Petr Musil: Předlistopadové mýty I: Za komunistů bylo všechno levné

    V souvislosti s blížícím se 26. výročím listopadových událostí roku 1989 chceme ukázat, kam se Česko ekonomicky posunulo. Za komunistů líp nebylo.

    Rohlík stál 40 haléřů, pivo 2,50, „modré“ mléko 2 koruny a máslo desetikorunu. To jsou nejčastější argumenty těch, kteří na éru reálného socialismu v Československu vzpomínají se zasněným výrazem v očích a svou ekonomickou úvahu nad prosperitou centrálně plánované ekonomiky korunují obligátním „všichni měli práci“.

    Pravdou je, že dnes je většina zboží nominálně dražší, než v době, kdy tu centrální plánovači ordinovali sovětský model ekonomického zázraku. Problém je ale v tom, že v nominálních cenách uvažuje vskutku málokdo. A to nikoli jen dnes, kdy se u nás již čtvrtstoletí pokoušíme implementovat tržní hospodářství. V nominálních cenách totiž lidé neuvažovali nikdy. Jen si to mnozí neuvědomují.

    Když se řekne, že je něco drahé, nebo levné, co si pod tím představíte? Jak to poznáte? Je rohlík na dvě koruny drahý nebo levný? A byl by rohlík za dvě koruny před třiceti lety drahý nebo levný? Samotná číslovka na cenovce nám totiž o drahotě nebo láci neřekne naprosto nic. Abychom to byli schopni posoudit, vždy potřebujeme nějaké srovnání. Potřebujeme nějakou relaci. Ekonomové tomu vznosně říkají „relativní cena“.

    Relativní cena je vyjádření hodnoty jednoho druhu zboží v jednotkách jiného druhu zboží.

    Tou nejpoužívanější relativní cenou je množství času, který musíme odpracovat, abychom získali jednotku nějakého zboží. Jinými slovy hodnotu zboží poměřujeme podle toho, jak dlouho se musíme věnovat nepříjemné činnosti, zvané práce, abychom si mohli koupit například auto, láhev vína, vstupenku do kina, nebo zájezd k moři.

    Pokud si toto uvědomíme a začneme porovnávat to, jak dlouho bylo třeba pracovat na jeden rohlík v době reálného socialismu, a jak dlouho na něj musíme pracovat dnes, najednou zjistíme, že dnes je drtivá většina zboží a služeb výrazně levnější, tedy dostupnější, než před 30 lety.

    Výše popsanou myšlenku si můžeme ukázat na příkladu průměrné mzdy a ceny například osobního automobilu. Průměrná mzda v roce 1989 činila 3170 korun československých měsíčně. Průměrná měsíční mzda ve druhém čtvrtletí roku 2015 činila 26 287 korun českých. A nyní si připomeňme, kolik stál osobní automobil v roce 1989. Zjistíme, že kolem 70 tisíc korun. To znamená, že na takovou „stopětku“ musel průměrný socialistický člověk pracovat 22,1 měsíců, tedy téměř dva roky. Dnes stojí srovnatelný osobní vůz značky Škoda (i když ono je otázka, co lze považovat za srovnatelný vůz) v základní výbavě necelých 235 tisíc korun. Z toho plyne, že průměrný občan České republiky dnes na daleko kvalitnější osobní vůz pracuje necelých 9 měsíců.

    Kupní síla nominální mzdy v roce 2015 je tak při koupi osobního vozu téměř 2,5 krát vyšší než v roce 1989. Jinými slovy, cena osobního vozu z roku 2015, který je při té nejbujnější fantazii srovnatelný s tím, v čem jsme jezdili v roce 1989, je dnes o více než polovinu nižší.

    Jistě, můžete namítnout, že porovnávání průměrných mezd ve vztahu k jakémukoli zboží je zjednodušující, protože právě vy nejste z těch, kteří na tu průměrnou mzdu dosáhnou a že většina obyvatelstva si o průměrné mzdě může nechat zdát. Ano, to je pravda, ale to už je úděl průměrné veličiny. S touto drobně nepraktickou matematickou vlastností průměrné mzdy se lze vypořádat tak, že budeme porovnávat mzdové mediány.

    Mzdový medián představuje mzdu prostředního obyvatele. Co to znamená? Představte si, že bychom vytvořili dlouhou řadu všech pracujících obyvatel České republiky a seřadili je podle velikosti jejich měsíčních mezd. Mzdový medián by byla měsíční mzda toho člověka, který by stál uprostřed takové řady. Mzdový medián rozděluje zkoumaný vzorek obyvatel na dvě stejně velké části, tedy polovina obyvatel má mzdu nižší, než je medián a druhá polovina vyšší, než je medián. I v takovém případě se ale dobereme podobných výsledků, co do nárůstu kupní síly nominální mzdy v uplynulých 26 letech.

    Pokud se vám zdají předchozí řádky příliš vysoké a chcete mít lepší obrázek o tom, jak si vedla vaše profese v roce 1989 v porovnání s tím, jak si co do příjmů vedete dnes, pak můžeme doporučit návštěvu webové stránky Zakomunistů.cz.

    Uvedený portál vám dává možnost zvolit pro porovnání „tehdy a dnes“ konkrétní povolání, čímž se opět trochu eliminuje zkreslení při porovnávání průměrných mezd za celé národní hospodářství. Autor stránek vycházel z údajů Českého statistického úřadu, což jsme ověřovali, a nelze tedy zpochybňovat jejich věrohodnost, pokud nechceme zpochybnit samotný Český statistický úřad.

    A skutečně drtivá většina vybraného zboží je reálně levnější, než v roce 1989. Největší cenový propad zaznamenaly televizory a bílá domácí technika. Na druhé straně největší reálné zdražení zaznamenaly energie a odvoz odpadu.

    Co však porovnávání cen zboží dnes a tehdy zachytit neumí, je kvalita zboží. Ačkoli opět existuje všeobecné přesvědčení o tom, že dnešní zboží je méně kvalitní, protože „ta pračka nám už nevydrží dvacet let jako tehdy“, tvrdá data ukazují, že většina výrobků dnes vykazuje lepší parametry. A ta pračka nám dnes tak dlouho nevydrží proto, že se o ni třeba tak dobře nestaráme, protože víme, že na novou nebudeme muset čekat několik měsíců či let v pořadníku.

    Petr Musil, šéfredaktor Ekonomického deníku

    FacebookTwitter