Generální ředitelství cel podle NSS nediskriminovalo autoopravny

Vozidlo Celní správy. Ilustrační foto

Nutnost vždy a do všech podrobností vymezit zadávací podmínky je noční můrou všech zadavatelů, kteří dobře vědí, že ani ta nejdokonalejší zadávací dokumentace nedokáže pokrýt všechny nástrahy budoucího plnění. Je však tato obava oprávněná? A je skutečně nutné, aby zadávací podmínky věštecky předvídaly vývoj věcí příštích?

Generální ředitelství cel (GŘC) v roce 2015 zahájilo zadávací řízení „ Opravy a údržba vozidel a příslušenství k nim a související služby“. Proti těmto zadávacím podmínkám podala začátkem roku 2016 námitky společnost Jíša, s.r.o. Důvodem k podání námitek byla nemožnost podat smysluplné a vzájemně porovnatelné nabídky. Poté co námitky zadavatel zamítl, obrátila se firma Jíša, s.r.o., na ÚOHS. Ani ten však nenašel důvody pro uložení nápravného opatření a další instancí se tak stal Krajský soud v Brně.

Krajský soud neshledal důvody pro nepřezkoumatelnost rozhodnutí ÚOHS. Odmítl přitom, že by dodávka náhradních dílů měla být nejlukrativnější částí celé zakázky, neboť veřejná zakázka byla zadávána na dodání servisních služeb a údajná ziskovost v oblasti náhradních dílů je tak pouze spekulací namítajícího. Zadavatel jednoznačně vymezil požadavky na kvalitu náhradních dílů a zároveň uvedl, že za ně zaplatí pouze pořizovací cenu podle oficiálních ceníků výrobce automobilů, příp. výrobce náhradních dílů. Takové ceníky jsou podle soudu veřejně dostupnými dokumenty, čímž je naplněna podmínka transparentnosti a stanovena co nejnižší cena za náhradní díly. Představa stanovení přibližného budoucího množství náhradních dílů a jejich ceny je podle krajského soudu iluzorní. Z tohoto důvodu nemusely být náhradní díly součástí veřejné zakázky. Soud rovněž odmítl tezi o slabším postavení účastníků zadávacího řízení, protože mají v rukou dostatečně silný nástroj právě v určení ceny, za niž budou zakázku realizovat.

V kasační stížnosti společnost Jíša, s.r.o., zpochybnila uvažování krajského soudu. Nezahrnutím náhradních dílů do veřejné zakázky zadavatel neprovedl „tržní test“, což muselo nutně vést k obdržení nesrovnatelných a neporovnatelných nabídek a zároveň to nemohlo přinést garanci opravdu nejnižší ceny na trhu při současném zachování potřebné kvality náhradních dílů. Rozhodnutí krajského soudu může v krajním případě vést k vyhýbání se režimu veřejného zadávání všude tam, kde dochází k pouhému přeprodeji s nulovou marží. Absence ceníku zároveň vede k nemožnosti kontroly prodejní ceny a ztrátě transparentnosti zadávacího řízení.

Nejvyšší správní soud (NSS) potvrdil názor krajského soudu, že zadavatel má absolutní právo na vymezení předmětu veřejné zakázky, pokud tím neporuší pravidla daná zákonem. V posuzovaném případě zadavatel vymezil veřejnou zakázku na služby, jejímž předmětem byla oprava a údržba vozidel. Zadavatel se zároveň vypořádal s problematikou pořizování náhradních dílů, u nichž dodavatel nemohl uplatnit marži, musela je akceptovat pojišťovna a nebylo možné použít repasované náhradní díly. Takové vymezení zavírá prostor pro spekulaci společnosti Jíša, s.r.o., že právě pořizování náhradních dílů je nejlukrativnější částí plnění veřejné zakázky. I v případě nákupu náhradního dílu se slevou proti ceníkové ceně je dodavatel povinen zadavateli tento náhradní díl přeprodat za pořizovací cenu. NSS rovněž odmítl názor, že v daném případě mělo jít o veřejnou zakázku na dodávky. „Pokud zadavatel v předmětné veřejné zakázce na služby tedy nepřipustil soutěž v části týkající se dodávání náhradních dílů, kterou ve vztahu k charakteru veřejné zakázky považoval spíše za okrajovou, nicméně současně si zajistil nejvýhodnější cenu prostřednictvím odkazů na oficiální ceníky a nulové marže pro dodavatele, nelze jeho postup považovat za porušení zákona o zadávání veřejných zakázek, jak se domnívá stěžovatelka.“, shrnul postup zadavatele NSS.

Jiří Reichl