Shromáždit dokumentaci veřejné zakázky a rychle ji poslat ÚOHS znamená pro odpovědné zaměstnance zadavatele noční můru. I vzorně vedená dokumentace nemusí být kompletní a zadavatel riskuje postih.
Městská část Praha 14 nezaslala Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), vyjma originálů předložených nabídek, dokumentaci zadávacího řízení. Za tento přestupek obdržela po zásahu předsedy ÚOHS pokutu ve výši 22 tis. Kč.
S údajným přestupkem se však vedení městské části neztotožnilo a podalo žalobu ke Krajskému soudu v Brně. V žalobě zejména zdůraznilo, že zákon o zadávání veřejných zakázek nestanovuje výslovnou povinnost zasílat ÚOHS vždy a jen originály dokumentace o zadávacím řízení. Zákon stanovuje pouze formu komunikace prostřednictvím datové schránky. Z povinnosti uchovávání dokumentace v určité formě nelze podle vedení Prahy 14 dovodit , že ve stejné formě je nutné zasílat dokumenty ÚOHS.
Originály povinně pouze od účastníků soutěže
Povinnost předkládání originálů se vztahuje pouze na nabídky účastníků. Městská část měla navíc na svém profilu zadavatele všechny dokumenty opatřeny elektronickým podpisem a ÚOHS se s nimi mohl snadno seznámit. Došlo tedy k částečnému poskytnutí dokumentace v podobě nabídek uchazečů a částečnému zpřístupnění prostřednictvím profilu zadavatele. I kdyby nedošlo ke zpřístupnění dokumentace, nemohlo se jednat o ztížení postupu ÚOHS.
ÚOHS i nadále setrval na svém přesvědčení, že nedojde-li k doručení originálů dokumentů a tyto originály jsou nahrazeny pouhými skeny (tj. kopiemi), znamená to, že je na tyto kopie nutné pohlížet, jako by nebyly zaslány. Tuto povinnost nejde obejít odkazem na profil zadavatele. Délka prodlení sedmi dnů představovala pro ÚOHS ohrožení 60 denní lhůty, v níž má vydat rozhodnutí.
Předložení kopií nebrání ÚOHS v objektivním přezkumu postupu zadavatele
Krajský soud odmítl námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí předsedy ÚOHS a zdůraznil, že se všemi rozkladovými námitkami se vypořádal poměrně obsáhle. Přesto ÚOHS podle krajského soudu nevyhodnotil zákonné povinnosti správně. Zákon nestanoví povinnost zaslání dokumentace zadávacího řízení výhradně formou originálů. „Zákon evidentně rozlišuje dokumenty, u kterých stanovil jedinou přípustnou formu, a dokumenty, u kterých tato forma stanovena není,“ uvedl krajský soud. Ve svém rozsudku šel soud ještě dál a upozornil, že zákon nestanovuje ani povinnost zadavatele uchovávat veškerou dokumentaci o zadávacím řízení výhradně ve formě originálů. Předložení kopií nebrání ÚOHS v objektivním přezkumu postupu zadavatele. „Hodnotu“ kopie v řízení formuloval krajský soud takto: „Kopie listiny neobstojí jako důkaz v momentě, kdy je důvodně popřena její pravost. Účastník, který takto popřenou kopii listiny předložil, musí její pravost dále prokázat. Klíčové je, že žalovaný nezpochybňuje pravost listin předložených žalobkyní a neuvádí, že má podezření na to, že některá z listin byla pozměněna. V takovém případě by jistě individuální a cílený požadavek žalovaného na dodání originálu zpochybněné listiny byl odůvodnitelný a žalobkyně by byla povinna mu vyhovět. V této věci však žalovaný vyžaduje originály obecným odkazem na neexistující povinnost.“ V tomto bodu tedy Krajský soud v Brně přistoupil ke zrušení rozhodnutí ÚOHS.
Nedodané dokumenty nelze nahradit odkazem na webovou stránku
V další části týkající se nepředložení dokumentů (tedy nejen originálů, ale ani kopií) dal naopak ÚOHS za pravdu, přičemž však konstatoval, že se vlastně ani nejednalo o spornou otázku. Nedodané dokumenty nelze nahradit odkazem na webovou stránku. Na druhou stranu ÚOHS nic nebránilo se s uvedenými dokumenty seznámit, pokud se odkazuje na procesní ekonomii, efektivitu a rychlost řízení. V novém řízení tak bude ÚOHS znovu posoudit, zda nepředložení jedné přílohy naplňuje materiální stránku přestupku. Pokud i nadále setrvá ÚOHS na svém přesvědčení, že se o přestupek jedná, musí se zároveň znovu zamyslet nad výší pokuty. „Žalovaný (tj. ÚOHS) tak musí zejména odůvodnit, z jakého důvodu představuje nepředložení konkrétně specifikované přílohy závažnou okolnost, která značně ztížila jeho postup. Dále by se měl žalovaný vyjádřit k tomu, jaký vliv na průběh řízení měla skutečnost, že konkrétní přílohy neměl k dispozici po dobu 4 pracovních dnů,“ připomněl krajský soud ÚOHS.
Není třeba připomínat, že svůj výklad může do celé věci vnést ještě Nejvyšší správní soud.
Jiří Reichl
