Evropa sice hlasitě volá po zbrojní emancipaci, realita na letištích a v armádních skladech je zcela jiná. Prim hrají američtí giganti jako Lockheed Martin či Boeing. Zatímco evropské státy hromadně nakupují stíhačky F-35 a systémy Patriot, domácí výrobci doplácejí na roztříštěnost trhu a neschopnost vyrábět v obřích sériích.
Evropské země sice slibují, že do obrany budou investovat společně a podpoří hlavně vlastní firmy, čísla z minulých let ale ukazují něco jiného. Unijní země v letech 2022 až 2023 dovezly ze zemí mimo EU až 78 procent zbraňových systémů.
Evropa sice na obranu v roce 2025 vyčlenila rekordních 9,3 bilionu korun, ale značná část – zhruba 1,2 bilionu – skončí v rukou hlavně amerických zbrojařů. Zakázkám kralují giganti jako Lockheed Martin, RTX, Northrop Grumman či Boeing, na které se evropští spojenci při modernizaci svých armád spoléhají nejvíce.
Bez amerických zbraní to zatím nejde
Nákupní seznamy jsou pestré: od nejmodernějších stíhaček páté generace až po chytrý software na likvidaci dronů. Evropští zbrojaři sice neskrývají rozčarování, ale armády volí pragmatismus. Kupují to, co je na trhu dostupné hned a co se už stihlo osvědčit v ostrém nasazení na skutečném bojišti
Investiční banka Redburn Atlantic uvedla, že stále v rámci evropského mechanismu společného zadávání veřejných zakázek v oblasti obrany (EDIRPA) existuje prostor pro 30 až 40 procent objemu zbraní, které pocházejí mimo země evropského bloku. I když Komise tlačí na to, aby členské země co nejvíce nakupovaly evropskou produkci, nemůže jim zakázat nakupovat mimo hranice EU, pokud to je nutné pro jejich obranu a bezpečnost.
Zájem o americké F-35
Nejvíce je tato závislost patrná u nákupu stíhaček páté generace. Řada evropských zemí – včetně Česka, Německa, Polska či Itálie – už u amerického Lockheedu Martin objednala stovky letounů F-35. Celková hodnota těchto kontraktů se šplhá k desítkám miliard eur.
Proč se evropské stíhačky Eurofighter, Rafale nebo Gripen neprosadily? Pro americké stroje hovoří jejich vynikající schopnost uniknout radarům – technologie stealth. Dalším důvodem je certifikace. Pouze F-35 může nést americkou jadernou bombu B-61, která je nezbytná pro roli Německa v jaderném odstrašování zemí NATO.
Mohlo by vás zajímat
Třetím důvodem je rozsah. Standardní zadávání veřejných zakázek umožňuje malým vzdušným silám zapojit se do globálního logistického řetězce. Do výroby strojů F-35 bude zapojeno přes deset českých subjektů.
Popularita systémů Patriot
Scénář zůstává stejný také u budování evropské protivzdušné obrany. Evropské armády se opět obracejí na americké partnery, konkrétně na giganta RTX. Výrobce legendárních Patriotů už v Evropě uzavřel zakázky za zhruba 25 miliard eur. V přepočtu tak z evropských pokladen putuje do USA více než 600 miliard korun.
O patrioty je obrovský zájem poté, co se osvědčily v boji proti ruským balistickým raketám na Ukrajině. Objednaly si je Německo, Polsko, Rumunsko, Nizozemsko a Švédsko. Podobná logika platí i pro americké radary od firmy Northrop Grumman. Americký Boeing zase nabízí špičkové vojenské drony.
Na evropském zbrojním trhu se ale prosazují i americké startupy. Příkladem je společnost Anduril, která boduje se svými chytrými systémy pro boj proti dronům, nebo firma Saronic, specializující se na vývoj autonomních námořních plavidel.
Roztříštěnost trhu
Největším problémem pro evropské zbrojaře ve srovnání s americkou konkurencí je roztříštěnost evropského trhu a s tím spojená neefektivita. Malé výrobní série zvyšují náklady.
„Argumenty pro větší a integrovaný trh EU s veřejnými zakázkami v oblasti obrany jsou dobře podložené. Větší trhy přinášejí ostřejší konkurenci, nižší náklady a silnější pobídky k inovacím. Bezpečnost Evropy neposílí 27 roztříštěných systémů,“ napsal think-tank Evropské centrum pro mezinárodní politickou ekonomii (ECIPE).
Válka na Ukrajině ukázala evropským vládám, že je nutné mít naplněné armádní sklady, než vypukne opravdová krize. Okamžité zadávání veřejných zakázek zvýhodňuje stávající zbrojní a obranné společnosti, které mají dostatečně velké zásoby a dokáží produkovat zbraně ve velkých objemech. A to většinou právě platí pro americké nebo jihokorejské giganty.
Pokud se chce Evropská unie v tomto ohledu emancipovat, musí zásadně změnit systém zadávání veřejných zakázek. Větší sdružené objemy zakázek několika států pomohou zase velkým evropským zbrojovkám.
Celý text v angličtině si na EU Perspectives můžete přečíst ZDE.
