Čínská centrální banka přistoupila k devalvaci jüanu. Kromě podpory ekonomického růstu chce zvýšit pravděpodobnost přičlenění jüanu k rezervní „měně“ Mezinárodního měnového fondu, známé jako SDR (Special Drawing Rights – zvláštní práva čerpání).
Minulý týden došlo k neočekávané devalvaci čínského jüanu. Vůči americkému dolaru ztratil během dvou dnů přibližně 3,5 %, přičemž během prvního dne celá 2 %, což byl největší jednodenní propad od roku 1994.
Z devalvace čínské měny samozřejmě nemá radost žádná z největších světových ekonomik. V tuto chvíli to však bude paradoxně nejméně vadit Spojeným státům. Tamní centrální banka se stejně chystá na první zvyšování sazeb po téměř devíti letech, takže s posílením dolaru vůči ostatním měnám počítalo.
Zbytek světa je však v souvislosti s oslabením jüanu vůči Číně v ambivalentní pozici. Na jedné straně může slabší jüan zhoršit exportní schopnosti eurozóny, ale i celé Evropské unie, do Číny. Na straně druhé by se dalo říci, že zbytek světa si nemůže oslabující hospodářský růst Číny dovolit.
Například Peter Spence, ekonomický korespondent listu The Telegfaph, vypočítává rizika a příležitosti devalvace jüanu pro britskou ekonomiku. Uvádí, že do Číny putují jen zhruba 4 % z celkového britského exportu (asi 18 miliard liber ročně), ale v letech 2013 a 2014 dosahovaly meziroční přírůstky 9 %.
Šéfka oddělení pro ekonomiku Konfederace britského průmyslu Rain Newton-Smithová devalvaci okomentovala slovy: „Ačkoli depreciace jüanu vůči libře vytvoří krátkodobě tlak na britské exporty do Číny, dopad na čínský růst bude dlouhodobě pro britské exportéry pozitivní.“
O příležitostech hovoří také Andrew Sentance, bývalý člen výboru pro měnovou politiku u Bank of England. „Příležitost pro Británii vidím v její schopnosti vyvážet do Číny služby a zboží s vysokou přidanou hodnotou s tím, jak čínští spotřebitelé bohatnou a obchodní bariéry se odstraňují. Čína je již druhým největším exportním trhem Evropské unie (za Spojenými státy) a šestý největší zámořský obchodní partner Velké Británie. Investice, které v Británii činí čínské firmy, mohou podpořit další hospodářský růst.“
Kromě toho, že se čínské autority rozhodly skrze devalvaci jüanu podpořit ekonomický růst, má tento krok ještě další důvod. Tím je snaha vytvořit z jüanu jednu ze světových rezervních měn. Spolu s devalvací došlo také k tomu, že jüanu bylo dovoleno pohybovat se v jakémsi fluktuačním pásmu ± 2 %. Tím chce dát Čína najevo, že jüan mohou již ovlivňovat také tržní síly, což zvyšuje pravděpodobnost, že bude Mezinárodním měnovým fondem zahrnutý do koše měn, které spolu vytváří rezervní aktivum, známé jako SDR (zvláštní práva čerpání). To se v současné době skládá ze čtyř měn, a sice amerického dolaru, eura, japonského jenu a britské libry.
Pokud by se čínský jüan k rodině měn v SDR připojil, mělo by to spíše symbolický význam. Jüan by měl status elitní světové rezervní měny. A o to čínským úřadům jde především. Rozhodnutí o tom, zda se jüan stane součástí elitní měnové rodiny, se však odkládá přinejmenším do září příštího roku.
-usi-
