Životní prostředí, respektive větší práva občanských a ekologických organizací a ochrana pracovního prostředí před chemickými látkami. To jsou podle vyjádření Evropské komise problémy českého práva, které podle jejího názoru není v těchto oblastech v souladu s evropskou legislativou.
Už téměř dva roky (do 1. června 2015) měly být do právního systému České republiky implementovány předpisy EU o chemických látkách a odpovídající úrovní ochrany zdraví a bezpečnosti pracovníků v případě, že jsou v pracovním prostředí přítomny nebezpečné chemické látky a směsi. O zprávě Komise jsme informovali minulý týden v textu Evropská komise a životní prostředí: akční plán a infringementy pro Česko. Nyní přinášíme podrobnosti.
Evropská komise vyzývá Českou republiku, aby do dvou měsíců přijala tyto směrnice a zavedla je do svého právního systému. Pokud Česká republika neuvede do dvou měsíců své vnitrostátní právní předpisy do souladu s právem EU, může Komise tuto věc předložit Soudnímu dvoru Evropské unie.
[mn_protected]
Mohlo by vás zajímat
Druhou oblastí je ochrana životního prostředí, respektive právo občanských a ekologických organizací požadovat po příslušných úřadech, aby sjednaly nápravu a „aktivisté“ nemuseli čekat na libovůli úředníků, jestli jejich návrhům vyhoví, či nikoliv. „Evropská komise vyzývá Belgii a Českou republiku, aby ve svém vnitrostátním právu správně provedly pravidla o odpovědnosti za životní prostředí, aby byla zajištěna dostatečná ochrana pro občany. Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí (směrnice 2004/35/ES) stanoví právní rámec pro odpovědnost za životní prostředí založenou na zásadě „znečišťovatel platí“,“ uvedla Komise ve svém prohlášení. Podle sdělení Komise je cílem prevence a náprava škod na životním prostředí. „Mezi tyto škody patří škody působené vodním zdrojům, chráněným druhům nebo přírodním stanovištím či půdě. Podle uvedené směrnice jsou fyzické nebo právnické osoby a nevládní organizace zabývající se životním prostředím postižené škodami na životním prostředí nebo jimi pravděpodobně postižené oprávněny požádat příslušný orgán, aby v jejich případě přijal nápravné opatření,“ uvádí se dále ve vysvětlení Komise.
„Pokud jde o Českou republiku, Komise ji vyzývá, aby ve svých vnitrostátních předpisech správně provedla pravidla o přezkumném řízení, která zajišťují, že příslušné orgány přijmou opatření proti škodám na životním prostředí na základě vyjádření občanů a nevládních organizací zabývajících se životním prostředím. Jelikož tato práva nebyla v českém právu správně provedena, zaslala Evropská komise v dubnu 2016 výzvu. Jestliže tyto členské státy nezareagují do dvou měsíců, může Komise věc předložit Soudnímu dvoru EU,“ uvádí se v přehledu Evropské komise za měsíc duben 2017.
Případné řešení sporu před Soudním dvorem EU není spojeno s finančními sankcemi popř. dopady na čerpání prostředků
z EU fondů.
Dominika Pospíšilová z tiskového oddělení Ministerstva životního prostředí ČR k tomu uvedla, že se výtky Komise týkají zákona č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní. „Komise má pocit, že ČR nedostatečně zapracovala do těchto zákonů směrnici EU o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí. Obdobný věcný problém v transpozici má v tuto chvíli i Dánsko nebo Belgie.
Komise si představuje, že ekologické organizace mají mít zcela privilegované postavení v naší národní legislativě a takto, aby to bylo i v příslušných právních předpisech výslovně zakotveno. Podle požadavků EK je třeba explicitně jednoznačně zakotvit, aby nevládní organizace např. mohly samy požadovat po příslušném orgánu (např. krajský úřad nebo MŽP) přijetí konkrétního opatření, měly automaticky zajištěný přístup k přezkumu správních rozhodnutí soudem, tedy jednoduše, aby iniciativa nebyla na straně úřadů, ale nevládních neziskovek,“ uvedla Pospíšilová.
Podle ní však z pohledu ČR je směrnice v naší legislativě již dostatečně a správně implementována. „Prokázaly to už i judikáty našich soudů. Praxí se potvrzuje, že práva NNO v řízeních nejsou nijak omezena. Nyní po doručení odůvodněného stanoviska, které důkladně studujeme, máme do dvou měsíců zaslat Komisi odpověď,“ dodala Dominika Pospíšilová s tím, že případné řešení sporu před Soudním dvorem EU není spojeno s finančními sankcemi popř. dopady na čerpání prostředků z EU fondů.
Procedurální schéma jak probíhá jednání s Evropskou komisí o nesplnění povinnosti členského státu (obecný popis, nepředjímá výsledky jednotlivých řízení):
FORMÁLNÍ ŘÍZENÍ – Skládá z několika kroků, které jsou stanoveny ve Smlouvách. Každý krok je zakončen formálním rozhodnutím:
- Komise zašle dané zemi výzvu k zaslání dalších informací a ta musí ve stanovené lhůtě (obvykle 2 měsíců) zaslat podrobnou odpověď.
- Dospěje-li Komise k závěru, že země neplní své povinnosti vyplývající z právních předpisů EU, může zaslat odůvodněné stanovisko (to je „odborný termín“ – takhle se to jmenuje) s formální žádostí o zajištění souladu s právem EU. V něm objasní, proč se domnívá, že tato země porušuje unijní právo. Rovněž požádá, aby daná země ve stanovené lhůtě (obvykle do 2 měsíců) informovala Komisi o přijatých opatřeních.
- Jestliže ani poté daný členský stát nedosáhne souladu s právem EU, může Komise rozhodnout, že věc předloží Soudnímu dvoru. Většina případů je vyřešena předtím, než je věc Soudnímu dvoru postoupena.
- Jestliže Soudní dvůr shledá, že daná země právní předpisy EU porušila, musí její vnitrostátní orgány přijmout opatření, aby rozsudku Soudního dvora vyhověla.
Pokud ani přes rozhodnutí Soudního dvora daná země nesjedná nápravu, může Komise případ předat znovu Soudnímu dvoru.
Když se Komise obrací na Soudní dvůr podruhé, navrhne, aby Soudní dvůr udělil finanční sankce, a to buď ve formě paušální částky, anebo denních plateb. Výši sankcí určí Soudní dvůr.
[/mn_protected]
Jiří Reichl
