Válečný konflikt v Perském zálivu trvá už půl roku a doplácí na něj doslova celý svět. Země dovážející ropu, ropné produkty a zemní plyn zaplatily jen od března do srpna navíc 330 miliard dolarů. Tedy v přepočtu „na naše“ skoro sedm bilionů korun. Aspoň tak tyto vícenáklady spočítalo finské Centrum pro výzkum energetiky a ovzduší (CREA).
Analytici CREA si položili otázku: O kolik museli dovozci paliv zaplatit navíc oproti scénáři, ve kterém by válka nevypukla a ceny ropy a plynu by zůstaly na předkrizových úrovních? Cena zkapalněného zemního plynu na asijských trzích od konce února vzrostla o 75 procent, plyn na evropských burzách zdražil na víc než dvojnásobek. Nafta na světovém trhu podražila o 59 procent a surová ropa o 35 procent.
Země EU zaplatily nejvíc
V absolutních číslech měl tento nárůst největší dopad na země Evropské unie, které zaplatily 78 miliard dolarů navíc oproti hypotetickému scénáři bez války na Blízkém východě. S odstupem následují Čína s 35 miliardami dolarů a Indie s 22 miliardami. Okolo 10 miliard dolarů zaplatili navíc také Japonci a Korejci. Česko se do příslušných tabulek už nevešlo, první pozice logicky obsadily lidnatější státy. Následující tabulka obsahuje nižší čísla po očištění o příjmy z vývozu paliv a ropných produktů.
Jiné pořadí vychází v případě, kdy CREA srovnala zaplacený účet navíc s velikostí ekonomiky dané země. Tady vychází, že hlavní obětí krize v Perském zálivu jsou chudé země závislé na dovozu paliv. Příkladem může být Egypt, kde poměr zvýšených nákladů na paliva vůči HDP dosáhl 1,33 procenta. V Jihoafrické republice to bylo 0,88 procenta a v Thajsku 0,74 procenta. Naopak v ekonomicky vyspělých zemích tento poměr obvykle nepřesahuje půl procenta.
Obnovitelné zdroje jako záruka bezpečnosti
Podle analýzy CREA máme trochu štěstí, že válka s Íránem nevypukla už během prvního prezidentského mandátu Donalda Trumpa. Rozmach zelené energetiky v posledních pěti letech totiž významně snížil závislost řady zemí na dovozu zemního plynu, černého uhlí a topných olejů. Také zde v absolutních číslech vedou země Evropské unie následované Čínou a Japonskem. Pokud bychom vzali poměr sníženého dovozu fosilních paliv k původnímu importu, vítězem by se stala Brazílie následovaná Litvou, Dánskem a Švédskem.
Ruská agrese vůči Ukrajině a letošní válka mezi Spojenými státy a Íránem zafungovaly jako nejlepší možná reklama na investování do obnovitelných zdrojů energie včetně bateriových úložišť. Prospěch z toho může mít i jaderná energetika. Ta však doplácí na fakt, že mezi rozhodnutím o stavbě a spuštěním nové elektrárny uplyne 15 let, někdy i více.
