Autoři nové publikace hovoří o tom, jak technologie přinesou revoluci ve způsobu, kterým budeme cestovat po městě. Doprava bude založena na konektivitě, různorodosti a inteligenci.
Telekomunikační „ekosystémy“ urazily dlouhou cestu od drátového vedení přes faxy až po širokou paletu aplikací jako je WahtsApp, Facetime nebo Skype. Vědci Massachusettského technologického institutu (MIT) Venkat Sumantra, Charles Fine a David Gonsalvez přicházejí s publikací Smarter, Faster, Greener, ve které představují vizi obdobného vývoje na poli městské dopravy.
Zatímco dnes se většina lidé po městech dopravuje pomocí automobilů, již za pár let se prý budeme spoléhat na celou škálu různých způsobů, jak ve velkých sídlech budeme cestovat. Důležitou roli v tom bude kromě chození pěšky, sdílení kol a železnice hrát také sdílení samořiditelných vozů.
Individuální dopravě zvoní hrana
„Zrychlující se urbanizace vedla ke koncentraci ekonomické aktivity do center. Výsledkem je větší hustota zalidnění ve městech a mnoho z nich díky tomu zaznamenala nárůst znečištění prostředí, zvyšování výdajů na zdravotnictví a velké omezení pro hospodářský rozvoj,“ tvrdí trio autorů v rozhovoru pro portál Citylab.com. Lidé se však přizpůsobují, daleko víc spoléhají na digitalizaci, která mění způsob, jakým lidé chtějí žít i jak se přepravovat z místa na místo. Život městské populace je stále více závislý na konektivitě. Dramatickou změnu v dopravě přinese elektrifikace.
Podle massachusettských vědců nedává smysl, aby se osmdesátikilové lidské tělo přepravovalo jedenapůltunovým vozem. „Je to plýtvání,“ říkají. Podle nich dává ekonomický i ekologický smysl umožnit v městské dopravě různorodost, což má být klíčový prvek ve snížení závislosti na individuálním automobilismu. A také k redukci emisí skleníkových plynů, ale i mikročástic, které přímo ohrožují lidské zdraví.
Autoři jdou ve svých přesvědčeních tak daleko, že lidé se jednou budou dívat na elektrická samořiditelná auta podobně, jako na výtahy v mrakodrapech. Je to jen prý otázka toho, aby se mnozí řidiči zbavili citových vazeb, které ke svým vozům mají. „Jen velmi málo lidí je nějak spjato s výtahem, kterým cestuje do patnáctého patra věžáku, ve kterém pracují,“ říkají výzkumníci.
CHIP, aneb čtyři stupně ke zlaté
Nový věk městské mobility bude charakterizován čtyřmi vlastnostmi, které se dají vyjádřit zkratkou CHIP (Connected, Heterogenous, Intelligent, Personalized), tedy něco jako propojení osob a různorodé a inteligentní dopravy. K dosažení tohoto cíle mají města mnoho nástrojů. Všechny by ale podle autorů publikace měly směřovat k tomu, aby města byla atraktivní pro inovátory, kteří budou schopni projekty „smart-cities“ realizovat.
Klíčové je pak v tomto aspektu sdílení, především sdílení vozidel. Ta totiž průměrně 96 procent svého času stojí bez užitku před domem, přitom by prý mohla efektivně sloužit většímu množství uživatelů. Jakmile se podaří v dostatečném měřítku dokončit vývoj samořiditelných vozů, jejich sdílené bude ještě daleko snazší. Bude totiž stačit takové auto zarezervovat a přivolat pomocí aplikace, aniž by bylo zapotřebí řidiče, který vůz přistaví na požadované místo.
Všechny tyto vize „chytré“ budoucnosti mají ale jeden malý háček. Americká, německá, ale i česká ekonomika je do velké míry závislá na automobilovém průmyslu. Na ten jsou navázána další odvětví, včetně například těžby ropy. Dramatická změna ve způsobu městské dopravy by tak v relativně krátké době ohrozila miliony pracovních míst po celém světě.
Změny jsou většinou k lepšímu
I na to ale autoři Smarter, Faster, Greener mají odpověď. „Když Henry Ford přišel se svým modelem T, prakticky tím zničil drožkaře a chovatele koní,“ říkají. Podobně začaly strádat tradiční telekomunikační operátoři poté, co došlo k rozmachu internetu. Přesto se hospodářství vždy změnám přizpůsobila. A nejinak tomu prý bude i v tomto případě. „Inovace nepřinášejí jen zkázu, ale také nové příležitosti pro rozvoj zcela nových odvětví, o nichž jsme ještě před pár lety neměli ani tušení,“ je přesvědčena trojice autorů.
Z popsané změny prý mohou profitovat prakticky kterákoli větší města, ne tedy nutně jen velké aglomerace. Podle vědců z MIT budeme moci pozorovat dva druhy vítězů. K těm prvním budou patřit města, která změnou systému dopravy projdou. Jejich životní prostředí se dramaticky zlepší a s tím i kvalita života v nich a jejich atraktivita. Druhým typem vítězů budou města, z nichž se stanou technologická centra, která budou přinášet další a další inovace nejen v dopravě.
Přitom ke změnám nemusí docházet plošně a ani stejně rychle. Velmi bude záležet na místních podmínkách. „Jak říkal Einstein – nic se nezmění, dokud se něco nepohne,“ odvolávají se autoři publikace na slavného fyzika. Mobilita je ale životadárnou tekutinou lidské civilizace a centrální i lokální vlády by prý měly dělat všechno pro to, aby k transformaci městské dopravy docházelo co nejhladším, a tedy nejméně bolestivým způsobem.
-usi-
