Nedávno probíhaly v zemích Evropské unie intenzivní debaty ohledně frakování zemního plynu. Těžit nebo ho raději nechat pohřbený v zemi? To je oč tu běží.
V minulosti probíhaly v zemích Evropské unie intenzivní debaty o tom, zda těžit (frakovat) zemní plyn z břidlic. Ve své době, tedy jen před něolika málo lety, kdy ceny ropy a zemního plynu z tradičních ložisek rostly k závratným výšinám, se o břidlicovém plynu uvažovalo jako o lacinější alterntivě. Odpůrci frakování však nyní obdrželi jeden silný argument, proč těžbu v evropských zemích vůbec nepovolovat.
Frakování (odborně hydraulické štěpení) je relativně nová technologie určená k extrakci plynu ze země vrtáním do břidlice, do které se aplikuje pod vysokým tlakem směs vody, písku a chemických látek, což vytvoří trhliny, které uvolňují plyn, jenž se odčerpává.
Frakovat nebo nefrakovat, to je oč tu běží
Těžit břidlicový plyn nebo raději zem nechat na pokoji? Zatímco jedna strana, která je reprezentována především ekonomy, energetiky a některými politiky, mluví a levnější ceně energií, o tisících nových pracovních místech či energetické nezávislosti, tak ta druhá, reprezentovaná ekology, ale i veřejností, zase varuje před ekologickou devastací krajiny a kontaminací podzemních vod.
Se současným poklesem cen ropy a zemního plynu přestávají být tyto debaty aktuální – těžit ropu či zemní plyn by se nejspíše nevyplatilo. Studie z Dukeovy univerzity v Pennsylvánii také přišla s dalším silným argumentem, který výrazně hraje odpůrcům frakování do karet. Ekologicky náročná břidlicová těžba totiž vlastníkům nemovitostí znehodnocuje jejich majetek a to poměrně významně. Cena nemovitostí, které využívají vodu ze studně, poklesla průměrně o 30 000 dolarů. Pokud domy využívají vodu z vodovodního potrubí ze vzdáleného zdroje, pak pokles byl nižší – v průměru o 4800 dolarů. Vzdálenost musí však být jednu míli od místa, kde dochází k frakování.
„Naše výsledky výzkumu jasně ukazují, že trh s bydlením intenzivně reaguje na obavy ohledně kontaminace podzemních vod při získávání břidlicového plynu,“ řekl Christopher Timmins, profesor ekonomie na Dukeově univerzitě, který se specializuje na environmentální ekonomii a je hlavním autorem studie. Tato korelace údajně platí u domů se studnou do vzdálenosti jedné míle od místa, kde dochází k frakování. Pokud je větší než dvě míle, tak se to na cenách nemovitostí údajně neprojevuje.
Je potřeba připomenout, že hrozba „zanesení“ podzemních vod není nereálná, zažívají ji obyvatelé oblastí, kde se břidlicový plyn těží. Voda ze studní může obsahovat metan a začít hořet, ač se to zdá neskutečné.
Budou se u nás těžit břidlice? Nepravděpodobné!
U nás existuje silná opozice proti těžbě břidlicového plynu, zastánců je málo. Silným odpůrcem je například geolog Václav Cílek: „Problém je, že to musíte jímat z několika vrtů, (…) a tady to není jako v USA, kde mají desítky nebo stovky kilometrů čtverečních, kde vidíte jedno zařízení vedle druhého. Tudy cesta nevede,“ uvedl Cílek pro Českou televizi. Obdobný názor má také vláda: „Během koaličních jednání bylo dohodnuto, a je na tom vesměs shoda, že v České republice jako hustě zalidněné zemi nemáme zájem na těžbě břidlicového plynu,“ uvedl ministr Mládek s tím, že rizika jsou podle něj větší než benefity.
Arsen Lazarevič
