Probíhající blokáda Hormuzského průlivu a sílící útoky na Báb-al-Mandab odkrývají slabé stránky obranyschopnosti Unie. Vysoká představitelka EU Kaja Kallasová potvrdila, že mise Aspides nemá dostatek vojenských plavidel ani vzdušných sil k zajištění klíčových obchodních tepen. Zatímco blok čelí tlaku na posílení přítomnosti ve světě, naráží zároveň na vlastní limity.
Hlavní evropská námořní mise v Rudém moři trpí nedostatkem prostředků, musela otevřeně přiznat i Kaja Kallasová, vysoká představitelka EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.
Hrozby vzrostly
Operace Aspides – zahájená v únoru 2024 s cílem doprovázet obchodní plavidla, monitorovat hrozby a chránit komerční lodní dopravu v oblasti Rudého moře, Adenského zálivu a částí Arabského moře – byla koncipována tak, že vyžaduje nasazení minimálně deseti válečných lodí. Evropská mise ale takovým počtem plavidel v současnosti nedisponuje. A námořní hrozby přitom v celé oblasti vzrostly.
„Operace potřebuje více námořních i vzdušných prostředků, aby mohla čelit zvýšené míře hrozeb v regionu,“ řekla Kallasová novinářům v sídle delegace EU v New Yorku. Tiskovou konferenci uspořádala poté, co předsedala jednání ministrů zahraničí EU (a „některých partnerů“) na okraj 81. zasedání Valného shromáždění OSN.
Hormuzský průliv je uzavřen
Upozornila, že Hormuzský průliv je uzavřen. Průliv Báb-al-Mandab, který spojuje Rudé moře s Adenským zálivem, je také ohrožován útoky Húsiú. „Situace je nyní ještě vážnější, neboť jsme svědky častějších útoků. Předpokládám, že k provedení mise je potřeba více než deset lodí, ale tolik jich momentálně nemáme,“ uvedla.
Útoky Húsíů, jichž se dopouští jemenská povstalecká skupina podporovaná Íránem, podle Kallasové podkopávají globální ekonomiku. Pokud dojde k zablokování tří klíčových námořních bodů (Hormuzský průliv, Báb-al-Mandab a Černé moře), dopady se přenášejí „daleko za hranice daných regionů“. Rozpor mezi mandátem mise a dostupnými prostředky představuje v malém měřítku obraz širšího problému, kterému evropský blok čelí v oblasti obrany.
Evropské ambice ve světě
Program Kallasové byl přitom v New Yorku ambiciózní. Věnovala se ruské válce proti Ukrajině, Blízkému východu, globální potravinové bezpečnosti, námořní bezpečnosti a budoucnosti multilateralismu. Na všech těchto frontách dávala najevo evropskou solidaritu.
Pokud jde o protiruské sankce, trvala na tom, že se postoj Unie nezměnil. Režim sankcí souvisejících s Ukrajinou (nejrozsáhlejší sankční systém bloku, zahrnující zhruba šest tisíc subjektů a osob) čekalo prodloužení platnosti a v této věci probíhala interní jednání.
Některé členské státy vznesly námitky proti konkrétním položkám na sankčním seznamu. Kallasová to nepopírala, ale interpretovala to spíše jako součást procesu než jako rozkol. „Nic se nezměnilo,“ prohlásila.
EU souběžně prodlužovala stávající opatření a připravovala nový balíček sankcí zaměřený na ruský vojensko-průmyslový komplex a takzvanou stínovou flotilu.
Koordinovaný tlak
Uvítala přijetí sankčního zákona, jehož autorem byl zesnulý americký senátor Lindsey Graham a který podepsal prezident USA Donald Trump. Argumentovala tím, že nejúčinnější je koordinovaný tlak.
„Když zavádíme sankce společně s našimi partnery z USA a Spojeného království, jsou nejúčinnější. A to včetně sekundárních sankcí,“ uvedla. Na dotaz, zda by Trump mohl využít nové pravomoci v oblasti cel, které zákon zavádí, proti evropským partnerům, odmítla reagovat. „Doufám, že to není pravda,“ řekla.
Zvláštní tribunál pro Ukrajinu
Kallasová vyzvala také ke zřízení zvláštního tribunálu pro zločin agrese proti Ukrajině a zdůraznila, že odpovědnost nelze uplatňovat selektivně. Novinář z listu Arab News se zeptal, proč EU neusilovala o podobný mechanismus v případě Pásma Gazy. A zda skutečnost, že evropský blok udržuje vztahy s Izraelem, nepředstavuje právě tu selektivitu, před níž varovala.
Ve své odpovědi poukázala na právní rozdíl. Zločin agrese (útok jednoho státu na druhý) nelze v rámci stávajících mezinárodních mechanismů, včetně Mezinárodního trestního soudu (ICC), stíhat u úřadujících představitelů států. Zvláštní tribunál pro Ukrajinu tuto konkrétní mezeru zaplňuje. Válečné zločiny naopak spadají do stávající působnosti ICC. „Pokud to bude fungovat – a doufejme, že se nám to podaří rozběhnout – mohlo by to sloužit jako dobrý příklad i pro ostatní,“ uvedla.
Závěrečná výměna názorů na tiskové konferenci vystihla podstatu celého jednání. Jeden z novinářů poukázal na to, že Evropa není v otázce reformy Rady bezpečnosti OSN jednotná, a zeptal se, zda právě nalezení společného evropského hlasu není úkolem Kallasové. Šéfka evropské diplomacie v reakci na to obezřetně, byť s mírným napětím, hájila nedokonalou jednotu. „Je velmi populární mluvit o věcech, v nichž nejsme jednotní. Ale ve skutečnosti existuje mnoho věcí, na kterých se v Evropské unii shodneme,“ uvedla.
