Dva bývalí favorité ztrácejí, šanci postavit první menší modulární reaktor v Česku zřejmě dostane někdo jiný. Americký NuScale Power se stává po zprávě o krachu na stavbu elektrárny v Idaho Falls outsiderem soutěže, šanci konsorcia GE Hitachi snižuje technologie varného reaktoru. Rostou naopak šance společností Westinghouse a EDF.
Takové jsou informace, které Ekonomický deník v posledních týdnech „posbíral“ od osob pohybujících se v oboru jaderné energetiky. Manažeři a experti společností Westinghouse, EDF a KHNP opakovaně navštěvují Česko v souvislosti se soutěží na dodávku velkých bloků do Dukovan a Temelína. Při této příležitosti aktivně nabízejí také své modely menších modulárních reaktorů. Právě teď, když si ČEZ vzal pauzu na posouzení nedávno převzatých nabídek na velké bloky, je hodně živo okolo těch menších.
Jak jsme již dříve informovali, společnost ČEZ má ambici postavit do roku 2045 malé modulární reaktory (SMR) o výkonu až 3000 megawattů. Termín „malé“ je tu poněkud zavádějící, spíš je ve hře pořízení zhruba deseti středně výkonných reaktorů s výkonem okolo 300 megawattů. První z nich by mohl zahájit provoz v Temelíně už v roce 2032, tvrdí ředitelka útvaru rozvoj SMR ve společnosti ČEZ Silvana Jirotková. V prostředí české energetiky je však tento termín považován za nereálný, spíše to bude až okolo roku 2035.
NuScale a trapas v Utahu
ČEZ má v plánu vybrat dodavatele technologie SMR do poloviny příštího roku. Jak ČEZ již dříve uvedl, mezi možné partnery patří společnosti GE Hitachi, NuScale Power, Holtec International, Rolls-Royce SMR, Westinghouse, EDF/Framatome a KHNP/KEPCO. Nedávné zprávy však značně zamíchaly pozicemi uchazečů.
Americký startup NuScale Power byl dlouho považován za hvězdu oboru. Jenže zhruba před rokem se vše pokazilo. Zákazníci ze státu Utah, kteří měli slíbenou elektřinu z plánované elektrárny v Idaho Falls za 58 dolarů za megawatthodinu, dostali méně výhodnou nabídku: 90 až 100 dolarů za MWh. Odběratelé rychle ztratili zájem (připomeňme zde, že cena elektřiny v USA je výrazně nižší než v zemích EU) a na počátku listopadu byl celý projekt zrušen.
Mohlo by vás zajímat
NuScale Power následně vydal reakci, že se nic tak hrozného neděje a že má stále zájemce o stavbu modulárních reaktorů ve Spojených státech, Polsku a Rumunsku. Poněkud temněji to vidí analytická skupina Iceberg Research, která upozorňuje na nesrovnalosti u veřejně obchodovaných firem. Iceberg Research v říjnu uvedl, že NuScale už má peníze jen na 15 měsíců provozu. Zpochybnil také nedávno oznámený projekt na umístění reaktorů NuScale o výkonu až 1848 MW u plánovaných datových center v Ohiu a Pennsylvánii; ten je prý podezřelý, možná až „fejkový.“
Americko-japonský podnik GE Hitachi si na nezájem potenciálních zákazníků o svůj 300megawattový reaktor BWRX nemůže stěžovat. Vedle čtyř plánovaných bloků v Kanadě má vážné zájemce v Polsku, Švédsku, Estonsku i dalších zemích. Jeho slabinou je technologie varného reaktoru, se kterým je v Česku málo zkušeností. To limituje účast českých podniků na výstavbě. Jistou roli mohou sehrát i psychologické bariéry; havarovaný reaktor v Černobylu také patřil do kategorie varných reaktorů.
Zaspali, a o to víc se teď snaží
Rostou tak šance společností, které nejprve „zaspaly dobu“ a teď vyvíjejí extrémní úsilí dohnat zpoždění, aby uspěly na trhu menších reaktorů. Jistě tak nebude náhoda, že Westinghouse na sociálních sítích – a jeho reprezentanti na odborných konferencích – intenzivně propagují 300megawattový reaktor AP300. Ten konstrukčně vychází z velkého reaktoru AP1000, s nímž Američané soutěží o stamiliardovou zakázku v Dukovanech.
Šéf české pobočky Westinghouse Petr Brzezina se modulárnímu reaktoru AP300 důkladně věnoval na říjnové konferenci Jádro – Nové jaderné zdroje. Licenční proces ve Spojených státech chce Westinghouse podle Brzeziny stihnout do roku 2027, aby okolo roku 2030 mohl začít 300megawattové reaktory nabízet případným zájemcům. „Délka výstavby nepřekročí tři roky a hlavní budova nezabere víc než plochu jedné čtvrtiny fotbalového hřiště,“ uvedl Brzezina ve svém vystoupení.
Koncern EDF s technologickou dceřinou firmou Framatome věnuje velkou pozornost reaktoru Nuward; francouzská vláda na jeho vývoj vyhradila částku 500 milionů eur. Jedná se o blok o výkonu 340 MW tvořený dvěma propojenými 170MW reaktory. Cílem je začít stavět první blok v roce 2030, a to v areálu některé ze stávajících jaderných elektráren ve Francii. Spuštěn do provozu by mohl být o tři roky později.
Francouzi se zřejmě drží hesla „těžko na cvičišti, lehko na bojišti.“ Posuzování navrženého reaktoru Nuward totiž provádějí tři úřady, které mají pověst nejpřísnějších regulátorů v Evropě: francouzská Autorité de Sûreté Nucléaire (ASN), finský Úřad pro radiační a jadernou bezpečnost (STUK) a český Státní úřad pro jadernou bezpečnost (SÚJB).
„Předchozí fáze úspěšně odhalila rozdíly v přístupech regulátorů k hodnocení nového designu a naznačila projektantům možná úskalí v licencování. Nová fáze se má zaměřit na další bezpečnostní témata a oblasti, které dosud nebyly hodnoceny, například požadavky na kontejnment či architekturu systémů kontroly a řízení,“ uvedl SÚJB k průběhu posuzování reaktoru Nuward.
Nemohou zklamat, jen překvapit
Zbývající tři společnosti patří tak trochu do kategorie „nemohou zklamat, jen překvapit.“ Holtec International je považován za ryze americkou společnost a má tudíž silnou podporu tamní vlády. Neméně silnou podporu poskytuje britská vláda koncernu Rolls-Royce; jeho plánované bloky o výkonu 470 MW jsou nejvýkonnější ve své skupině. Korejský reaktor iSMR naopak patří se 110 MW k těm nejmenším.
Pro zajímavost lze dodat, že souběžně s výběrem v Česku hledají dodavatele menších reaktorů také ve Velké Británii. Tamní vláda na počátku října zařadila na shortlist relevantních uchazečů společnosti EDF, GE-Hitachi, Holtec, NuScale Power, Rolls Royce SMR a Westinghouse Electric Company. Okruh zájemců je tedy v obou zemích prakticky stejný.
David Tramba
