Na pozici byl 491 dní, těžce zraněný si amputoval nohu. Záchranáři ho evakuovali dronem

Měsíce čekal na záchranu v betonové rouře, zatímco se kolem něj pohybovaly ruské drony a dělostřelectvo. Když mu zranění začala ničit nohy, sáhl po noži a pokusil se zachránit si život sám. Ukrajinský voják Konstantyn Vlasenko nakonec opustil izolovanou pozici způsobem, který může změnit vojenskou evakuaci raněných.

Konstantyn Vlasenko, příslušník ukrajinské 30. samostatné mechanizované brigády, strávil na předsunuté pozici 491 dní. Po smrti spolubojovníka zůstal sám, utrpěl těžká zranění dolních končetin a jednu z nich si musel amputovat. Když se k němu pozemní záchranné týmy nedokázaly dostat, ukrajinská armáda zvolila jinou cestu: pro vojáka přiletěl těžký bezpilotní prostředek.

Ukrajinská strana označuje operaci za první případ, kdy dron přímo evakuoval zraněného vojáka z bojové pozice. Záchrana v kupjanském sektoru zároveň ukazuje, jak se armáda snaží dostat k lidem, které by tradiční zdravotnické týmy při vysokém riziku dalších ztrát nemusely dokázat vyzvednout.

Betonová roura se stala jeho domovem na dlouhé měsíce

Vlasenko vstoupil do armády dobrovolně. Podle jeho vyprávění však jeho žádost dlouho odmítali. Nakonec se dostal na pozici, kterou vojáci označovali jako Veretun. Jejich úkryt se nacházel v betonové drenážní rouře v kupjanském sektoru poblíž řeky Oskil. „Je to betonová drenážní roura, ve které kluci uprostřed prorazili otvor a vybudovali si úkryt,“ popsal voják místo, kde strávil dlouhé období.

Původně tam byli dva muži. Snažili se přizpůsobit stísněným podmínkám a vytvořili si dokonce prostor pro přípravu jídla. „Dokonce jsme si vybudovali kuchyň, kde jsme mohli vařit. Pořádně jsme si to tam vyhloubili, zabydleli se, takříkajíc, a na ty podmínky si zvykli,“ vzpomínal Vlasenko.

Úkryt byl podle jeho slov určený pro dva lidi. Později však jeho spolubojovník zahynul při útoku dronu. Vlasenko zůstal na místě sám.

Na pozici nastoupil 2. června 2025. Jeho pobyt se protahoval, protože ruské drony stále častěji útočily na okolí a ukrajinské jednotky nedokázaly bezpečně provést střídání vojáků.

Pokusy o záchranu selhávaly. Nechtěl posílat další muže na smrt

Ukrajinští vojáci se pokoušeli muže vystřídat a dostat ho z pozice. Kvůli hustému nasazení ruských bezpilotních prostředků a dělostřelectva se ale k úkrytu nedokázali bezpečně přiblížit. Neuspěly ani pokusy dostat se na místo kvůli vyzvednutí těl padlých spolubojovníků. „Nepřítel zvýšil počet dronů,“ vysvětloval Vlasenko, proč se střídání stalo prakticky nemožným.

Podle svého vyprávění věděl, že každá další cesta k němu může ohrozit další ukrajinské vojáky. Proto se rozhodl, že je nechce vystavovat nebezpečí jen kvůli vlastní záchraně. „Řekl jsem jim, ať za mnou nechodí. Raději zemřu sám,“ uvedl.

Vlasenko tak zůstával na místě, zatímco se jeho situace dál zhoršovala. Naživu ho podle poskytnutých informací udržovalo také zásobování ze vzduchu. Ukrajinské průzkumné drony mu shazovaly jídlo, vodu, léky, baterie a vysílačku. Velitelé mu posílali i další potřebné věci.

Pozemní cesta k němu však zůstávala příliš nebezpečná. Záchranáři proto museli hledat řešení, které by se vyhnulo zaminovaným přístupům a ohrožení dalších lidí.

Zranění se zhoršovala. Voják sáhl po noži

V únoru 2026 zasáhla pozici podle dodaných podkladů munice z nepřátelského dronu. Vlasenko utrpěl těžká zranění dolních končetin. V podmínkách, kde neměl přístup k lékařské péči, se jeho stav dále zhoršoval.

Ukrajinské zdroje popisují rozvoj gangrény, kterou zhoršovalo chladné a vlhké prostředí. Voják se obával, že poškození tkáně povede k sepsi. V dubnu a květnu 2026 si proto podle vlastního vyprávění musel poškozenou část končetiny amputovat sám. „Položil jsem ji na cihlu. Vzal jsem nůž… Tekly mi slzy. Musel jsem to odříznout. Tak jsem to odřízl,“ vzpomínal.

Jde o jednu z nejkrutějších částí jeho příběhu. Vlasenko neměl k dispozici lékaře ani běžné chirurgické vybavení. Pokusil se proto sám zabránit dalšímu zhoršení stavu, zatímco zůstával na izolované pozici.

Kniha Stephena Kinga mu pomáhala vydržet

Vlasenko se během dlouhých měsíců snažil udržet psychicky. Podporu mu podle jeho slov poskytovaly balíčky od manželky a také kniha amerického spisovatele Stephena Kinga, kterou mu poslala.

V příběhu se objevuje i vzpomínka na jeho dceru. Nostalgie po rodině a četba mu podle dodaných podkladů pomáhaly hledat sílu pokračovat, přestože se jeho situace zdála bezvýchodná.

Voják také popsal chvíli, která ho po dlouhém období utrpení překvapila. Když se počasí začalo oteplovat, plazil se pro zásoby a všiml si u svých nohou velkého množství motýlů. „Jaro bylo studené a potom se oteplilo. Plazil jsem se k pytli se zásobami. Podíval jsem se dolů, abych zjistil, co mám u nohou. Bylo tam asi dvě stě motýlů. Byli oranžovočerní a vypadali zdravě. Řekl jsem si: ‚Bože můj, motýli mi vyrostli i z nohou,‘“ vzpomínal s úsměvem.

V jeho vyprávění se tak vedle krajního fyzického utrpení objevují i okamžiky, které mu pomáhaly udržet si odstup a neztratit vůli pokračovat.

Pro záchranu upravili těžký bojový dron

Když se ukázalo, že běžná evakuace je příliš nebezpečná, začala ukrajinská armáda hledat jinou možnost. Do akce se zapojila společnost Gurzuf Defence, která ve spolupráci s armádními inženýry upravila těžký šestivrtulový bezpilotní prostředek.

K jeho záchraně byl použit stroj Heavy Shot Ayudag-6. Ten původně vznikl pro bojové úkoly, zejména pro přepravu a shazování výbušné munice. Pro evakuaci zraněného ho konstruktéři upravili tak, aby mohl nést člověka bezpečněji než běžný náklad.

Dron dokáže unést náklad o váze přes 130 kilogramů. Pro transport vojáka připravili speciální systém s popruhy a karabinami. Vlasenko popsal, že nešlo o jednoduché zavěšení těla pod strojem, ale o řešení, které mu umožnilo zaujmout určenou polohu. „Je to velký dron, nízký, stojí na nohách. Dá se pod něj zalézt vleže. Je v něm speciální křeslo, do kterého musíte zalézt, a karabiny. Pilot mě nenesl jako pytel brambor, ale jako člověka,“ uvedl.

Než dron vyrazil na skutečnou záchrannou misi, vojáci a konstruktéři ověřovali systém zavěšení při zkouškách v areálu výrobce. Cílem bylo zajistit stabilitu letu a omezit nebezpečné kývání nákladu.

Voják se připoutal sám a dron s ním odletěl

Zachránci nejprve zraněnému doručili vybavení potřebné k připevnění k přepravnímu systému. Poté k jeho pozici vyslali připravený bezpilotní prostředek. Vlasenko zůstal v kontaktu s operátorem a sám si upevnil popruhy. Dron ho následně zvedl a dopravil do bezpečnějšího prostoru, kde čekali další vojáci.

Podle údajů zveřejněných ukrajinskými jednotkami trvala celá mise jednu hodinu, 14 minut a 36 sekund. Bezpilotní prostředek urazil celkem 62 kilometrů. Let vedl přes řeku Oskil a linii dotyku, přičemž stroj čelil hrozbě ruských prostředků elektronického boje a palby.

Operace se účastnily podjednotky 92. útočné brigády, 30. a 14. mechanizované brigády a 10. armádního sboru. Záchranu zároveň zabezpečovali proti ruským dronům a prostředkům elektronického boje.

Voják po připevnění k dronu ukázal směrem ke kameře gesto „OK“ a srdce. Během letu se obával především toho, že nepřítel stroj sestřelí a on spadne do řeky.

„Nemám rád být nejlepší. Druhý je lepší“

Po evakuaci voják zamířil do nemocnice, kde se začal léčit a rehabilitovat. Ukrajinské jednotky pak zveřejnily video zachycující přípravu a přepravu zraněného.

Vlasenko se podle dodaného vyprávění ani po záchraně nepovažuje za hrdinu.„Nemám rád být nejlepší. Druhý je lepší,“ řekl.

Jeho příběh však ukazuje, jak dlouho může voják zůstat odříznutý od vlastních jednotek v prostředí, kde se i samotný pohyb po zemi stává mimořádně nebezpečným. Zároveň připomíná cenu, kterou taková izolace může znamenat: těžká zranění, nemožnost dostat se k lékařům a nutnost spoléhat na zásobování ze vzduchu.

Drony mohou zachraňovat raněné, ale riziko nezmizelo

Ukrajinská armáda už delší dobu používá k evakuaci raněných pozemní roboty. Dálkově ovládaná vozidla dopravují na pozice zásoby, munici a jídlo a při návratu mohou odvážet zraněné. Díky tomu se vojáci nemusí vystavovat stejnému nebezpečí jako při klasické evakuaci.

Podle údajů zveřejněných v červnu ukrajinským 3. armádním sborem jeho pozemní roboty za první rok používání evakuovaly více než 600 raněných.

Pozemní stroje však mají jasné limity. Mohou je zastavit miny, krátery po granátech, zničené cesty nebo vodní překážky. Také samy čelí útokům nepřátelských dronů.

Létající bezpilotní prostředek se části těchto překážek vyhne a může se dostat na místo, kam pozemní technika nedojede. Ani vzdušná evakuace ale není bez rizika. Velký dron s člověkem na palubě může být snadno zjistitelným cílem, spojení může narušit elektronický boj a stroj může postihnout technická závada nebo nepříznivé počasí.

Pokud se dron poškodí během letu, může spadnout i s raněným. Zástupci společnosti Gurzuf Defence proto podle polského článku zdůrazňují, že vzdušnou evakuaci je třeba považovat za krajní možnost pro situace, kdy jiné způsoby záchrany nejsou dostupné. Každá mise vyžaduje individuální přípravu a vyhodnocení rizik.

Další ukrajinský dron vzniká přímo pro přepravu raněných

Ukrajinské ozbrojené síly nyní testují další bezpilotní prostředek, určený pro evakuaci zraněných. Ukrajinská společnost SkyFall vyvíjí stroj StarGate, který na rozdíl od upraveného bojového dronu vzniká přímo pro transport raněných.

Podle výrobce má StarGate nosnost 150 kilogramů, může přepravovat zraněného na speciálních nosítkách a jeho dolet činí 15 kilometrů jedním směrem. Cestovní rychlost se pohybuje kolem 65 kilometrů za hodinu.

Konstrukce využívá řešení, která mají umožnit provoz i při rušení navigace a komunikace. Během předvádění stroje testovali také systémy ochrany proti útokům jiných dronů.

Zda se létající záchranné drony stanou běžnou součástí vojenských zdravotnických jednotek, zatím není jasné. Potřebují další testy, odpovídající postupy i řešení technických problémů. Evakuace Vlasenka však ukázala, že přeprava těžce zraněného člověka bez pilota na palubě může být možná i v extrémních bojových podmínkách.