Petr Musil: Zažíváme soumrak kapitalismu?

    Znamená vývoj světové ekonomiky v poslední dekádě, že zažíváme soumrak kapitalismu? Nebo se jedná pouze o přirozený vývoj ekonomiky? Na to jsme se snažili najít odpovědi.

    V letech 2008 a 2009 se světem prohnala největší ekonomická krize od ropných šoků v 70. letech minulého století. Někteří hovoří dokonce o krizi, srovnatelnou s Velkou hospodářskou krizí let třicátých. A ihned se vyrojily články, názory, spekulace a předpovědi, že se jedná o neklamné znaky soumraku kapitalismu. Paul Mason, držitel prestižní Wincottovy ceny, hovoří o „době postkapitalistické“. Dochází k resuscitaci Karla Marxe, jakožto gurua protikapitalistického „odboje“. Jiní naopak kapitalismus obhajují. Kdo má tedy pravdu? Skutečně končí éra kapitalismu, jak jej známe?

    Prvně si shrňme fakta. Prvním faktem je, že podobné úvahy nejsou vůbec nic nového. O schopnosti kapitalismu zvyšovat životní úroveň všech, kteří se na něm podílejí, se vedly diskuse snad ještě dříve, než pánové Strahan a Cadell poprvé vydali Smithovo Pojednání o podstatě a původu bohatství národů v roce 1776. Mezi ekonomy je známá tzv. diskuse z 20. let, kdy narůstaly pochyby o užitečnosti neoklasického (rozuměj liberálního) přístupu k analýze ekonomických jevů. Byla to určitá reakce na reálné ekonomické jevy, kdy například ve Velké Británii nezaměstnanost přesahovala 10% hranici (v roce 1921 dokonce 17 %). Vše vyvrcholilo Velkou hospodářskou krizí, která trvala celou jednu dekádu. To jen umocnilo všeobecnou touhu s kapitalismem zúčtovat. Do popředí se v západním světě dostala umírněná forma státního intervencionismu, známého jako keynesiánství.

    Druhým faktem, které by nemělo být opomenuto, je to, zda krize, na jejímž konci se zřejmě svět nachází, byla skutečnou krizí. Vždyť s krizí z 30. let má společné snad jen to, že měla podobné příčiny a podobně dlouhý průběh. Zdaleka se však krize z let 2008-2009 nemůže s tou Velkou srovnávat v dramatičnosti jejího průběhu. Tehdy běžně nezaměstnanost přesahovala i 25% úrovně, výkonnost ekonomik se propadala i o 30 %, hladovění nebyl vzácný jev. Nyní, když se hrubý domácí produkt snížil z roku na rok o 4-5 %, se hovoří o hluboké krizi. Ve skutečnosti se svět z hlediska hospodářského výkonu vrátil o 2 – 3 roky zpět, v letech třicátých se vrátil o několik dekád.

    A třetím faktem je pesimismus, který se přirozeně v dobách, kdy se ekonomice příliš nedaří, objevuje. Pod vlivem toho, že se ekonomika právě nevyvíjí tak, jak jsme byli vždycky zvyklí, jsme ochotnější naslouchat všelijakým strašákům, kteří nám vnucují myšlenku, že jsme účastni něčeho přelomového, kdy jedna velká éra v historii lidstva skončila a jiná se otevírá. A ta nová éra bude samozřejmě horší, než ta, kterou jsme právě prošli.

    Pokud se hovoří o soumraku kapitalismu, pak musíme nejprve vědět, co to ten kapitalismus vlastně je. K jeho rysům patří soukromé vlastnictví výrobních prostředků, dělba práce, tržní hospodářství, tvorba a dodržování pravidel. Kapitalismus je samozřejmě kompatibilní pouze s demokratickým politickým systémem. Má-li tedy nastat soumrak kapitalismu, musí se nejprve zhroutit politický systém, který je založený na svobodné soutěži politických stran.

    Je tedy kapitalismus stále stejný? Jeho podstata je. Kapitalismus nás nutí chovat se efektivně, tedy s co nejmenší námahou získat co největší uspokojení našich potřeb. Co se však nesporně mění, je forma nebo prostředky, jakými toho dosahujeme. Zatímco charakteristickým rysem kapitalismu v 18. a 19. století byl rozvoj manufaktur a dělba práce dle pracovních operací (viz například Smithovo podobenství s továrnou na špendlíky), v první polovině století dvacátého to byla masová výroba a rozmach výrobních linek, pak na přelomu 20. a 21. století je to rozvoj informačních a jiných technologií (zejména nanotechnologií), které ještě nedávno patřily do sféry pohádek pro dospělé.

    Podstata však zůstává stále stejná. Hybatelem celého soukolí kapitalismu je stále spotřebitel, který svými preferencemi (nákupními zvyklostmi, chcete-li) dává najevo, které zboží chce a které ne. A není důvod, aby se na tom něco měnilo. Nové technologie jsou spotřebiteli v tomto jeho úsilí nápomocny. V této souvislosti se hovoří o „prozumentovi“, což je člověk, který je zároveň producentem i konzumentem určité věci. Vzpomeňme také 3D tiskárny, které nacházejí stále širší využití. Často se v poslední době také mluví o tzv. sdílené ekonomice. Nejde o nic jiného, než o uvědomění si, že není všechno nutné vlastnit, aby nám to přineslo užitek. Nic z toho však nelze chápat jako příchod soumraku kapitalismu.

    Kapitalismus přežil již mnoho apologetů apokalypsy a s největší pravděpodobností přežije ty současné i ty budoucí. Kapitalismus má, na rozdíl od socialismu a jiných socialismu podobných uspořádání společnosti, jednu podstatnou výhodu: kapitalismus není něco, co vzniklo z vůle někoho shora. Kapitalismus je výsledkem spontánního vývoje našeho civilizačního okruhu. Socialismus je naopak jen touhou sociálních inženýrů donutit lidi proti jejich vůli chovat se tak, jak si sociální inženýři přejí.

    -usi-

    Vyšlo také na Tiscali.cz

    FacebookTwitter
    Sdílejte
    Další článekSexistické prasátečko aneb norské fondy nejsou sexy
    Profilový obrázek
    Autor je dlouholetý spolupracovník redakce, ekonom a asistent katedry ekonomických studií Vysoké školy polytechnické Jihlava.