Ekonomická konjuktura skončila ze dne na den, v noci z 13. na 14. března. Statisíce firem a živnostníků zůstaly bez příjmů. Už to trvá více než měsíc a mnozí budou bez příjmů nejméně tři měsíce, až do začátku června.
Ani po tom, kdy už budou moci podnikatelé a živnostníci otevřít své hospody, krámky, kadeřnictví, kosmetiky a další služby, nebudou mít na růžích ustláno. Nikdo nevíme, jak dlouho, a které opatření vláda nechá v platnosti, jak dlouho bude omezen pohyb lidí a jejich shromažďování. Vláda je bezradná a my jsme tedy nejistí.
Jak tu vypnutou ekonomiku malé firmy a živnosti přežijí? Těžko. Vláda je zachránit nechce a žádné „antiviry, covidy a liberační balíčky“ jim samozřejmě k přežití nepomůžou. To je jen takový politický marketing ministrů Havlíčka, Schillerové a Maláčové, které před sebe vystrčil Andrej Babiš, aby za něj udělali špinavou práci.
Co tedy mohou ti nejohroženější podnikatelé dělat? Je to jednoduché – aby přežili, musí razantně snížit náklady a pokusit se vše přečkat. Největšími náklady všech malých podniků a živností jsou většinou mzdové náklady. Ty jsou zcela zásadní, mají vliv na finanční zdraví firmy a zatěžují firmu, pokud nemá dostatečné výkony. Jedinou cestou, jak je snížit, je propouštění.
Nikdo nechce propouštět. Většina zaměstnavatelů si svých zaměstnanců cení. Jistě, mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem probíhá permanentní spor o to, jestli jsou mzdy příliš nízké (pohled zaměstnance) nebo příliš vysoké (pohled zaměstnavatele). To je věčné pnutí, které je přirozené a nikdy tomu nebylo a nikdy nebude jinak. Přesto se obě strany potřebují a, světe div se!, vždy se nakonec dohodnou.
Vláda teď dostala desetitisíce malých firem a živnostníků do situace, kdy jim nezbyde nic jiného než své zaměstnance propustit. Někdo tím firmu zachrání, jiné firmy zkrachují a lidé stejně o místa přijdou. Vláda se tím nezabývá. Dělá, jako by to vyřešila tím, že ustavila „kurzarbeit“, tedy program Antivirus. Z něj přece zaměstnancům plynou peníze, tak proč by je měli podnikatelé propouštět?!
K pochopení stačí kupecké počty. Pokud by malá firma dostala podporu v programu Antivirus (a 90 % malých firem nic nedostane!), pak musí asi polovinu každé mzdy, včetně odvodů státu, doplatit ze svého. Z čeho, když už měsíc je bez příjmů a další dva ještě bude? To je taková pokrytecká finta vlády. Jako byste řekli chudému člověku: Kup si ten dům, ať máš kde bydlet, a já ti polovinu ceny půjčím. Ta polovina, kterou by měl dát ze svého, je pro chudého člověka stejně nedosažitelná, jako cena celá. A přesně to dělá vláda malým firmám. Nabízí, že jim dá na polovinu mezd jejich zaměstnanců, aby je nemuseli propouštět, ale jen když druhou polovinu doplatí firma sama. Z čeho, proboha?!
Firmy nemohou být flexibilnější v propouštění, brání jim v tom přehnaná ochrana zaměstannců
Musíme však zmínit ještě jeden fenomén, který brání záchraně firem v této krizi. Tím je přehnaně silná ochrana zaměstnanců. Mnohé firmy by nemusely zkrachovat, kdyby mohly na vzniklou krizi pružně reagovat. Teď propustit část lidí a za pár měsíců jim práci znovu nabídnout. To ovšem nejde. Propuštěnému zaměstnanci musí zaměstnavatel vyplatit 3 až 5 měsíčních platů odstupného. Vnímáte tu absurditu toho opatření? Firma je, a ne vlastní vinou, v existenčních potížích, nemá na platy lidí, ale nemůže snížit stavy, protože nemá na obrovské odstupné! To je tak, když je zaměstnavatel nevolníkem státu a zaměstnanců. A tak místo, aby se firma zachránila menší, zkrachuje celá.
Podnikatelské odbory jsou přesvědčeny, že vláda nemá zájem na záchraně pracovních míst a už vůbec ji nezajímají malé firmy, které zkrachují. To není vláda, to je vládavirus! Naše společnost je tou vládou nemocná, a pokud se jí nezbavíme, zahubí nás.
