoje, který tato země skýtá, je úžasný. „Pojďme se krátce na tu indickou ekonomiku ´mrknout´,“ vyzývá Greiner.
Indie je druhá nejlidnatější země světa s přibližně 1,25 miliardou obyvatel. Pro srovnání, jde o 92 % populace čínské a téměř čtyřnásobek populace Spojených států. Jinými slovy, každý čtvrtý pozemšťan je Ind.
Z demografického hlediska je Indie velmi komplexní zemí. Tvoří ji téměř 2000 různých etnických skupin. Kojenecká úmrtnost (úmrtnost do jednoho roku věku) se snížila z 7,2 % v roce 1998 na 4,3 % v roce 2014 (kojenecká úmrtnost v USA je 6,2 %). Indická populace do roku 1990 narostla o 44 %, zatímco ta čínská ve stejném období jen o 19 % a obyvatel USA je o 26 % více, než tomu bylo před 25 lety.
Indie byla dlouhá léta britskou kolonií a v roce 1947 získala nezávislost. Jako „otec zakladatel“ nezávislého indického státu je všeobecně uznáván Mahátma Ghándí, který má v historii země stejné místo jako George Washington v historii americké. Vliv Velké Británie je ale stále přítomen. Můžeme na něj natrefit například v ústavě. Forma indického státního zřízení je velmi podobná tomu britskému. Konají se zde pravidelně svobodné volby. Existuje zde tradiční dělba moci na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní. Smlouvy jsou závazné. Byznys se zde řídí zvykovým právem, které je velmi podobné britskému či americkému. Jde daleko více o zemi, kde vládne právo, než o zemi, kde vládne právo silnějšího.
Hospodářská výkonnost
Indická ekonomika je desátá největší na světě. Nicméně v přepočtu na obyvatele dosahuje tamní HDP jen 1625 dolarů (podle parity kupní síly). Indie je řazena k zemím tzv. „emerging markets“. Jde o zemi sice chudou, ale její hospodářský růst, zejména v posledních letech, je velmi silný (v prvním čtvrtletí roku 2015 vzrostl HDP o 7,5 %).
Jednou z největších překážek, kterým Indie čelí a které ji omezují ve větším rozvoji, je kastovní systém. Ten vytváří mezi lidmi určitou třídní hierarchii založenou na duchovním vývoji. Dosud je velmi obtížné pro členy nižší kasty dostat se do kasty vyšší. Je to věc, s níž indičtí politici bojují již od dob Ghándího. A je to jeden z největších problémů Indie.
Co se týče vzdělanosti, 75 % obyvatel je gramotných, zatímco před 35 lety byl podíl gramotných jen 45 %. V Indii nalezneme téměř 34 tisíc vysokých škol a univerzit. V roce 1990 to bylo jen 7,5 tisíce. Indický systém vyššího vzdělání je třetí největší na světě (za USA a Čínou). V zemi se vyšší vzdělání velmi cení a vláda je ochotna vkládat do vzdělávacího systému nemalé prostředky. To samozřejmě velmi zvyšuje indický potenciál hospodářského růstu.
Vývoj v posledních letech
V letech 2011 až 2013 ekonomický růst mírně zpomalil ze 6,5 na 4,4 %. V roce 2014 se v Indii konaly parlamentní volby, které do premiérského křesla vynesly Narenda Modiho. Modi je považován za nejsilnějšího předsedu vlády v indické historii. Jeho vláda je daleka socialistické „rozdávačné“ politiky, ale soustředí se na celkový ekonomický růst země. Mnozí v tom vidí historickou příležitost pro Indii k ekonomickému a sociálnímu rozvoji a, což je možná ještě více důležité, vzestupu silné střední třídy, která by mohla skoncovat s kastovním systémem. Bude to pro Indii sice dlouhá a strastiplná cesta, ale taková šance pro dlouhodobý svižný hospodářský růst se nemusí opakovat.
Indie nebo Čína?
Na závěr tedy porovnejme ekonomický výhled a zhodnoťme investiční příležitosti v Indii a Číně. Obě ekonomiky rostou v poslední době zhruba stejně. Čínský růst však zpomaluje, zatímco ten indický zrychluje. Obě země jsou velkými dovozci ropy, takže aktuální propad jejích cen může ekonomickému růstu obou zemí pomoci.
Z hlediska struktury HDP se Indie méně spoléhá na průmysl než Čína (30 % Indie, 49 % Čína). Indie je ale více zemědělská než Čína (18 % Indie, 11 % Čína). To nás dovádí k myšlence, že pokud se do Indie investuje správně a zafunguje liberalizace obchodu, indické zemědělství je schopné stát se efektivnějším a produktivnějším, což ještě urychlí nárůst bohatství země.
Indická pracovní síla se bude dohledné době zvětšovat zhruba stejným tempem, jakým roste indická populace. Zatímco čínská pracovní síla se bude spíše zmenšovat. Čínská populace totiž začíná díky politice jednoho dítěte pomalu stárnout. A i když se tato politika přehodnotí, bude poměrně dlouho trvat, než se trend obrátí.
A konečně, Indie a Čína nejsou příliš podobné v oblasti transparentnosti a spolehlivosti v dodržování dohod. Čína je stále země, kontrolovaná komunisty bez svobodných voleb. Je to země jedné strany a tomu je stále vše podřízeno. Když investor umístí svůj kapitál v Číně, stále je zde riziko, že mu bude zkonfiskován, protože dohody samy o sobě, mají jen malou váhu. Na druhé straně Indie je země, kde vládne právo, založené na tom britském zvykovém. Dohody se ctí a soukromé vlastnictví je garantováno.
Letos se očekává, že indická ekonomika poroste o 8,5 %. Pokud se to podaří, a bude dařit opakovaně, a budou-li historické sociální bariéry odstraněny, má indická ekonomika na to, stát se tygrem, který „začne řvát“. „Pokud bych byl postaven před volbu, kam umístím svůj kapitál, řekněme, na 10 let bez jakékoli možnosti tu investici kdykoli zlikvidovat, nemám co řešit. Zdravím tě, Kašmíre,“ zakončuje svou krátkou analýzu Greiner.
Celý původní text naleznete zde.
-usi-
