Je Česká republika rovnostářská? Oproti zbytku Evropské unie nikoli

Každý šestý zaměstnanec v Evropské unii vydělává poměrně málo peněz, tedy aspoň ve srovnání se svými spoluobčany. V České republice jsou nůžky mezi vysokými a nízkými platy rozevřeny ještě šířeji.

Kdo hledá jasnou souvislost mezi bohatstvím společnosti a příjmovou (ne)rovností, bude zklamán. Poměrně soudržné jsou například Švédsko, Belgie nebo Finsko, ale taky Portugalsko a Španělsko. Relativně hodně nízkopříjmových zaměstnanců pracuje v Lotyšsku, Rumunsku a Litvě, ale rovněž v Německu nebo Irsku. Česká republika je v tomto ohledu věrná svojí geografické poloze, nachází se blízko středu, ale přece jenom máme blíže k chudším a příjmově rozděleným společnostem.

Za výplatu koupíme 3x méně než Dánové a 2x více než Bulhaři

Svoje výdělky můžeme poměřovat nejjednodušeji v absolutních číslech, podle počtu peněz převedených do stejné měny. Ale reálnější obraz získáme, když zohledníme ceny v místních obchodech. Například rozdíl mezi Českou republikou a Německem potom vyjde mírnější, protože tuzemské produkty a služby jsou převážně levnější, než za našimi západními hranicemi.

Statistický úřad Evropské unie (Eurostat) pro tento účel přepočítává platy a ceny na takzvaný standard kupní síly (Purchasing Power Standards – PPS). A abychom byli ještě blíže všednodennímu lidskému životu, namísto tradičního aritmetického průměru kalkulujme s mediánem, který rozděluje populaci přesně na bohatší – a chudší polovinu (například v řadě čísel 1, 2, 3, 4, 100 je mediánem 3).

Tak třeba prostřední dánský zaměstnanec (lépe ohodnocený než polovina Dánů a hůře oceněný než druhá polovina Dánů) za hodinu vydělá 18,5 PPS, prostřední český zaměstnanec dostane rovných 7 PPS a prostřední bulharský zaměstnanec skromných 3,6 PPS. Jinými slovy, za svoji hrubou mzdu si našinec koupí skoro třikrát méně, než typický obyvatel Hamletova království a dvakrát více než obyvatel balkánského státu.

Rozhodují zkušenosti a vzdělání, teprve potom pohlaví

Eurostat vymezil hranici pro nízký příjem jako 2/3 hrubé střední hodinové mzdy v domovském státě. Tolik nebo méně vydělává 17,2 % zaměstnanců v Evropské unii a 18,7 zaměstnanců v České republice. Zastoupení nízkopříjmových pracovníků porovnejme ještě v různých skupinách podle typu smlouvy, věku, dosaženého vzdělání a pohlaví:

  • Podle smlouvy: 31,9 % na dobu určitou a 15,3 % na dobu neurčitou
  • Podle věku: 30,1 % mladších 30 let a 20,1 % starších 60 let, kolem 14 % ostatních
  • Podle vzdělání: 28,2 % s nižším než středoškolským, 20,9 % se středoškolským nebo vyšším odborným a 6,4 % s vysokoškolským
  • Podle pohlaví: 21,1 % žen a 13,5 % mužů

Vidíme, že poměrně málo peněz dostávají spíše lidé nezkušení a nevzdělaní, mající smlouvu na dobu určitou. Menší rozdíl rozděluje muže a ženy, které jsou podle očekávání slabší.

Hodinové výdělky a podíl nízkopříjmových zaměstnanců v EU

V následujícím přehledu srovnáme hrubou hodinovou mzdu nejdříve v eurech, potom ve standardu kupní síly (PPS) a nakonec poměříme podíl nízkopříjmových zaměstnanců, kteří vydělávají méně než 2/3 prostřední vnitrostátní mzdy (2/3 mediánu).

Česká republika vychází soudržněji než Slovensko, Německo nebo Polsko, ačkoli máme nižší minimální mzdu. Na velkou většinu tuzemských zaměstnanců se ovšem podle Sbírky zákonů vztahují vyšší sazby takzvané zaručené mzdy, jejíž nejvyšší úroveň (pro nejnáročnější povolání) je dvojnásobkem minimální mzdy.

 

Stát Mzda v eurech Mzda v PPS Podíl nízkopříjmových
Švédsko 18,5 14,5 2,6
Belgie 17,3 15,4 3,8
Finsko 17,2 13,9 5,3
Dánsko 25,5 18,5 8,6
Francie 14,9 13,3 8,8
Itálie 12,5 12,3 9,4
Lucembursko 18,4 15 11,9
Portugalsko 5,1 6,3 12
Španělsko 9,8 10,8 14,6
Rakousko 14 12,6 14,8
Malta 8,5 11,2 15,1
Celá EU 13,2 17,2
Maďarsko 3,6 6,5 17,8
Bulharsko 1,7 3,6 18,2
Nizozemsko 16 14,5 18,5
Slovinsko 7,3 9,1 18,5
Česká republika 4,6 7 18,7
Slovensko 4,4 6,5 19,2
Kypr 8,4 9,7 19,3
Spojené království 14,8 12,9 21,3
Irsko 20,2 18,4 21,6
Německo 15,7 15 22,5
Estonsko 4,9 6,6 22,8
Polsko 4,3 7,4 23,6
Litva 3,1 5,1 24
Rumunsko 2 4 24,4
Lotyšsko 3,4 5 25,5

Zdroj: Statistický Úřad Evropské unie (Eurostat), data jsou za rok 2014, zveřejněny nebyly údaje pro Řecko a Chorvatsko.

 

Petr Woff