Čínské díly vydávali za ruské. Kvůli podvrženým součástkám pro Kalašnikov skončili ve vězení

Zakázka na součástky pro útočné pušky AK-12 měla hodnotu téměř 110 milionů rublů. Dodavatel ale za celý rok vykázal tržby jen okolo 2 milionů rublů. Místo vlastní výroby nakupovala díly v Číně a v celních dokumentech je označovala jako matice. Soud v Moskevské oblasti nyní v případu odsoudil pět lidí, přičemž hlavní obžalovaný dostal devět let vězení.

Soud v Chimkách v Moskevské oblasti vynesl rozsudky nad pěti lidmi v případu týkajícím se dodávek součástek pro zbrojovku Kalašnikov. Tresty se pohybují od podmíněných sedmi a půl roku až po devět let odnětí svobody. Investigativní server The Insider upozornil také na finanční poměry dodavatele a jeho vazby na rodinu regionální političky.

Alexej Morochov, technický ředitel dodavatelské společnosti Intertechnika a generální ředitel firmy Ivanovskie Kovši, dostal devět let v trestanecké kolonii s maximální ostrahou. Bývalý ředitel Intertechniky Jurij Černyšev si má odpykat osm let. Alexej Rubcov a Olga Firsovová dostali každý sedm a půl roku.

Další spoluzakladatel Intertechniky Alexej Ledenev obdržel podmíněný trest v délce sedmi a půl roku. Ledenev je známý také z televizní soutěže. V roce 2010 vyhrál ruskou verzi pořadu StarDance, v němž tančil se zpěvačkou Anastasií Stockou.

Soudní proces probíhal za zavřenými dveřmi. Případ se týkal dodávek součástek, které měly vzniknout v Rusku, ale podle vyšetřovatelů pocházely z Číny.

Čínské součástky vydávali za ruskou výrobu

Případ začal v roce 2023, kdy Kalašnikov modernizoval svou útočnou pušku AK-12 ráže 5,45 milimetru. Kvůli konstrukčním změnám potřeboval polotovary pro dva díly, jejichž výrobu mohl zadat externímu dodavateli.

V létě téhož roku nabídl Morochov, majitel společnosti Ivanovskie Kovši, že zakázku zajistí. V srpnu dodavatel předložil zkušební sérii, která prošla kontrolou kvality. Podle vyšetřovatelů však Kalašnikov nevěděl, že součástky vyrobili v Číně podle ruských výkresů.

V říjnu 2023 uzavřel Kalašnikov smlouvu se společností Intertechnika LLC. Zakázka zahrnovala 80 000 polotovarů v hodnotě téměř 110 milionů rublů, tedy přibližně 1,3 milionu dolarů. Dodavatel se zavázal vyrábět součástky v Rusku a nepoužívat padělané ani falšované výrobky.

Vyšetřovatelé ale zjistili, že Intertechnika neměla vlastní výrobní prostory, potřebné vybavení ani kvalifikované zaměstnance. Místo vlastní produkce proto obžalovaní podle zjištění vyšetřovatelů zajistili nákup dílů od dvou čínských společností: Jiangsu Origin Machinery Co., Ltd. a Taizhou Hongze Trading Co., Ltd.

Smlouvy uzavřeli jménem firmy Ivanovskie Kovši. V dovozních dokumentech přitom výrobky uváděli jako šroubové matice.

Některé díly prošly kontrolou, jiné odmítli

Kontrolou ve výrobním závodě Kalašnikov prošla část čínských součástek. Z jedné dodávky zbrojovka přijala 2775 kusů, dalších 819 odmítla. Z druhé série převzala 14 414 kusů. Vyšetřovatelé přesto dospěli k závěru, že výrobky nesplňovaly závazné požadavky smlouvy a dodavatel za ně neměl dostat zaplaceno.

Škodu vyčíslili na 37,8 milionu rublů, přibližně 452 000 dolarů. Do této částky zahrnuli peníze převedené dodavateli i hodnotu šesti tun suroviny, kterou měl Kalašnikov údajně poskytnout pro výrobu součástek.

The Insider v úvodním shrnutí případu uvádí částku 37,7 milionu rublů, zatímco podrobnější popis pracuje s 37,8 milionu. Tento rozdíl nelze na základě uvedených informací jednoznačně vysvětlit.

Zakázka byla 49krát vyšší než roční tržby dodavatele

Investigativní server The Insider porovnal hodnotu smlouvy s finančními výkazy Intertechniky a upozornil na výrazný nepoměr. Firma v roce 2023 vykázala tržby pouze 2,23 milionu rublů, tedy přibližně 27 000 dolarů.

O rok dříve její tržby dosáhly 10,92 milionu rublů, zhruba 130 000 dolarů. Meziročně tak klesly o 79,6 procenta. Intertechnika navíc za rok 2023 vykázala ztrátu 4,71 milionu rublů, přibližně 56 000 dolarů.

Smlouva s Kalašnikovem v hodnotě téměř 110 milionů rublů byla zhruba 49krát vyšší než celkové roční tržby dodavatele. Podle údajů ruské Federální daňové služby měla Intertechnika v roce 2023 průměrně nulový počet zaměstnanců.

Další nesoulad se týkal jejího oficiálního zaměření. Jako hlavní podnikatelskou činnost měla firma uvedenou výrobu zařízení pro těžební a stavební průmysl, nikoli výrobu zbrojních součástek.

The Insider tak ve svém rozboru finančních údajů poukázal na to, že firma s velmi nízkými tržbami, ztrátou a nulovým průměrným počtem zaměstnanců získala zakázku na desítky tisíc součástek pro jednu z nejznámějších ruských zbrojovek.

Ve firmě měla podíl i budoucí regionální politička

Firemní záznamy obsahují další podstatný údaj. Když Intertechnika uzavřela smlouvu na dodávky dílů pro AK-12, polovinu jejího základního kapitálu vlastnila Maja Silkina. Ta se později stala členkou vlády Ivanovské oblasti a vedoucí regionálního odboru cestovního ruchu. Z vlastnické struktury firmy odešla 25. ledna 2024, krátce před nástupem do vládní funkce. Její podíl přešel na manžela Alexeje Morochova, který nyní dostal devět let vězení.

The Insider upozornil na tyto firemní vazby na základě podnikových záznamů. Místní médium IvanovoLive již dříve informovalo, že dodavatelská společnost měla vazby na rodinu regionální úřednice. Samotná vlastnická souvislost však není důkazem, že se Silkina na trestné činnosti podílela. Mezi odsouzenými ji neuvádějí.

Kalašnikov žádal vrácení desítek milionů rublů

V listopadu 2024 se Kalašnikov obrátil na Intertechniku s požadavkem na náhradu 30,06 milionu rublů, přibližně 366 000 dolarů. Později podal další žalobu na 5,35 milionu rublů, tedy asi 64 000 dolarů. Oba požadavky dohromady představovaly přibližně 35,4 milionu rublů, zhruba 423 000 dolarů.

Další Morochovova společnost Ivanovskie Kovši už v době vynesení rozsudku směřovala k definitivnímu ukončení činnosti v rámci insolvence. Podle dražebních dokumentů v řízení č. A17-10765/2024 zahájil Rozhodčí soud Ivanovské oblasti v listopadu 2025 likvidační fázi konkurzu. Majetek firmy nabídli k prodeji v roce 2026.

Kalašnikov údajně o zahraniční výrobě věděl

Morochovova obhajoba už dříve odmítla, že by chtěl zbrojovku úmyslně oklamat. V listopadu 2024 jeho právník Michail Kobec řekl serveru IvanovoNews, že zákazník věděl o výrobě součástek v zahraničí a že dodávky probíhaly na základě mezinárodní dohody o externím zajištění výroby. Právník rovněž uvedl, že některé výrobky prošly kontrolou kvality a že námitky se objevily až po změně vedení závodu.

Toto stanovisko se liší od závěrů vyšetřovatelů, podle nichž Kalašnikov nevěděl, že součástky vznikly v Číně a že dodávky nesplňovaly smluvní požadavky. Je proto důležité rozlišovat mezi tvrzením obhajoby a zjištěními, na jejichž základě případ dospěl k rozsudkům.

Samostatně soudí bývalou ředitelku nákupu

Případ dodavatele není jediným trestním řízením spojeným se smlouvou. V Iževsku se samostatně projednává případ Ksenije Graščenkovové, bývalé ředitelky nákupu a logistiky Kalašnikovu.

Právě ona podepsala smlouvu s Intertechnikou jménem zbrojovky v říjnu 2023. Vyšetřovatelé ji viní ze zneužití pravomoci při plnění státní obranné zakázky, které mělo mít závažné následky. Případ začal 9. října 2026 u Leninského okresního soudu v Iževsku. Zatím se neuvádí, že by v tomto samostatném řízení už padl rozsudek.

Další podezřelé zahraniční dodávky

Případ čínských součástek zapadá do širšího tématu, kterému se The Insider ve svých investigacích věnuje: používání zahraničních výrobků v ruském obranném průmyslu navzdory mezinárodním sankcím.

Server již dříve popsal dodávky německých nástrojů značky Gühring ruským zbrojním podnikům včetně Kalašnikovu. Na základě otevřených zdrojů identifikoval 280 smluv na tyto nástroje z let 2015 až 2023 v celkové hodnotě přes jednu miliardu rublů, což odpovídalo přibližně 12 milionům dolarů.

V další investigaci The Insider spolupracoval s médiem IrpiMedia na případu italských zbraní, které se navzdory sankcím dostávaly do Ruska. Autoři zjistili, že součástky vyráběné společností Benelli, která patří do skupiny Beretta, se používali při výrobě samonabíjecí lovecké karabiny MP-156 koncernu Kalašnikov.

Zbraň od řidiče tanku

Historie koncernu Kalašnikov se odvíjí od zásadního vynálezu. Puška AK-47 vznikla v Sovětském svazu a její konstrukci navrhl Michajl Timofejevič Kalašnikov. Do sovětské armády nastoupil v roce 1938 a jako řidič-mechanik tanku se začal zajímat o fungování střelných zbraní.

Po těžkém zranění v roce 1941 dostal šestiměsíční volno, během něhož se s pomocí svého přítele a obráběče kovů Žeňi Kravčenka pustil do návrhu samopalu. V roce 1946 předložil hlavní dělostřelecké komisi v Moskvě výkresy nové automatické pušky využívající náboj M43. Komise mu povolila vyrobit prototyp a vývoj pokračoval v letech 1946 až 1948.

V roce 1949 sovětská armáda přijala do výzbroje jeho pušku označenou Avtomat Kalašnikova obrazca 1947 goda, známou jako AK-47. Právě v této konstrukční tradici pokračuje i modernizovaná puška AK-12, jejíž součástky se staly předmětem popisované zakázky.

Zbraň kombinuje výhody samopalů (vysoká kadence, kompaktnost) a tehdejších vojenských pušek (dostatečný dostřel a výkon) díky použití středního puškového náboje 7,62×39 mm. Proslula svou extrémní spolehlivostí v drsných podmínkách (písek, bláto, mráz), jednoduchostí konstrukce a nenáročnou údržbou, což bylo umožněno velkými vůlemi mezi pohyblivými částmi.