Nevěřte oficiálnímu číslu, že Čína má něco přes 1,4 miliardy obyvatel, varuje demograf Yi Fuxian působící na americké Univerzitě Wisconsin-Madison. Skutečný počet je podle jeho odhadu o 130 milionů nižší. Správné číslo v učebnicích a mezinárodních statistikách má být okolo 1,27 miliardy. Nesedí ani počty obyvatel jiných zemí.
Yi Fuxian ke svému propočtu dospěl tak, že porovnal oficiální statistiky narozených s daty o školní docházce dětí a počtu očkovaných. Tvrdí, že čísla nesedí. Počty narozených jsou uměle nadhodnocené, zřejmě ve snaze úřadů zatajit reálný dopad „politiky jednoho dítěte“ v rodině. Stejně tak si pekingský režim pravděpodobně dlouho nechtěl přiznat, že Indie už má víc lidí než Čína.
Projevy demografické krize
Nesedí přitom hlavně starší statistiky; ty novější už demografickou krizi Číny odhalují. Loni se v zemi narodilo jen 7,9 milionu dětí, zatímco počet zemřelých převýšil 11 milionů. Míra porodnosti v Číně klesla na 0,93 dítěte na jednu ženu, což je jedna z nejnižších hodnot na světě.
Lépe je na tom dokonce i „vymírající“ Evropa. Například Česko loni spadlo na hodnotu 1,28. Pro udržení stabilní populace je zapotřebí porodnost lehce nad hodnotou dvou dětí na jednu ženu.
Desítky milionů „virtuálních“ obyvatel však nemá jen Čína, ale možná také Nigérie. Zatímco statistiky OSN hovoří o 230 milionech obyvatel, odhady statistických disidentů hovoří o počtu 170 až 180 milionů lidí. Jako důkazy uvádějí slabou účast u voleb, malý počet uživatelů mobilních telefonů (třeba i oproti Ghaně) a vysoký počet Nigerijců žijících v zahraničí. Regionální vlády údajně falšují počty obyvatel, aby dostávaly víc peněz z federálního rozpočtu při dělení příjmů z ropy a plynu.
Hlasování nohama
Specifickým příkladem je Turkmenistán. Oficiální výsledek sčítání lidu v roce 2022 zněl, že tato postsovětská republika má 7,06 milionu obyvatel. Nezávislí experti a média (příkladem může být Radio Azatlyk) však tvrdí, že sčítání se účastnilo jen 2,7 až 2,8 milionu lidí. Opatrnější zdroje hovoří o počtu 4 milionů obyvatel. Upozorňují na odchod statisíců Turkmenů do Turecka, Ruska a dalších zemí, ale také na pokles počtu žáků a studentů na školách.
Propad počtu obyvatel je realitou také v dalších totalitních zemích, ve kterých už se život zkrátka nedá vydržet. Lidé tam často „hlasují nohama“ a odcházejí. Do této skupiny zemí patří třeba Eritrea, Kuba, Nikaragua a Venezuela. Kubánský demograf Juan Carlos Albizu-Campos tvrdí, že od roku 2020 ze země odešla až čtvrtina obyvatel. Reálný počet obyvatel „Ostrova svobody“ tak zřejmě klesl na zhruba 8 milionů.
Evropské nesrovnalosti
Nesedící demografické statistiky se týkají i zemí, které nám jsou geograficky a kulturně o dost bližší. Poslední seriózní údaj o počtu obyvatel Bosny a Hercegoviny pochází ze sčítání lidu v říjnu 2013 a uvádí 3,53 milionu obyvatel. Jenže během následujících deseti let se podle neoficiálních čísel z této chudé země vystěhovalo přes půl milionu lidí. Reálný počet obyvatel je už nejspíš nižší než tři miliony. Tady však není problém ve falšování statistik, jako spíš v „setrvačnosti“ založené na starých číslech.
Svérázným případem je Rusko, které v poslední době raději už demografické statistiky nezveřejňuje. Všichni asi tušíme proč. Poslední známé číslo uvádí 146,1 milionu obyvatel k počátku roku 2025 (včetně ukořistěného Krymu), ale téměř jistě se jedná o uměle zveličený údaj. Neoficiální odhady statistiků zní, že skutečný počet obyvatel Ruska se může pohybovat okolo 135 milionů.
